Lyonská nej za jedno (skvělé) odpoledne

Tak dneska večer se pro změnu po dlouhé době nudím. Ale tak, že se mi ani ten blog psát nechtělo... Nicméně abyste byli trochu v obraze, tak se přemůžu :) V pondělí tu byla na návštěvě moje kamarádka z gymplu Kája. Letěla jsem s ní náhodou už cestou z Prahy v červenci, takže jsme se trochu domluvily, že až pojede zpátky ze svého pracovně-odpočinkového pobytu z Haute Savoie zpátky do Čech, že to vezme přes Lyon. A nakonec se to povedlo, i když jenom na jedno odpoledne.

---

Kája dorazila do Lyonu asi v půl jedné, takže jsme spolu hned vyrazily na obídek a pořádně jsme probraly, co nového. Potom jsem se šla ještě na dvě hodiny podívat do práce a ve čtyři jsem odtama vypadla. Vyjímečně, ale vybrala jsem si to za pátek, kdy jsem tam přišla v půl osmé a odešla v šest večer...

Mám toho fakt hodně na udělání, než půjdu za dva týdny na tu operaci. Proto mi šéf napařil ještě další projekt navíc. Dva a půl dne prozatím, možná ještě neco v týdnu, ale rozhodně to bylo zajímavé. Jedná se o návrh pěší lávky s výtahem do jednoho městečka. Mají tam ve svahu pěkný park s bazénem, minigolfem a kasínem. Projekt mi svěřil samotný Dieu archictecte, náš hlavní architekt pro celý jihovýchod Francie a to je docela fajn pocit. Hlavně, že si mohli vybrat Marion. Ostatní architekti buť z práce už odešli, nebo jsou na prázdninách. Ve čtvrtek jsme se tam jeli s jedním kolegou podívat a kromě toho, že jsme se spolu výborně pobavili (no jo, drbat kolegy s kolegou je vždycky fajn, ale bavili jsme se i o jiných věcech), ale taky jsme ten projekt vymysleli rovnou na místě. Měli jsme fakt hodně nápadů a dobře, že jsme tam jeli, protože ten terén bychom nikdy z fotek nepochopili. No a pak jsem celý pátek kreslila skici toho, co by se tam teda dalo dát. No a dneska jsme byli s tím samým kolegou a taky Barnierem v Chambéry a vymejšleli jsme zase ten náš projekt. Jsem zvědavá, jak vytvořím všechny ty nutné plány...

No ale zpět k tomu pondělí. Takže mezitím, co jsem byla tu chvilku ještě v práci, tak si Kája zašla na Part-Dieu do obchodů shánět knížky a nějaké hadříky na sebe. Myslím, že se tam rozhodně nenudila. Potom jsme vyrazily pěšky k nám domů podél řeky na ké. Moc se jí to tam líbilo a mě se ta procházka taky moc zamlouvala, protože tam obvykle projíždím jenom na kole a pěšky člověk zase vidí jiné věci.

Doma jsme si daly zaslouženou sprchu, protože počasí se vrátilo na svých 30°C na slunku, pomerančovo-broskvovo-jablečný smoothie a Kája mi pak ještě rozmasírovala záda, protože se mi z bederní páteře vytvořil jeden velký kus srostlé kosti. Docela dobře to vyšlo, záda mě bolela asi týden a teď to docela povolilo.

Po masáži jsme se vydaly zpátky do města, tentokráte už ale bez kola a bez cestovní tašky, takže o mnoho více nalehko. Cestu směrem na ké jsme prošly parkem, to aby viděla ten kousek zeleně, co tu máme, potom jsme se ještě u břehu prošly po jeho nezpevněné části, kde to vypadá tak pěkně přírodně a jsou tam malé hezké plážičky (bohužel se tam nesmí koupat). Kája byla nadšená. Navíc říkala, že když přijížděli do Lyonu přes Bron (něco jako Jižní město), tak se děsila, co to jako bude za město :)

Potom jsme ještě prošly tam a zpět ten poloostrov, kde se nachází centrum a první arrondismán a šup do Starého Lyonu ztratit se v jeho půvabných uličkách a užít si chladu kamenných zdí a klidu pěších zón. Odtama jsme vyjely lanovkou na Fourvière ke katedrále panny Marie (ta lanovka mi připomněla, jak jsme se s bráchou byli podívat do jedné už zavřené lanovky, jejíž tunel je ale přístupný, ne volně, ale přístupný je :) http://reddevillenka.blog.cz/0809/bratricek-na-navsteve). Nezbytný výhled na město a komentář, kde se co nachází, pohled na roztomilé stříšky s komíny starší části města a dvě řeky protékající městem.

Cestu dolů jsem zvolila přes římské amfiteátry a potom takovou klidnou uličkou s klesáním aspoň 12%, klidnou, bez aut, skoro bez chodců a lemovanou nádhernými starými domečky a zahradami. Pokud se neodstěhuju rovnou z Lyonu pryč, chci bydlet tam. Ten klid byl neskutečnej. Jen co jsme se přiblížily spodní části Starého Lyonu, ruch se vrátil a já jsem měla pocit, že jsem se probudila z příjemného snu. Potom jsme si ještě prošly ty dvě ulice, které tvoří hlavní turistický ruch (teda vlastně jenom jedna je turistická, ta druhá je dost mrtvá), Káje jsem ukázala traboules (určitě jsem o nich už psala, jsou to vstupní dvorečky do vnitřních domů, které byly postaveny uvnitř bloků, a jsou moc pěkné).

A pak už jsme měly sraz s Romanem a Cyrilem, kamarádem z kapely, a šli jsme do Lyonského bouchonu (špuntu) na večeři. Moc jsme si to tam užili, skvěle jsme se pobavili, kluci byli fakt vtipní, jídlo taky nebylo špatné, a už byl čas na návrat domů. Tak ještě jsem Káje ukázala Lyonské metro i s přestupem a pak šup do postýlky. Druhý den jsem pak skoro nemohla chodit, jak mě bolely nohy, ale po dlouhé době jsem si zase oblíbila Lyon. Možná taky proto, že jsem už dlouho tuhle naučnou procházku nedělala. A byla fakt skvělá. Myslím, že jsme viděly skoro všechno podstatné, co se ve městě nachází. A fotky? Tentokrát nejsou, zapomněla jsem si vzít foťák, ale na druhou stranu nás to aspoň nezdržovalo a mohly jsme si v klidu užít procházku a né štělování úhlu fotky. Budu si to muset někdy projít sama, abych si to řádně užila fotograficky. A kdyby se vám fotek přeci jenom zachtělo, tak si prohlídněte tohle album, moje první fotky Lyonu po příjezdu před čtyřmi lety, foceno ještě na můj mobilní telefon Nokia 3230. Většina fotek se dokonce i shoduje s tím, kde jsme byly :) http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Lyon/

Káje se líbilo, že jí provází architekt a že si takhle všimne více věcí, než kdyby šla s někým jiným. Tak mě to pobavilo, ale faktem je, že jsem jí upozornila, na co se má koukat :) A kdo se mnou půjde na tuhle naučnou stezku příště?