Taky trochu té kultury

Dneska jsme byli v muzeu. Vzhledem k tomu, že ta výstava moderního umění, na kterou jsem se chystala zajít už od prosince, v pondělí končí, tak jsme se dopoledne vydali kolmo do centra do Musée des Beaux Arts na Picassa, Matisse, Delaunaye a tak podobně. Dokonce tam byl i jeden Joseph Sima z Jaromere :-D Taky mě zauala zamrzlá fontána na Terreaux, tak se musím pochlubit fotkama.

---

A teď zase trochu nekulturně, zato ale pořádně česky: v pátek večer u nás byl Romanův tatínek s přítelkyní a jeho sestra Audrey na večeři, čemuž jsem věnovala téměř celý pátek: pečená kačena, červené zelí, houskový knedlík. Vstala jsem UŽ v devět hodin ráno, šla nakoupit, pěkně to naporcovala a připravila do pekáče a dala to do trouby péct. Věděla jsem, že je kačena tučnej pták, ale že by to na konci plavalo v 1,5 cm tuku, tomu se mi z počátku ani nechtělo věřit. Z počátku se mi ty tři kachní a tři kuřecí stehna skoro nevešly na pekáček, na konci toho bylo asi tak polovina, jak se to speče. Nakonec toho bylo akorát pro pět lidí plus dneska jsme měli ze zbytku hubenější oběd. Jinak pečení kachničky proběhlo dle přísné přípravy od tatínka po telefonu :)

Fotky bohužel nemám, nějak jsem to zapoměla dokumentovat, ale to snad tolik nevadí, určitě si všichni umíte představit, jak vypadá správně vypečená večeře :)

Roman dostal v poledne za úkol nakrájet zelí, protože já jsem byla ve zkušebně s novým saxofonistou a učila ho tam naše kousky. Docela mě překvapil, že to opravdu udělal, protože jsem očekávala, že ho najdu u počítače, až se vrátím (och, jak jsem ale byla překvapená, že :). Jinak hraní mi udělalo fakt radost, jednak, že mi to pěkně hrálo, dvak, že ze mě byl Jimmy úplně vyjevenej: transponovala jsem jen tak za chodu, z tenoru na alt, prostě mi stačí znát první tón melodie a zbytek si prostě nějak domyslím a zahraju, podle sluchu. Dohromady bychom byli výtečný hudebník: já mám ucho a nápady, on má píli a pořádné základy. Já vymyslím cokoliv, on to zahraje :) Dobré je, že stačí, když mu cokoliv napíšu do not, a on se to naučí a ještě je rád. Je pravda, že bych si svoje sóla taky mohla připravit, když mě to nebaví vymýšlet nějaké sólo jen tak sama, bez ostatní muziky.

Tak abych se vrátila k večeři, respektive jejímu chystání: vrátila jsem se asi v šest a potom už jen kmitala, takže jsem si pak na vzpamatování musela dát pivo. Na knedlíky jsme si byli půjčit kastrol u sousedů, protože my tak velký neměli. Přímo vedle nás bydlí mladí manželé, paní tu s námi asi půl hodiny seděla, když jít Roman pozval dál.

Po povinném apéru (chipsy, čuňačinky, alkohol) následovala polévka, kuřecí vývar s nudlemi a zeleninou. Poté zlatý hřeb večera. Trochu mě naštvala tátova přítelkyně, která řekla, že nemá ráda zelí a celkově se v tom tak povrtala. Ale taky mohla říct dřív, že jde druhý den ráno na krev... No nic, no. Když se cpali bagetou se sýrem (ano, poté, co zrovna večeřeli), tak se trochu divili nad našimi chutěmi a zvyky. Tak nevím, no...podle mě patří jogurt a chleba se sýrem k snídani nebo ke svačině. Ale proti gustu... Jako zákusek dotáhli nějaké malé dortíky a já jsem dostala MARCIPÁN! Jupí, konečně někdo pochopil, že moje přání nejsou jen plané kecy :)

Roman se dnes rozhodnul vyzkoušet kombinační možnosti knedlíků. K obědu jsme si oba dali normálně zbytek zelí, kuřete a k tomu knedlíky. Roman si to ohříval v mikrovlnce s plátky sýra na nich. ("Nebude ti doufám vadit, když si na to dám sýr?") Jako dezert si je ohřál s nutelou. Knedlíky jsou technicky vzato pečivem, takže jsem mu na to opět nic neřekla. Večerní kombinace s uzeným lososem či sušenou šunkou mě dorazila. Prý je lepší losos.

V noci jsme do jedné hodiny koukali na staré díly Big Bang Theory, stejně tak dneska k obědu a odpoledne. Začínám být trochu moc závislá na sledování seriálů, už se opravdu těším na to, až bude teplo a bude se dát večer vypadnout ven!

Dneska návratem z muzea jsem si konečně koupila nové plátky na saxofon, zvýšila jsem číslo tvrdosti, ono když do toho na koncertech tolik foukám, chce to dostatek odporu :) Mají moc hezkou barvu tónu. Doufám, že mi aspoň chvíli vydrží, není to zrovna nejlevnější sranda. Potom jsme to ještě vzali do elektrotechniky, protože se Roman rozhodl, že už ho nebaví řvát do mých sluchátek jako do mikrofonu, a koupil si jeden opravdový, i se sluchátky. A já si zas udělala radost mojí první pořádnou fleškou, má 4 GB a je roztomile malinkatá :)

Odpoledne jsme měli zkoušku s kapelou, ale nějak se to dneska moc nepovedlo, byli jsme všichni z formy, Kilián nepřišel, takže jsme neměli ani na co nahrávat, ale ono to stejně za nic nestálo, takže to nevadí.

Zprovoznila jsem svůj počítač. Už mě to přestalo bavit. Bohužel jsem v nouzovém režimu, všude tu mám červené a zelené proužky, nefunguje mi zvuk, rozlišení neodpovídá displeji, nedá se tu skoro nic dělat, při spuštění je nutné ho několikrát zapnout a vypnout, až dosáhnu alespoň správného rozlišení, je nutné mačkat F8 a nenechat ho spustit systém normálně, ale aspoň můžu na net. Vedle toho mám ten Romanův pracovní pidižvík, na kterém běží Trpajzlík, protože trpím horror tichui (viz horror vacui). Fotky jsem si nakonec prohlídla díky ošálení průzkumníka windows, velikost upravila v malování, ale nevím úplně přesně, jak vypadají, protože tu mám ve všech tmavších odstínech ten krásný červený dekór... :(

V úterý si mě pozvali na rande na pracák, tak se pokusím uhnat nějakej dočasnej džob, kde bych uplatnila třeba angličtinu, aby bylo na ten nový. Dneska jsem se na ně koukala a 15,4" je naprosto dostačující. Už se těším!

A na závěr ještě dvě fota zamrzlé fontány.