S nadhledem, jinak by to nešlo

Sníh už celý roztál, venku se oteplilo na pět stupňů Celsia a začalo pršet. Radši bych vyměnila deštivou zimu za tu krásně poetickou sněhobílou. Takhle to tady bude ještě příští dva měsíce, a pak vlastně taky, jen bude pršet v patnácti stupních. Ještě přede dvěma dny byla na mé cyklostezce sněhovodní klouzaná, teď už je tam jen mokrý písek, který velmi tvrdošíjně ulpívá na kalhotách a kabátě.

---

Dneska, když jsem se večer vracela z práce, tak jsem kolem sebe nevěřícně koukala: zelená tráva? V lednu? Vždyť byla týden pod sněhem! Zajímalo by mě, čím tu hlínu tady krmí...no a nebo vlastně radši ani ne. Město smrdí a já chci do přírody!

No nic, tuhle kapitolu asi opustíme, protože vím sama, že to není možné, pokud teda nezačnu pást ty krávy. Se stomegovým internetem, samozřejmě. A k tomu pořádné osazenstvo statku, protože samotná bych se asi velmi brzo kopala do zadnice. Jo a s Romanem bychom se pobili, jestli namítáte, že bych měla jeho. A vlastně ani neměla, protože on je sice vidlák, ale naprosto nepřírodní, takže mi řekl, ať na tohle hezky rychle zapomenu :)

Dneska ráno jsem si dala k snídani puerh (ten čaj, co smrdí jako týden zapomenuté ponožky pod postelí s příměsí hlíny) a fakt to pomohlo: nechtělo se mi za celý den ani trochu spát! Nejhorší to bylo včera, to jsem myslela, že položím hlavu na stůl a během dvou minut se odebéřu do říše snů :)

V práci si začínám připadat jako páté kolo u vozu, respektive ještě lepší příměr je v tomto případě jako druhé kolo u trakaře. Žán Lyk si stěžuje, že lítá pořád na stavby, ale už dva týdny mě tam neposlal a vzal mě tam jednou na půl hodiny. Sám nestíhá, ale má pořád kecy, jak by měl tohle a tamto. Dneska si dokonce dovolil mi téměř vytknout, že nejsem dostatečně samostatná. Jako že mi nemůže předat kompletní desky, telefony a adresy a ať si to celé vyřídím sama, aby on si od toho oddechl. Sám ví, a věděl to, že mě to musí naučit. A krom toho, za ty prachy, co nabízel, by mu to nikdo dělat nešel (protože mi řekl, že je to samozřejmě lépe placené).

Takže když mi dneska konečně řekl, že s největší pravděpodobností to prodloužit nepůjde, ani mě to nepřekvapilo. A vlastně mě to ani nemrzí. Už se těším, jak se budu válet v posteli do desíti a konečně trochu poklidím doma :))) Měla bych mít trošku penízků jako odstupné a plat za nevybrané prázdniny, takže to pokryje alespoň kus nájmu. A třeba mi udělá radost Mr. Barnier a vezmou mě. Splnilo by se mi tak velké přání. Na druhou stranu, na můj mejl se žádostí mi odpověděl obratem s tím, že to předá dál a uvidí, co by se dalo dělat. Krom toho jsem odpověděla na jeden inzerát a chtěli po mě portfolio, zatím se mi neozvali. Další uvidím. Doufám, že se mi někdy povede uveřejnit ten svůj inzerát, protože když to tam přidám, tak se mi to tam ne a ne zobrazit. Jako minule. Musím vytrvat:)

Jinak jsem asi nikdy nestrávila tolik času na cizích blozích a na různých diskuzích či na fejsbuku, jako teď. Nemám co dělat. On mi řekl, že je potřeba, aby mi zadával práci. No tak není, já pracovat nemusím :) ...a mohla bych teda odejít domů? :-P Kreslím různé varianty parkoviště, modeluju 3D plot, kreslím detaily, zkoumám elaboráty rozpočtáře a píšu to do plánů a tak různě. Někdy mě to docela i baví. Včera jsem dokonce ani nekoukala na čas, neměla jsem moc hlad, tak jsem zapoměla na oběd :) Ale jen chvilinku, on mi tam vlez a chtěl mi přát dobrou chuť, tak ho překvapilo, že nejím.

