Mražená šunka

Drazí přátelé, přestaňte jezdit na lyžích. Nebo se aspoň snažte nepadat. A hlavně si neurvěte zkřížené vazy, protože ta operace není žádná sranda. Doufám, že je to poprvé a naposledy. Ale jinak dle pana doktora chirurga se všechno dobře podařilo, kromě toho urvanýho vazu mám všechno ostatní (meniskus, chrupavky) v pořádku a nebyly tam žádné komplikace. Dneska už je to druhý den od operace a zase začínám mít pocit, že mám dole nohu a ne kus mražený šunky.

---

Dneska mi totiž odpojili anestezii. Uf, noha se probouzí a ani tišící léky pro koně na mě odpoledne nezabraly, takže jsem si šlehla svojí první dávku morfinu. Ještě teď se mi z toho točí hlava a je mi blbě. Tak doufám, že se tuto noc vyspím trochu víc, než včera (když mi pomalu přestávala fungovat anestezie a ani prášky nebyly dost silný), kdy jsem měla pocit, že si někdo na mé noze udělal táborák. A že nebudu potřebovat, aby mi zas šlehli. Ta injekce totiž dost bolí a kromě toho to není nic příjemného.

No ale krom toho, že mě občas ta noha bolí víc, než by měla, tak je všechno v pohodě. Kuchyně je překvapivě slušná, dokonce za mnou chodí dietní sestra a sestavuje se mnou menu. Rozhodně se nemusím bát, že bych zhubla nebo měla hlad. A Roman mi to oslaďuje čokoládou, i když dneska mi jí nepřinesl, takže jsem se s tím těžko smiřovala.

Ve středu ráno jsem se pořádně osprchovala nějakou smrdící vodičkou, vzala si uvolňovací prášek a pak jsem skoro usnula, ještě než mě přivezli na sál a tam mě uspali doopravdy. Zvolila jsem celkovou anestezii, protože si živě pamatuju, jak mi "zbíječkou" vytahovali zuby moudrosti schované pod čelistí a já se hodinu musela koukat na to, jak mi strkají zakrvavené prsty do pusy a ven a do toho odvrtávají (bzzzzzzzzzzzzzzzz) kus té čelisti, aby se mohli dostat k zubu pod ní. Takhle jsem o ničem nevěděla a nemusela jsem na nic čekat.

Na sál jsem šla asi v půl jedenácté a kolem jedné mě probudili. Byla jsem zvědavá, jestli na ně budu mluvit česky, nebo francouzsky, ale mám pocit, že jsem jim odpověděla v jazyce, v jakém na mě volali. Pamatuju si, že jsem měla nějakej super sen, a pak najednou se dusím tím špalkem, co jsem měla v krku, a někdo mě volá. Pak si toho moc nepamatuju, napíchali mi, co mohli a nechali mě ještě spát. Pak mě zase vytrhli z půlky sna a něco po mě chtěli. Pak mi byla děsná zima a měli tam super udělátko, bych si ho klidně vzala domů - takovej kus duté tkaniny, do které foukali teplý vzduch. Vynikající topení. V zimě by se mi šiklo.

Pak ještě na rentgen (bože, za poslední rok budu asi světélkovat!) a už mě převezli na pokoj. Tam jsem si ještě dala dvouhodinovou siestu a když mě znova probudili (jo, zase mi přetrhli sen!), tak už jsem se nějak vrátila mezi živé, poslala smsky, aby si o mě rodina nedělala starosti a četla jsem si. Potom za mnou přišel Roman, donesl mi nějaké věci na převlečení, již zmíněnou čokoládu a asi hodinu se mnou pobyl. Zrovna jsem dostala večeři (po celodenní hladovce), tak jsme se koukli na jeden seriál, a potom mě nechal na pospas osudu a sestřičkám.

Jsem ráda, že jsem si vzala počítač a zaplatila wifi (5€ na den...docela drsný, ale co, televize byla za 6 a bez internetu bych se tu asi nudou ukousala - navíc to podle mě bude platit pojišťovna, no a kdyby ne, tak mě to stejně nezabije). Takhle se tu koukám na filmy, na seriály, kecám s kamarády po icq i si voláme po skype a do toho se snažím sem-tam něco udělat. Včera jsem dotvořila svoje portfolio, chtěla jsem ho poslat jedné paní, co mi v srpnu nabídla práci v Praze. S tím, že tam teď nechci, ale do budoucna by to byl kontakt navíc, což se vždycky hodí.

