Jednou jsi dole, jednou nahoře

Tento víkend se nesl celý v lenošivém duchu, ať už třeba dobrovolně, jako sobotní spánek do jedenácti, tak nedobrovolně, tzn celou neděli, kdy mi bylo fakt ...nedobře :) Jak už jsem psala v komentářích k minulému článku, tak dort dopadl tak nějak rozpačitě. Mě to chutnalo moc, ale nevím, jak ostatním... Rozhodně broučkovi hned tak něco neupeču, to je jasný...nervy mám jen jedny :)

---

Sobotní zkouška byla docela fajn, jen mě děsně naštvalo, že jsme s Brunem přijeli přesně v pět a ostatní se doplazili až v půl. Zase jsme platili půlhodinu na nic a na hraní měli jen hoďku a půl...takhle nic neuděláme. Nový perkusionista Kilián se zdá být fakt fajn člověk, hned splynul s davem a navíc má super diktafon, ze kterého lezou luxusní nahrávky našich zkoušek :) Louis nedorazil, protože si rozebral saxofon, a Johan nemohl. Takže jsme byli v pěti. Zdravé jádro.

Po zkoušce jeli všichni domů hodit tam nástroje a najíst se, takže naše párty začala asi v deset. Respektive začali jsme tak poklidně ve čtyřech, s Arnem a Orianne jsme večeřeli sushi. Prej že si dopřejeme fajn večeři. Já teda nevím, co na těch předraženejch syrovejch rybách všichni vidí. Převaha byla 3:1, takže jsem řekla, že to sním. Stejně jsem neměla moc hlad.

Večírek i diskuze začaly komorně, ale po několika načatých lahvích vína se to rozjelo krapet víc, a když jsme se ve dvě ráno rozhodli, že půjdeme k Younessovi na večírek (btw, je teďka děsně zamilovanej), vydrželi jen ti nejzdatnější. Bruno si našel ženskou, takže jako puťka odešel i s ní domů, a Arno je pod pantoflem už dávno, takže tam se taky nic moc nezměnilo. Rzi nechal svoji drahou doma, Julien je naštěstí svobodný, a jeli jsme. Roman prohlásil, že i když je mi po každém večírku blbě, že se se mnou dobře chlastá, protože ho aspoň o půlnoci netahám jako ostatní holky domů :)

A že mi tentokráte teda blbě bylo fakt hodně...mám spíš pocit, že jsem stláskala strašný kombinace jídla, a když jsem to zalila nějakou tou lahvinkou vína, tak bylo vymalováno. Domů jsme dorazili po čtvrté ranní a vstávala jsem v půl třetí :) Ale polehávali jsme s Romanem oba, odpoledne jsme leželi jak mrtvoly na kanapi a koukali na Pata a Mata, o Rzim jsem četla, že je mu taky pěkně blbě... Tak teď zas zkusíme nějaký ten víkend trochu více v klidu.

Odpoledne jsme se šli projít do parku, když ho máme teda za rohem. Vylezlo sluníčko, docela se oteplilo, takže ta hodinová procházka nám udělala dobře. Taky jsem po delší době trochu vyvenčila foťák, tak tady je pár ukázek. Co nechápu je, jak mohly opuncie vydržet týden pod sněhem...já měla vždycky za to, že jsou to teplomilné rostliny, takže jsem byla až šokovaná, když jsem uviděla takové macky přímo venku, nikoliv ve skleníku.

Když jsme se vrátili, pustila jsem Farmu zvířat od Orwella, je to fakt pěkně udělané, až mi těch chudáků sužovaných zvířátek bylo fakt líto. A ty prasata, no tfuj. Stejně to byla odvaha to v tom pětačtyřicátým vydat. A o devět let už z toho natočili animovaný film. A i když to má nesmírné poselství, tak to stejně ničemu nepomohlo.

Pekla jsem chleba. Z trouby šel rovnou do koše :( Nějak nenakynul, takže byl po upečení úplně tvrdý...ach jo :(

Roman se večer chvíli učil česky. Pár slovíček, nic moc víc. Ale stejně úspěch. Docela mě baví pozorovat jeho výraz, když se snaží říct slova typu nahoře, uprostřed, hnědý, chleba atd :) Taky se děsně rozčiloval nad tím, proč máme slovo TA televize a TEN televizor. Že kdo si to pak má pamatovat. Tak jsem se mu snažila vysvětlit, že se u nás rody určují na základě koncovky slova...bez šance. Dneska dopoledne jsem si na to vzpomněla a jen tak nahlídla do slovníku, abych se ujistila, že ve francouzštině je to úplně, ale doslova úplně stejně. Mají LA télévision (zkráceně LA télé) a LE téléviseur. Taky mi nebyl schopen říct, proč. Tak ať nepindá blbosti :)

Francouzi mají nový způsob spamu. Většina tarifů má neomezené smsky. Už dva tři lidi si vybrali můj telefon jako cíl svých choutek. Zajímalo by mě, co si tím dokazují. A nic se proti tomu nedá dělat. Super... A to jsem si o jednom z nich myslela, že je to kamarád. Morad, ten, co byl vloni v létě u mě v Praze... Ten zbytek neznám, jsou to nějaká neznámá čísla.

Dneska si v práci přijdu opravdu hodně na nic. Dostala jsem za úkol připravit desky na odevzdání projektů. Práce asi tak na dvě hodiny na celý den. Evidentně se Žán-Lyk rozhodl obětovat půlku mého platu, než aby obětoval trochu času a trávil ho se mnou, abych pak mohla dělat to, co chce, abych dělala. Přijdu si opravdu neužitečně. Ale co, aspoň jsem měla čas napsat tady tyhle kecy, to se taky hodí :) Jo a před chvílí volala nějaká slečna, že jí mel zavolat zpátky a že pokaždý slibuje, že zavolá, ale nevolá, takže ani nechtěla nechávat vzkaz. Nejsem v tom sama :)

Fajn, tak teď je večer, já sedím před Romanovým mini počítačem, co má v práci, a jsem fakticky smutná. Kompletně se mi vy**al počítač, nejspíš odešla grafická karta či co, ale nedá se na něm nic dělat. Roman to zejtra někam odnese, aby nám řekli, kolik bude stát oprava. Záruka samozřejmě skončila asi přede dvěma měsíci... kurvy jedny!

Jo a jinak máme novou pračku, před třemi hodinami ji dovezli svépomocí ve třech s mámou a s JP, tak jsme hned zkusili vyprat a funguje to. Akorát, že z toho ani nemám teď radost, když mi z ničeho nic vyplyvnul počítač. Jsem na něm závislá, je to můj miláček a vůbec... Na dnešní večer jsem měla velké plány ohledně muziky, a takhle si můžu tak akorát jít číst. Za normálních okolností bych to brala jako fajn plán na večer. Takhle mě to SERE!

A s tím se s Vámi loučím a jdu něco dělat, možná mejt nádobí, možná spát, docela bych se i koukla na film, kdyby bylo na čem...