Pejsek a kočička by záviděli

Jak jsem zůstala ta sama chudinka opuštěná ženuška, čekající na svého mužíčka, tak jsem se rozhodla, že budu šikovná ženuška a upeču dortík. To se řekne jen tak, ale JAKEJ? Poté, co jsem prolezla mojí novou čokoládovou kuchařku a zjistila, že na jakýkoliv recept je tam potřeba tabulka čokolády, tak jsem změnila strategii. Taky si za to může Roman sám, neměl jí celou sníst tak rychle. Před Vánoci jsme koupili tuším kilo mléčné Milky a asi půl kila hořké. Zbylo půl tabulky Milky s mlékem, protože nám moc nechutná.

---

Uznávám, že by někdo mohl namítnout, že když koukám do čokoládové kuchařky a nemám čokoládu, tak jsem asi trochu nepřemýšlela... ano, to by možná někdo mohl namítnout, ale vyzbrojena půl kilem hořké čokolády práškové, jsem si myslela, že bych to nahradila.

Nakonec jsem se tedy rozhodla, že to bude piškot (já asi nic jiného ani neumím), tvaroh a ovoce. Tak piškot...na netu jsem našla pár receptů, tak jsem z toho vydedukovala, že na 4 vejce dám 100g cukru a 100g mouky a bude. A taky bylo. Když jsem rozklepla všechna vejce a oddělila na dvě misky (a odstranila všechny skořápky a vylovila kousky žloutků plujících v bílku), tak jsem si uvědomila, že ten můj skvělý elektrický šlehač nešlehá bílky. Tak jsem to přeci jen zkusila. No něco z toho bylo, ale ne moc. Pak jsem to zkusila vidličkou, ale to nešlo vůbec. Metličku jsem nenašla, tak jsem si řekla, že jsme jí asi nekoupili. Potom jsem dostala geniální nápad použít to s tou uzavřenou nádobou a kouskem pružinky uvnitř, takže jsem tak čtvrtinu obsahu vybryndala na zem, aniž bych dosáhla lepšího efektu. Nakonec se to tím elektrickým šlehačem v té vyšší nádobě dělalo lépe, takže jsem do žloutků s cukrem nalila vaječný "sníh" a kupodivu nezapoměla vymazat plech.

Troubu jsem samozřejmě vyhřála na 250° místo 170°, takže jsem si potom trochu počkala, abych to mohla dát péct. Jestli čekáte, že jsem to spálila, tak vás musím zklamat. Plech jsem dala za okno v obýváku chladit a když jsem uklízela na místo chňapky, tak jsem hned vedle viděla metličku...

Mezitím jsem si v mističce začala připravovat ten tvaroh. Teda tvrdit o tom, že je to tvaroh, by byl trochu eufemismus. Měla jsem ricottu, která sice strukturou vyhovuje (je pevná), ale zato chutná úplně divně, je slaná. To jsem ale nevěděla. Pak tam šlo cosi, co má zhruba chuť a vůni tvarohu, ale zase to naprosto nevyhovuje tekutostí. Nakonec jsem to ještě dochutila kysanou smetanou (respektive "čerstvým hutným krémem", co se tomu docela podobá) a cukrem, takže teď to bude snad použitelné. Oloupala jsem a nakrájela kivi a šla psát blog, protože jsem s vámi o tohle musela podělit :)

Roman přišel před chvilkou, zeptal se mě, proč je v kuchyni tvaroh a kivi na plátky, tak jsem mu řekla, že peču dort. Na to mi opáčil, že teda nejsem ještě moc daleko. Ukázala jsem mu formu za oknem, tak pak jen řekl "jo ahá" (teda né přesně takhle, on řek "ah bon").

Další plán je, že korpus rozřežu na dvě půlky, pomatlám marmeládou, nakydám na to tvaroh, pokladu ovocem a dám to do lednice. Otázkou je, jak to nakonec dopadne... :)

Pokračování...

Když jsem vytáhla vychladlý korpus zpoza okna (aspoň k něčemu se ta zima hodí) a Romanovi oznámila svůj plán rozříznout ho na dva pláty, tak řekl, že ještě počká, než půjde spát, a podívá se, jak to zvládnu. Povedlo se mi to tak dokonale, jak nikdy jindy. Možná taky proto, že moje ambice byly jen dva díly, nikoliv tři, jak jsem se vždy marně pokoušela.

Natřít marmeládou bylo opravdu jednoduché. Nakydat tvaroh na první vrstvu taky. Položit druhou placku s marmeládou ještě také, dokonce i druhá vrstva tvarohu. Sranda to začala být v okamžiku, kdy jsem zjistila, že kivi jsou taky pěkný svině klouzavý a že se mi mírně hroutí konstrukce, to jak se to vyboulilo ve středu a okrajové zelené měsíčky začaly nezadržitelně klouzat dolů. Zachytila jsem je vařečkou, prostředek jsem nějakým způsobem (radši nechtějte vědět, jakým) natlačila do prohlubně a doložila kivi. Teď jsem zvědavá, jestli se to do zítra v té lednici rozteče nadobro, nebo jestli to udrží formu. Možná to zajdu ještě obložit alobalem, aby to trochu víc drželo. Každopádně chuťově to myslím bude velmi lákavé, tak pak je snad jedno, jak to vypadá, ne? :)

Pýcha mi nedala a ještě jednou jsem se zvedla podívat se na ten svůj výtvor. A bylo to jedině dobře, někteří slabší jedinci totiž nastalé napětí nevydrželi a omdleli, začali se sunout dolů. Když jsem ovšem na ty padlé kivi-bojovníky začala mluvit francouzsky "réveillez-vous!" (probuďte se, povstaňte), došlo mi, že tady už asi není všechno v pořádku a že bych si měla jít lehnout. Tak jsem jim ještě vyrobila dlahu z dlouhého pásu alobalu, zavinula do ní dortík a uložila jej ke spánku do ledničky. A teď ještě uložím jinou Ledničku a budu se těšit na nový den! Dobrou noc :)