Lihu-téměř-prostý Silvestr

Tak šťastný a veselý, ten nový dva tisíce deset. Jestli to fakt platí, to "jak na nový rok, tak po celý rok", tak se můžu těšit na nebolavé vcelku neškodně alkoholové dýchánky, snídani do postele a super procházku každý den. To se vyplatí, ne? Navíc jsem se dneska odpoledne vrátila domů a splnili mi tam labužnické přání, k večeři byl tatarák, mňam.

---

Tak jak se to včera vlastně všechno stalo... Přišla jsem asi v sedm, vyprosila jsem si k večeři smažený hermelín (nějak jsem za ten celý den zapomněla jíst, tak to bych toho asi moc nevypila potom) a dala si k tomu malinovku, které jsem se držela celý večer. Parta lidí se scházela docela pomalu, ale ani pak nás nebylo moc, celkem deset. Znala jsem vlastně akorát Thraina a od vidění ještě Pádla. Pak jsem se tak bavila s jednou půlkou stolu. Když se mě Thrain ptal, jak se mi tu líbí lidi, tak jsem mu řekla, že ten můj kout stolu je docela fajn...to totiž byli začínající šermíři, přiměření ochlastové, a vcelku ještě normálně myslící bytosti. Tak to asi proto :-P

Ty svoje malinovky jsem sem-tam prokládala jedním malým ucháčkem (pivem), to když už se ta sladká břečka fakt nedala pít. Do toho jsem ochutnala kus prasátka s křenem a v jedenáct to zajedla dalším hermelínem, tentokrát nakládaným. Jednu malinovku si dal i Thrain, jenomže když to holky na baru slyšely (samozřejmě, že jsem neopoměla říci, že s toutou sklenicí si mají dát opravdu záležet), tak hned vymyslely, že to dostane do tupláku. Teda nejprve to bylo: "Cože???", a pak: "Dej mu to do tupláku!" Frajer to vypil na ex, ale pak to šel zase pěkně rychle hodit k nejbližšímu stromu, prý aby měl dostatek místa na to prasátko. Po zbytek večera z toho tupláku popíjel už jen pivo, mok k tomu vhodný.

Kolem jedenácté jsem se vydala hledat telefonní budku, aby mi Roman mohl zavolat, takže jsme spolu mluvili tak půl hodiny, respektive jsem mluvila i s Brunem a Arnem. Debata se začala docela zvrtávat, takže jsem ji potom ukončila a šla zpátky do tepla, ale rozhodně jsme se bavili na obou stranách. A to jak po telefonu, tak v reálu. Oni si dali asi pěti hodinovou večeři nevím o kolika chodech a s Brunem to táhli až do šesti do rána.

O půlnoci jsme vylezli ven před hospodu a ťukli si šampáněm (sekt), o půl hodiny později jsme otevřeli toho Alfréda Rotschielda, champagne, a ochutnali to. Myslím, že to stálo za to celý večer sušit hubu u dvou malých a tří malinovek, protože ta chuť fakt vynikla. Bylo to míň sladký a přitom to mělo víc chuti, než ta Bohemka. Ale některým to nevysvětlíš.

Asi dvě hodiny večera jsem strávila četbou. Jeden páreček se tam hádal, Thrain to usmiřoval, dva lidi tam podřimovali...tak jsem čekala a asi se z nich bavila nejvíc. Čekala jsem na tu nejlepší část večera, a to, až půjdeme s Thrainem k němu domů a konečně si pořádně pokecáme. Ale nějak jsme to moc nevydrželi, takže si myslím, že jsme dorazili asi ve čtyři a tak v pět šli spát. Dostala jsem pěkně vlastní peřinku, a ani moc nechrápal, dalo se to zvládnout, když jsem do něj sem-tam žďuchla, aby se převalil na druhý bok.

Ráno, respektive v poledne, jsem konečně ukončila převalování v posteli a otevřela oko, "Kuk!" Bylo to teda docela bolestivý, ale nějak se to dalo. Roletu jsme vytáhli asi až o hodinu později, když jsem se doválela v posteli. A když jsem dokecala s Romanem a Thrain si dostatečně vyhrál na počítači. Taky jsem mu ho trochu "upravila", přeštelovala jsem mu rozlišení monitoru (no uznejte, takový krásný, skoro dva tisíce pixelů na šířku a on tam měl 1200...tak neuvěřitelně neostrý obraz!) a změnila velikost písma a ikon, když tvrdil, že na to nevidí. Trochu jsem se mu taky pohrabala ve Firefoxu, ale to po mně i chtěl :) A pak mi ukázal tu svojí hru, tak jsem mu na oplátku vysvětlila to, co hraje Roman. Ale prý od ledna zase bude pracovat, tak nebude mít čas si s těmi svými vesnicemi tolik hrát.

Po vydatné snídani v posteli jsme se vydali na novoroční procházku po Grébovce a pak už jsem jela domů na tataráka. Takže teď to vidím na večer proflákaný napůl u počítače, napůl u knížky, a asi si půjdu brzo hajnout.