Bílá peřina

Včera jsme byli nakupovat. Jen jsem si říkala, když jsem vedla to nové Romanovo kolo závějemi, že jsme měli radši vzít běžky. Na Lyon opravdu nezvyklých 20 cm sněhu naprosto ochromilo dopravu, regály s čerstvými potravinami zejí prázdnotou (před chvílí jsme byli tady vedle v sámošce) a silničáři jsou velmi překvapeni. Předpověď počasí je pravděpodobně minula a nebo jí nevěřili :)

---

Chápu, že povídat tohle vám do Čech je asi zbytečné, ale každopádně já jsem docela nadšená. Je to krása, když padají vločky sněhu, všechno zabalí do bílé peřiny a skryjí tradiční nepořádek na silnicích (který je ovšem v porovnání s tím naším prakticky nulový). Kromě toho se trochu vyčistí vzduch, a přeci jen je to milejší, než deštivá zima. Ale i tak je lepší zůstat zalezlí doma v pelíšku.

Na sporáku se vaří brambory, k obědu bude brkaše a steak (psáno v půl jedné). Vyfasovali jsme ho od Romanovy mámy, když jsme v sobotu odjížděli. Na pátek jsme byli pozvaní na Vánoční večeři k tatínkovi, tak jsme se stavili i u maminky, předala jsem dary (nejvíc se asi líbil Krteček, ale i cukroví nebo vaječňák měli úspěch) a přivezli jsme metrák oblečení, protože nám odešla pračka. Milá věc. Takže z našeho napjatého rozpočtu půjde pryč ještě 350 Euro. Tak doufám, že to bude aspoň prát :)

Taky jsme si včera odpoledne koupili dva krásné odpadkové koše, jeden do kuchyně a jeden půjde do obýváku. Krom toho ty plastové hrnečky (něco pro mě, že), nádherné prádýlko ve slevách pro mě (fotky nebudou!) a kolo s helmou a vybavením pro Romana. A teď už se nemůže vymlouvat, že nemůže někam jet se mnou. Třeba na celoodpolední výlet ;)

Když se ještě vrátím k pátečnímu večeru, tak jsme se pěkně proklouzali. Málem jsme vzali jedno auto před námi, protože blbec z ničeho nic zastavil a Roman se po dvaceti metrech sklouznul (z rychlosti 20km/h) a dobrzdil to asi 10 cm před ním. Kus cesty, už v Trévoux, jsme museli pěšky, protože cesta nebyla ani nasolená, ani popískovaná, takže to prostě nešlo. Navíc na sjetých letních gumách. K tatínkovi nás dovezl JP, který vlastní krapet silnější vůz, takže mu to jelo. V noci jsme se ani nesnažili vracet se do Lyonu, bylo by to moc nebezpečné. Ale v sobotu už to šlo docela dobře, takže jsme jeli jen asi 50 minut, narozdíl od pátku, kdy to bylo hodinu a půl.

Večeře byla fajn, začali jsme někdy po osmé "aperitivem" - jednohubkami s paštičkou, falešným kaviárem a guacamole, potom předkrm velké krevety, jídlo jakési maso, zapečené brambory a pečené kaštany (vyčenžovala jsem to s Romanem, takže jsem měla hodně brambor a trošičku masa) a jako desert byl někdy o půlnoci galette, moje cukroví a tiramisu. A k tomu jsme to hojně zapíjeli, myslím si, že ta hruškovice na závěr nebyl úplně nejlepší nápad, ale byla fakt dobrá!

Odpoledne jsme měli zkoušku s kapelou a po ní jsme šli k nám. Už je nás sedm, přibyl jeden kytarista a dneska i perkusionista. Začíná se to opravdu rozvíjet, taky máme dva měsíce do koncertu, takže na tom musíme pořádně zapracovat. Posezení u nás v obýváku bylo taky velmi příjemné, těším se na sobotu, kdy podnikneme něco společně.

Před chvílí jsme dokoukali Forrest Gump a asi si půjdu brzo hajnout, abych byla zítra svěží a usměvavá, až se budu šéfíka ptát, jestli si mě nechá v práci další tři měsíce :)