Periodicky opakující se lingvistická xenofobie

No jo, no jo furt. Jsem měla teď tolik času, až se mi z toho vůbec nechtělo psát blog. Radši jsem si četla, dočetla jsem sedmou knížku Galaktického společenství myslících bytostí a považuji ji s tou první za nejlepší :) Samozřejmě, že tuto 700kB, respektive asi 800 stránkovou knížku jsem celou přečetla v práci, nebo alespoň velkou většinu. To abyste měli přehled o tom, kolik mám práce. Teď právě jsem dostala úkol velmi obtížný, a to...vytisknout již hotové plány a jít je třikrát ofotit.

---

Aspoň mám čas psát tenhle škvár. No jenom kdyby ta tiskárna nebyla tak debilní a nenutila mě každou chvilku založit nový papír, co třetí papír se s ní bít o to, kdo zvítězí (já, ale stojí to nervy!) a kdyby se tenhle zahnilej Macintosh pořád nesekal... Jestli si někdo myslí, že Apple jsou stabilní počítače a nezahnívají, tak ať se přijde podívat na tenhleten... Výkonem už tak stojí za prd, ale využívá ho tak ze 30ti %, jak je ten systém zasekanej. A na tomhle mám pracovat??

Minulý týden mi psala maminka, že: "Jinak jsme s tátou ještě přemýšleli o ukončení Tvé práce, protože nám to nějak nesedělo a chyběla tam logika. Došlo nám (spíše tátovi), že problém bude asi v tom, že na Tebe prostě nemá. Nějak mi nesedělo jeho předchozí jednání a jednání teď." Ano, potvrzuji, že je naprosto neschopný, neumí si zařídit čas a děsně zmatkuje, načež stráví spoustu času prkotinama, místo toho, aby dělal něco smysluplného. Na druhou stranu vidím, že pro mě fakt nemá práci. Ale mě už to může být jedno, začínám se opravdu těšit, jak budu od pondělí spinkat do desíti, pak trochu poklidím, uvařím oběd, s Romanem si ho sníme, a já půjdu ven na brusle nebo plavat nebo na kolo nebo jen tak někam ven... Doufám jen, že to nebude trvat moc dlouho, protože jinak to asi z jednoho platu neutáhneme. A nebo bude muset Roman začít pracovat, aby dostal nějaké prémie (minulý měsíc dostal 220 Euro, jako 2. nejlepší, první má 450 :) ...to se i vyplatí, ne?).

V pátek mi Roman vyzvedl počítač od toho patlala, co opravuje televize a mikrovlnky, s tím, že tomu nic není, že stačí přeinstalovat systém. Jak říkám, za těch 20 Euro se na to ten matlal ani nepodíval. Systém samozřejmě přeinstalovat nestačilo, problém je někde jinde. Buď je nějakým způsobem (netuším jakým) v háji BIOS, ale ten jsem přeflashovala. Nebo je to HW (btw, víte, co je to áRváR?), k čemuž se přikláním spíše. Moje původně avizovaná grafická karta se mi nezdá, protože ač má obrazovka všechna černá místa vyzdobená slušivým geometrickým dezénem, tak vykresluje všechna rozlišení a prehrává videa (také s příslušnou dekorací). Jen nejdou nainstalovat ovladače na grafárnu, takže nedosáhnu mého správného rozlišení, takže je celý obraz splácnutný trochu na šířku.

Dokud se nezačnu hrabat v BIOSu, povede se mi i restartovat do normálního módu Windows, což znamená, že teď už to jde zase jen do Nouzového režimu, kde se zas nedá nic zjistit ve správci zařízení, takže je to slušně řečeno na pikaču. Dva lidi mi už řekli, že to může být vadná paměť. No kdyby to bylo jen tohle, tak budu radostí skákat do stropu, protože to by byla ta nejlepší možná oprava.

