Málem bych už zapomněla, kde to jsem...

Někteří z vás si možná pamatují, jak jsem tu přede dvěma lety psala o tom, jak je "lehké" si ve Francii zařídit bankovní účet. Tak teď asi budu psát o tom, jak "snadné" je ho zase zavřít. Dneska mě milá eLCéeLka nasrala naposledy, poslední kapka pomyslného poháru skápla. Bez jakéhokoliv udaného důvodu mi to dneska v bankomatu sežralo kartu, hned na první pokus (tedy ne chyba v PINu, jako minule), a ať se prý obrátím na svoji pobočku. Taky, že se obrátím. S tím, že ruším účet.

A otevřu si ho jinde.

---

Nestačí, že mi připsali prachy z posledního šeku dva týdny poté, co jsem ho podala (ale na výpisu na internetu si dovolují tvrdit, že to bylo hned následující den...), nestačí, že mi strhli 12,50 (Euro, ne Korun!) za nějaké informační letáky, co jsem házela rovnou do koše, nestačí, že se jim nedá naprosto dovolat, za hovor s automatem člověk navíc ještě platí neskutečnou sumu... Oni mi ještě k tomu skřípli jedinou možnost, jak se dostat ke svým prachům. Zítra po práci se tam stavím a vyberu si nějakou hotovost na přepážce (samozřejmě, že s tím mohu jen na svou mateřskou pobočku, jinak platím další sumu za to, že vybírám jinde...), počkám, až se mi tam připíše poslední vejplata, celý to vyberu a zavřu. Uvidíme, jak to půjde (poreferuju, až tam půjdu). A v sobotu si zajdu otevřít účet do tý samý banky, jako má Roman, a řeknu jim, že žádný extra služby navíc nechci, ať mi s tím vlezou na záda. Stejně mě celá ta jejich sranda za dva roky stála minimálně 50Euro za všechny poplatky, super akce na jeden rok a podobný ptákoviny. Takhle doběla jsem už ňákou chvíli nebyla!

Aspoň, že v práci pohoda. Vstala jsem docela bez problémů, unavená moc nejsem, ani se nepředřu. Šéfík přišel asi v děvět s tím, že teď kvůli sněhu nejezdí autobusy, tak dělá taxikáře svým dětem :-D Pak mi řekl, ať vytisknu ten plot, co jsme dělali před Vánoci a na chvíli si na to se mnou sedl. Mám tam toho ještě spoustu dopsat a dokreslit, ale to půjde, fandím si.

Co jinak? Sněží. Víc, jak v Praze. To jsem opravdu nečekala, že přiletím do Lyonu a tady bude hustě sněžit a navíc se ta pokrývka udrží. Je krásně bílá, moc pěkná, za dva dny se ještě nestihla rozpustit do té hnědé sračky... Trochu jsem se obávala, že nám kvůli počasí zruší let, ale naštěstí jsme měli jen asi čtvrt hodiny zpoždění. Roman tam na mě čekal už od šesti, i když jsem mu poslala smsku, že tam budu v 18,50 (v 18,51 jsem vylezla z příletové haly i s kufry, on si bohužel tu smsku ale nepřečetl...stane se :). Doma jsme si udělali fajn papů a k tomu koukli na půlku třetího dílu Pána prstenů a pak šli radši spát, protože už jsme byli oba fakt utahaní.

Dostala jsem lampu! Tu krásnou barevnou lampu od Phillipsu, která umí 256 barviček a taky umí projíždět celé spektrum a měnit se! Dneska si s ní večer konečně pohraju, včera jsem to moc nestihla (přes samé to vítání). A taky jsem dostala věšák na kabáty à la Thonet, který jsem mu před pár dny ukázala na internetu :) Až ho postavíme, tak se pochlubím. Jo a ještě závěs do sprchy, naprosto brčálově zelený, tak se mě ptal, jestli je to prý dosti zelené - narážka na náš rozhovor o závěsu asi před třemi týdny.