Dneska odpoledne, poté, co jsem si na topení ohřála oběd (dnes se to skoro povedlo, za pomoci horké vody by se to dalo nazvat i teplým jídlem), jsem stáhla teplotu na 16°, protože už jsem něměla chuť poslouchat ty blbý kecy o tom, jak je u mě v kanclu strašně teplo a vůbec. A že je vymrzlej ze stavby...tak ať si taky zatopí, ne? A vůbec, není tam teplo, ruce mám stále zmrzlé, narozdíl od notebooku tahle klávesnice netopí, a já se snažím nalepit na topení. Tak jsem ho tedy stáhla (ale je fakt, že už tam začalo bejt fakt vedro), dokonce jsem i vyvětrala, aby zmizelo to česnekové aroma (zapoměla jsem říct, že mi drahoušek ve středu večer, zatímco jsem byla na zkoušce, nachystal na další den oběd, udělal mi moc dobrou zálivku na salát, byla s česnekem, dorazila jsem jí dneska na jiném salátu), a když už tam začala bejt stejná kosa, jako ve zbytku našeho locaux, tak jen vlezl do dveří, řekl mi ahoj, a zase zmizel. V pondělí si zase zatopím :)

Skoro jsem ho neviděla, ráno mi zůstaly na stole počmárané a popsané papíry toho, co jsem dělala včera, takže jsem vlastně nedělala nic jiného, než je jen předělávala. A dodělávala k tomu různé propočty, jak by to bylo drahé, kdyby. Kromě toho jsem bojovala s neustále padajícím počítačem (kdože to řekl, že jsou Apple spolehlivější a nesekají se??). A taky s muzikou.

Populární hudbu považuju za výsměch dobrým nezávislým kapelám. Ty hrůzy, co teď hrajou v rádiích, se fakt nedají poslouchat. A tak přelaďuju mezi jedním, druhým, třetím, čtvrtým, až to pak nakonec znechuceně vypnu úplně, či si na deezeru (deezer.com, většina zahraniční muziky online přímo z prohlížeče) pustím metal či aspoň něco, co pořádně šlape.

Andrea - erasmačka - mě dneska fakticky pobavila svojí reakcí na moje postesknutí. Dělá teď v jednom showroomu, kde navrhují interiery.

Nessie: "Posloucham naky rumunsky radio, hrajou hodne floydy a police a tak, ale taky tam propasovavaj ty novy sracky. ale je to aspon bez reklam a bez kecu... uz mam nekolik pisnicek, ktere opravdu nesnasim!"

Kella: "hovor mi nieco o pesnickach, ktore neznasas :D ...my mame v praci zapnute europe 2 (a zevraj su to francuzi) a nemame dost stien o ktore by som si mohla trieskat hlavu :D"

Včera večer jsem zkoušela vlastní tvorbu. Už jsem tu psala, že hledám text. Trochu jsem se pohrabala na netu a našla něco, co by se dalo eventuelně použít, ale myslím, že si budu muset objednat něco extra, protože mi to úplně nesedí. Trochu jsem vřískala u kytary, trochu hrála na flétničku a jinak jsem přepsala všechny texty a struktury, co jsme zatím udělali. Dneska jsem to chtěla vytisknout v práci, jenže se mi to z nějakého nepochopitelného důvodu neuložilo na flešku, k tomu jsem si ještě zapoměla telefon, takže když jsem se konečně dovolala na ten svůj a Roman to při obědě zvednul, tak mi řekl, že to vytiskneme večer doma, na té jeho nové tiskárně.

Strávila jsem půl hodiny instalací, nejdřív jsme se pohádali o to, že jsem nechápala, proč k tomu nemá kabel. Když jsem zjistila, že je to ten samý, jako mám k externímu disku, tak to zas nešlo nainstalovat. Když to šlo nainstalovat, tak to zas nebylo na správném portu. A když se nám pak ručně povedlo to dostat na USB, tak jsem tomu skoro nevěřila. Ono taky nebylo čemu, posledních 10 stránek jsem tiskla následovně: Print - jedna stránka vylezla - půlka druhé vylezla - pííííp - sakra, zase se to zaseklo - otevřít kryt - vyndat válec - vytahat zkažené papíry - zmačkat ty nezatavené do kuličky, aby ty saze nikde nešpinily - zandat válec - vypnout tiskárnu - zapnout tiskárnu - Print zbývajících stránek - píííííííííp - k***aaaaaaaa!!! - ............... Ale mám je všechny, všech 10 písniček pro osm lidí!

Teď jsem doma slaměná vdova, poslouchám Iron Maiden, čuchám vonnou tyčinku a užívám si klidu, kdy mi tu nebzučí cizí počítač, telefon s bratrancem, či televize... Roman jel s Arnem do Villefranche na schůzku "conscrits", takže mám docela dost času. Původně jsem i uvažovala, že bych se k někomu pozvala, ale nakonec jsem si řekla, že si aspoň trochu odpočinu, doma taky moc času netrávím, takže to bude fajn. A říkal, že se chce vrátit brzo, jel pracovním autem, takže nesmí pít. Takže ho to nebude bavit :) Pít se bude zítra, po zkoušce se jde k nám a potom někam do báru. Jen se tu nedá praktikovat to, co u nás...jen tak se jít zlískat do hospody. Nevím, jestli jsem psala, že ta Romanova sranda před dvěma týdny stála 70 Euro :)