Ve středu jsme měli zase zkoušku bez Rziho, protože to nenašel. Jsem zvědavá, jak to bude teď ve středu, jestli se všichni sejdeme konečně. Louis se ani neozval, a když mu ve čtvrtek Rzi volal, tak řekl, že o té zkoušce nevěděl. Tak nevím, jestli zas nebudu jedinej saxofon... Jo, ve čtvrtek večer k nám přišel Rzi a zpívali jsme. Hodinu a půl tu samou písničku, učila jsem se "šimaoe" - jazyk z Mayotte, intonace, a nakonec i svůj druhý hlas. Roman to teď myslím zná lépe, než já. Samozřejmě, že jsme zpívali převážně acapella, bez kytary, abych si to správně chytla. Těším se, až se naučím zpívat na mikrofon :)

Co tak jinak... Před chvílí volal Roman, že Rišár celej ten počítač rozebral a sebral, ale jinak tvrdí, že je to grafárna, která je integrovaná na základní desku, takže... Prej tam byla spousta šroubků povolená, tak třeba to bude po smontování fungovat... No a kdyby ne, tak přeinstaluju znova systém, nebudu se hrabat v BIOSu a budu ten komp používat, dokud nebudu mít na novej :-/

V sobotu večer jsme byli u tatínka na večeři, slavit Audrey narozeniny. Cestou jsme se stavili na Croix-Rousse v tom obchůdku, kam jsme dostali na crémaillere dárkový šek, a koupili jsme si ty moje vysněné barevné misky, plastové, pro jistotu :) Fotka už taky byla v tom mém předvánočním výběru darů. Rychle jsme vybrali i dárek pro Audrey, vlezli jsme do nějakých hadrů a tam jsem viděla tričko, které bych si já nikdy neoblíkla, ale bylo mi jasné, že jí se líbit bude. Taky jí moc sluší :) Jo a já jsem dostala vlastnoručně pletenou oranžovo-tyrkysovou šálu a baret, protože jsem desně záviděla Audrey, když je na Vánoce dostala :) Foto mají oni, tak když ho někdy z nich vymámím, tak ho sem přidám. Kromě toho mi Brigitte (tátova přítelkyně) ukázala jeden časopis s recepty, kde bylo šest stránek věnováno Praze a byl tam recept na houskové knedlíky pod názvem Knedliky a na bramboračku pod názvem Soupe de Boheme (Česká polévka). Mám to ještě ve foťáku, ale nemyslím si, že je nutné to sem dávat. Už proto, že já radši knedle bramborové, a třeba česnečku, než bramboračku.

Večeře byla fajn, jedli jsme Tartuflette (zapečené brambory se smetanou, cibulí, slaninou a speciálním smradlavým sýrem; ty, na které mám ještě doteď vzpomínku z Grenoblu, jak jsem strávila noc na záchodě...), tentokrát jsem se docela krotila, tak mi ani nebylo blbě. Z alkoholu jsem ochutnala Baileys, karamelové a normální, cucla si bílého vína a na závěr ještě trochu cidre. Dort byl čokoládový, tak jsem se tentokrát ani nesnažila to jíst, vím, že by mi to nechutnalo. Včera udělal Roman francouzský čokoládový pudink, kterému říkají flan, a který mi oproti tomu našemu krásně kakaovému ale vůbec nechutnal...byl moc čokoládový. Na druhou stranu, když mi přestanou chutnat všechny ty jejich dortíčky, že mě ani nebudou lákat, tak to taky není zrovna negativní.

Odešli jsme ještě před jedenáctou, ale usnula jsem už v autě a když jsme byli v půl dvanácté doma, zaplula jsem rovnou do postele. Asi jsem medvěd. Potřebuju zimní spánek. A nebo ho potřebují i LochNessky.