A pak jsem mluvila s mámou, která byla zvědavá, jak vypadá nemocnice a chtěla, abych jí to vyfotila. Foťák jsem si nevzala a na mobil se mi fotit nechce. Navíc ani na běhání s foťákem nemám sílu. Vzhledem k přebytku volného času jsem se rozhodla, že vám můj pokoj nakreslím.

(na kliknutí se otevře větší obrázek, abyste si mohli pěkně prohlídnout detaily :)

Teď už jsem bez kapaček, ale jinak je to velmi věrně zachycené. Dokonce jsem se šla před chvilkou podívat na záchod, jakou barvu mají stěny :) Vzhledem k tomu, že si platím docela slušné zdravotní pojištění, tak jsem se rozhodla, že za to aspoň chci vlastní pokoj. Takhle si můžu poslouchat hudbu jak chci a nemusím řešit, že můj spolutrpící v noci chrápe, nebo že celý den kecá blbosti. Mám to tu docela havaj. Sestřičky už si zvykly, že moje pravá ruka je můj počítač a že ho mám neustále před sebou. No a co, ostatní čuměj na bednu, to považuju tohle jako užitečnější zábavu teda. Paní na recepci byla překvapená, že jsem chtěla jen wifi a né televizi. Stará generace, no.

Ale zpět k mé léčbě. Pan doktor se tu několikrát stavil a říkal, že je všechno v pořádku. Dneska večer mi donesl potřebné papíry, protože nejspíše zítra ráno půjdu už domů. I když nevím nevím, protože jestli budu mít bolesti jako v noci a odpoledne, tak bych snad radši zůstala tady, kde budou vědět, co s tím dělat. Jenom taková vsuvka: je to dobrý bejt pod práškama, ani mě nebolí ten zub, co mě při kousání zlobí už asi rok a můj zubař neví, co s tím dělat, kromě toho mu vytáhnout nerv.

Dneska už jsem víceméně samostatná, můžu si sama zajít na záchod (no taky s sebou nemusím tahat tu tyč s kapačkama a dren), s Romanem jsem se byla chvíli projít na chodbě a rehabilitační sestra mě nelítostně nutí se hejbat. Dneska jsme nohu ohnuli už na 75° (včera 60). A taky začínám vládnout svým svalem, takže jsme zvedali nožku nahoru a ona mě na ten poslední zdvih pustila a nechala mě to dodělat samotnou. Taky mají takový aparát, že tam vložím nohu a ono se to pak hejbe a ohejbá mi to tu nohu a zase narovnává. A kromě toho mám cvičit tak, že k sobě přitahuju špičku. Prej to pomáhá cirkulaci. S berlema začínám být docela profík, i když ještě občas ztratím rovnováhu a mám co dělat to ustát. No ale rozhodně je to příjemnější pocit, než ve čtvrtek ráno, kdy mě vyhodili s postele, odvedli na záchod, posadili na židli a řekli mi, že se mám umejt. Pak už jsem vstávala sama a dobrovolně, protože všechna bolest lepší, než čůrat vleže na mísu :)

No a to by bylo asi tak všechno, doufám, že to není moc zmatečné, to bude tím morfinem (akorát cejtím, že už mě to jen zpitomňuje, protože noha je zas v jednom ohni), a že jste tomu aspoň trochu rozumněli. Jo, a ještě co se týče jizvy... Mám tam jednu asi 5cm vodorovně pod čéškou (tak snad nebude moc vidět, furt lepší, než vertikálně prostředkem kolena) a druhou menší někde ze strany. Když mě sestřička převazovala, tak jsem si radši četla, ale stejně jsem chtěla aspoň vidět, co mi tam udělali.

Myslím, že už kecám jenom blbosti, takže je čas spustit dolů opěradlo postele, najít si nějaký příjemný film na koukání a zavrtat se do peřinky, abych tak asi za 30 minut celá ospalá a zpitomnělá zkusila na chvíli usnout. Už si přestanu stěžovat, že u nás doma je děsnej kravál, tady mám přímo na fasádě vedle sebe nějakej obrovskej větrák, 30m odsud je 3proudová silnice a 35m je hlavní vlakový tah městem. Už se těším, až se zase pořádně vyspím celou noc v jednom tahu. Tak pěkný večer a zase na čtenou!