Ty vole, no to byl teda týden! Přes den střízlivět, abych mohla jít večer zase do hospody. Ještě, že už konečně jedu do tý Francie, tam mají aspoň hnusný a drahý pivo, tak mě to nebude svádět. Teď sedím v autobusu a snažím se pospávat, protože ač jsem trvala na tom, že pojedu poslední trojkou z toho Václaváku domů, přesto se mi to nějak nepovedlo tak, jak jsem chtěla, protože jsem se do postele dostala v půl čtvrté.
Radši tady ani nebudu jmenovat, co jsem celý týden dělala a pila, ale bylo to opravdu náročné při tomto tempu ještě oběhat, co bylo třeba. A že toho bylo třeba fakt hodně! Třeba zdravotní pojištění, žádost o řidičák, nakoupit dobroty i učebnici, zaplatit opravený saxofon ("Vidíte to tady? Já už vím, proč vám to nehraje, ono je to celý do oblouku a proto tam nesedí klapky!", stálo mě to devět stovek), ze 4 tisíc, co jsem v pondělí dostala na všechna vyřizování mi zůstalo asi 150 Korun. Do toho od pondělí kotník zase v h... a ono to všechno odpajdat byla taky sranda, to jako že jó.
Celkové resumé, od úterý toho bylo fakt moc. To byl sice jediný den, kdy jsem nebyla v hospodě, ale bylo mi celý den tak blbě, že ani nebylo potřeba. No a protože jsem byla fakt pekelně unavená, šla jsem spát ve tři ráno, protože jsem se zasekla na icq s Benderem. A ve středu ráno jsem musela zase rozumně fungovat, protože jsem si šla na alergologii pro výsledky mých imaginárních alergií. No samozřejmě, že mi nic nenašli, kromě toho, že jsem prý alergická na čaj (no tak na to vám z vysoka kašlu a hned jsem si šla čtvrt kila nakoupit). Ale spíš jsme zjistili, že nereaguju na standardní testy, ale jen na nějaký speciální, který prý stojí majlant. Tak mi paní doktorka řekla, ať si hlídám co a jak, a až zase oteču, tak třeba něco vymyslíme. To musí bejt fajn dělat tu medicínu, že jo? No a krom toho mě ještě poslala na krční, kde jsem se jim skoro pozvracela z těch výtěrů a teď čekám, až mi taky poví, že si vymýšlím:)
Potom jsem teda byla vyběhávat ten řidičák. Magistrát je opravdu záživná návštěva. Než jsem z nich vydolovala všechny papíry a informace, co byly potřeba, tak jsem si připadala jak v blázinci. A když jsem si vzala čísílko 343 a na řadě bylo 222, tak jsem šla shánět tu učebnici češtiny. Ve francouzštině existuje jen jedna, tak jsem ten výběr měla poměrně jednoduchý. Zpátky jsem se vrátila asi za třičtvrtě hodiny a už tam byla čísla 350 a víc... Představa, že to čekám celé znova mě fakt zděsila, ale pak mě nějaká hodná paní vzala, čímž mi značně napravila moje mínění o byrokracii.
Večer jsem byla s Jirkou na hřišti na pivo a hermelína, a i když jsem si dala piva jenom dvě a k tomu dvě kofoly, tak mi bylo pro změnu špatně z toho sýra. Si nevybereš.
Včera dopoledne jsem byla v Tržnici nakoupit asi tři tuny sušenek, protože mi drahý říkal, že ty svoje dvě tuny, co nakoupil před třemi týdny, už skoro zlikvidoval. Budu mu fakt muset skřípnout ten cukr, nebo už se nikdy nevyspím!
S maminkou jsme si zašly do pizzerie na oběd, takže kromě toho hermelína mi pak bylo ještě blbě z přežrání:) V knihovně jsem si půjčila literaturu, abych tam v tom vlaku, kterým budu jezdit půl hodiny do práce, měla co dělat.
Večer jsem byla, jak už jsem psala, zase pro změnu v hospodě. S Bendrem. No a ten návrat se mi nějak nepodaril, což už jsem ale říkala. Když ten Bondybar tady v ulici je děsný zabiják, jak má otevřeno dlouho do rána... Takže jsem se dneska celé dopoledne těšila, až budu konečně sedět v autobuse a spát! Ale musela jsem ještě zajít koupit špek a tvaroh, na které jsem včera zapomněla, k tomu jsem přibrala flašku becherovky a bagetu na cestu a rychle jsem házela věci do tašek. Přišel mi s tím pomoct Matěj, a kdyby s námi ještě nešla máma, která vezla aspoň jedno zavazadlo a hlavně tvořila důležitý článek v přenosu zavazadel a následného hlídání na jedné či druhé straně, tak bychom měli ve dvou fakt co dělat to dotáhnout na nádraží!