Neděle byla taková příjemná, konečně jsem se trochu vyspala. Zapoměla jse, napsat, že v sobotu mě Roman vytáhl z postele docela brzo, protože jsme šli do banky zřídit můj nový účet a pak na trh. Ujala se nás taková sympatická holka, což mě šokovalo, na první pohled to byla taková nafrněná kačena, ale po třičtvrtě hodinovém rozhovoru jsem docela ráda, že tohleto bude moje "bankéřka". Když jsem jí pověděla, co všechno mi provedla moje původní banka, tak se mě ptala, kdeže to je, aby tam nikdy náhodou nevkročila. Když jsme se koukali na internet, co všechno tam mám za poplatky, o kterých ani nevím, za co jsou, tak se docela zděsila. Jinak první tři měsíce vedení účtu budu mít zadarmo, a pak ještě další tři taky, protože budu z "mladého" účtu přecházet na normální, takže mi to nabídne jako gesto. Ale prej až se bude jednat o poplatky z mínusu, tak už žádná gesta dělat nebudou :-D

Výlet na trh byl fajn. Roman konečně odzkoušel svoje nové kolo, ještě teď ho bolí zadek, ale nějak se začít musí. Bylo docela hezky, tak mi to přišlo jako příjemný výlet. Tržiště mě baví čím dál tím víc, i když se objevím jednou za dlouhou dobu, tak si na mě pár mých zelinářů pamatuje, paní s paštikou taky, popovídali jsme si i se sýrařem naproti. Ten můj nejoblíbenější mi tentokráte věnoval jednu misku se salátem, taky se hodí. A dokonce si pamatoval, že jsem mu v létě říkala, že jsem ve Villefranche, což mě fakt překvapil. Jo a ten druhej mě na příště pozval domů, jako ostatně každý víkend, kdy se tam stavím :) Tyhle trhy mi v Čechách vážně chybí. Hlavně se zeleninou, která chutná a voní tak, jak by měla! K obědu jsme si pak dali chlebíček a tu super paštičku, sýr s vlašskými ořechy a salát.

Takže neděle... K obídku jsme si uvařili smažený sýr a brokolici. Tu budu na vlažno jíst za chvíli o obědu. Mňam. Jen jsme měli trochu problémy se strouhankou. V bulanžérii neměli suchou bagetu, tak jsem vzala jednu čerstvou, a zatímco jsem byla kroužit po parku na bruslích, Roman jí dal sušit do trouby. Ovšem bageta se ne a ne usušit. Takže po mojí vydatné sprše jsme se oba dva přesunuli do kuchyně, a zatímco jsem já chystala brokolici a zeleninu na polévku, Roman sušil bagetu v mikrovlnce a pak jí drobil na menší kousky. Zakončil to elektrickým bzzzz a nevěřila jsem, že ta troška strouhanky je jedna celá bageta!

Odpoledne jsme se spolu koukli na Trosečníka s Tomem Hanksem (Tom Ank - znáte ho?). Nepamatuju si, kdy naposledy jsme spolu strávili tolik času :) Jinak před odpoledne Roman hrál a já si četla, zálohovala data z počítače a snažila se ho přivést k životu. Večer jsem ho donutila umýt tu hromadu nádobí, protože já už tři dni průběžně odmývám všechno, co se naskytne ve dřezu, proto se mi to tam nikdy takhle nenakupí!!!

Ještě jedna francouzská hádanka: Víte, co je to ekonom? Škrabka na brambory. Nacházím se opět v období, kdy naprosto nesnáším francouzštinu, jak jste si již možná všimli, a úplně nejvíc mě bije do očí ta jejich naprostá tupost a omezenost ve vyslovování cizích slov a cizích jmen... Jako třeba Mesijé Šníder (Mr. Schneider) ze šestého podlaží. Pokaždý se mi otvírá pomyslná kudla v kapse! Jo a to jsem tady ani nepsala o tom, že jsem před Vánoci reklamovala cedulku na dveře, protože mi v mém, uznávám, že docela dlouhém, příjmení přehodili písmenka. Tuhle slečnu já neznám... A odmítli mi na ní přidělat háček a čárky, ani když jsem o to poprosila... Fňuk. Tak teď máme cedulky dvě...jednu na dveřích a druhou taky na dveřích...na záchod :)

Doufám, že jsem podala dostatečně podrobný raport mé celotýdenní činnosti, a teď jdu zase něco dělat. Dostala jsem k doplnění nějaké výkresy, tak bych to teda jednou mohla i začít, co říkáte?