Já už jsem svoje dary předala, v sobotu ještě zajdeme koupit kolo, jinak dary rodině předám o víkendu. V pátek večer jdeme jíst k papá, takže dostanou placatku babiččina vaječňáku, jednoho frťana slivovice a matrijošku, které jeho přítulkyně sbírá. Cukroví jsem málem nechala před odletem doma, ale máma se mě všetečně ještě před barákem ptala, jestli mám všechno, tak jsem si pro ně ještě rychle zaběhla (a při té příležitosti vylovila z lednice kvásek na pořádný chleba), na letišti i v letadlech jsem se s ním dobře natrápila, ale nikde jsem ho nenechala a teď už odpočívá v lednici a čeká na to, až ho o víkendu všichni ochutnají.

Maminku s přítulem a sestřičkou uvidíme v neděli u tety na galette (novoroční mandlový koláč, určitě jsem o tom už psala loni - asi uprostřed stránky), takže dostanou taky něco. Hora cukroví je samozřejmostí, kromě toho mám ještě jednu placatku vaječňáku, dvoje Startky, jedny bez filtru (bratrův nápad), a dvakrát bižu pro dámskou část osadnictva. A až někdy uvidím Arna s Orianne, tak dostanou lahvičku absinthu.

Jinak mezi Silvestrem a odletem jsem si ještě stihla sjet k Martinovi pro lyže (od dubna, jak jsme potkali tu tramvaj, tak jsem si je ještě nevyzvedla) až do Jesenice. Bender byl tak laskav, že mi dal jako dárek jednu kondiční dvojjízdu a sjel tam se mnou, dokonce se koukal, jak mu przním auto, a u toho se asi docela bavil. Jo, a vzal si k tomu takové óóóóbrovské lízátko a celou dobu mě tím vytáčel. Doporučil mi, ať ho koupím Romanovi, on pak bude cucat lízátko a nebude mi do toho kecat!

O víkendu jsem mamince v ArchiCADu ukázala, jak vypadá náš byteček, a vymyslely jsme bar. K tomu jsem jí chtěla vysvětlit Sketchup, ale říkala, že na ty moje kouzla asi nestačí. Tak se aspoň koukala. Na netu jsem našla skříňky v IKEA a z nich jsem to celé složila. Jediné, co budeme muset někde sehnat, je deska na míru jako čelo, respektive zadek těch skříněk. A k tomu spoustu kovových příložníků a vrutů do dřeva. A pak ještě takový detail, 350 Euro :) Romanovi jsem to večer ukázala přes sdílení obrazovky na skype, jenže jemu se zas nelíbilo, že jsem to celé vymyslela sama (jsem snad architekt, NE?!), takže mi tu radost zase zkazil. Pak jsem se dohodli, že to spolu ještě probereme, až přijedu. Ono to stejně asi kvůli financím počká. Ale něco to do té předsíně chce, je to tam děsně prázdné.

A mluvila jsem o tom, že chci kulečníkový stůl? Do obýváku, 6ft (ten klasickej je 7ft), bude to jako že jídelní stůl, který má nahoře sundavatelnou desku, k tomu si koupíme kolečka a budeme si s ním šoupat dle libosti. Jediný problém je, že ta hračka stojí 390 Euro. Máma se mě ptala, jestli chceme vést takhle bohatý společenský život, aby to mělo cenu. Ano, chceme. Kór, když to tady stojí tolik, jít si sednout večer do hospody a opít se tam :)

Zapomněla jsem se zmínit o tom, že mi Roman nadělil ještě jeden dáreček. A tak dneska večer budeme uklízet, místo toho, abychom šli do kina na Avatar :) Doufám jen, že nám na to ten jeden večer bude stačit. Po práci jdeme aspoň nakoupit, pak se budeme modlit, aby pračka začala znovu prát, a musíme vynést asi pět pytlů s odpadky (ty už smrdí v kuchyni asi týden, další přibudou hned po úklidu). Naštěstí alespoň nádobí je umyto (jak mohl zašpinit 20 talířů a 12 kompletních příborů?), jen ještě ne uklizeno. Mám pocit, že když ho nechám moc dlouho samotného, chytá Jonesův syndrom a to nevěští nic dobrého!