Celkové resumé, od úterý toho bylo fakt moc. To byl sice jediný den, kdy jsem nebyla v hospodě, ale bylo mi celý den tak blbě, že ani nebylo potřeba. No a protože jsem byla fakt pekelně unavená, šla jsem spát ve tři ráno, protože jsem se zasekla na icq s Benderem. A ve středu ráno jsem musela zase rozumně fungovat, protože jsem si šla na alergologii pro výsledky mých imaginárních alergií. No samozřejmě, že mi nic nenašli, kromě toho, že jsem prý alergická na čaj (no tak na to vám z vysoka kašlu a hned jsem si šla čtvrt kila nakoupit). Ale spíš jsme zjistili, že nereaguju na standardní testy, ale jen na nějaký speciální, který prý stojí majlant. Tak mi paní doktorka řekla, ať si hlídám co a jak, a až zase oteču, tak třeba něco vymyslíme. To musí bejt fajn dělat tu medicínu, že jo? No a krom toho mě ještě poslala na krční, kde jsem se jim skoro pozvracela z těch výtěrů a teď čekám, až mi taky poví, že si vymýšlím:)
Potom jsem teda byla vyběhávat ten řidičák. Magistrát je opravdu záživná návštěva. Než jsem z nich vydolovala všechny papíry a informace, co byly potřeba, tak jsem si připadala jak v blázinci. A když jsem si vzala čísílko 343 a na řadě bylo 222, tak jsem šla shánět tu učebnici češtiny. Ve francouzštině existuje jen jedna, tak jsem ten výběr měla poměrně jednoduchý. Zpátky jsem se vrátila asi za třičtvrtě hodiny a už tam byla čísla 350 a víc... Představa, že to čekám celé znova mě fakt zděsila, ale pak mě nějaká hodná paní vzala, čímž mi značně napravila moje mínění o byrokracii.
Večer jsem byla s Jirkou na hřišti na pivo a hermelína, a i když jsem si dala piva jenom dvě a k tomu dvě kofoly, tak mi bylo pro změnu špatně z toho sýra. Si nevybereš.
Včera dopoledne jsem byla v Tržnici nakoupit asi tři tuny sušenek, protože mi drahý říkal, že ty svoje dvě tuny, co nakoupil před třemi týdny, už skoro zlikvidoval. Budu mu fakt muset skřípnout ten cukr, nebo už se nikdy nevyspím!
S maminkou jsme si zašly do pizzerie na oběd, takže kromě toho hermelína mi pak bylo ještě blbě z přežrání:) V knihovně jsem si půjčila literaturu, abych tam v tom vlaku, kterým budu jezdit půl hodiny do práce, měla co dělat.
Večer jsem byla, jak už jsem psala, zase pro změnu v hospodě. S Bendrem. No a ten návrat se mi nějak nepodaril, což už jsem ale říkala. Když ten Bondybar tady v ulici je děsný zabiják, jak má otevřeno dlouho do rána... Takže jsem se dneska celé dopoledne těšila, až budu konečně sedět v autobuse a spát! Ale musela jsem ještě zajít koupit špek a tvaroh, na které jsem včera zapomněla, k tomu jsem přibrala flašku becherovky a bagetu na cestu a rychle jsem házela věci do tašek. Přišel mi s tím pomoct Matěj, a kdyby s námi ještě nešla máma, která vezla aspoň jedno zavazadlo a hlavně tvořila důležitý článek v přenosu zavazadel a následného hlídání na jedné či druhé straně, tak bychom měli ve dvou fakt co dělat to dotáhnout na nádraží!
Při odjezdu jsem měla velký soucit se dvěma páry, které se tam loučily a všechny osoby, co stály na perónu, třeba i máma, měly trochu zarudlé oči. Poslala jsem větrem několik polibku a hlavně jsem se hlavně těšila, až se budu moct konečně vyspat!:) Doufám, že cesta uběhne rychle, kde jsou ty doby, kdy jsme stavěli pouze v Dijonu a cesta trvala JEN 13 hodin!
1 Bender Bender | 27. září 2009 v 21:53 | Reagovat
OdpovědětVymazatZajímavý...že když někdo napíše: "...ač jsem trvala na tom, že pojedu poslední trojkou..." ve skutečnosti znamená, že tam hopkal po jedný noze po všech hospodách v okolí zastávky tramvaje se slovy: "Tady taky měli jen do jedenácti...tak to by nám ještě v půl dvanáctý ale mohli nalejt!"
A vůbec - tou trojkou si nakonec odjela, jestli se nepletu :D