Po delší době zase napíšu, co se se mnou děje. Vlastně to bude hodně zpětně, protože víkend, kdy jsem se v Praze setkala s Amayou a Andreou v ten samý čas, už je dávno za námi. Bylo to 20.-22. srpna a od té doby jsem nedokázala přemoci svou lenost, abych sem něco napsala. Ale aspoň jsem si to zanesla do notýsku, abych potom z krátkých poznámek mohla stvořit dnešní zápisek.
Do poslední chvíle jsem nevěřila, že se Amaya skutečně ukáže v Praze, i když mi o tom psala už měsíc dopředu, ale jak se potom vůbec neozvala, tak jsem to nějak pustila z hlavy a těšila se, že uvidím aspoň Andreu, která přijela s mámou a ségrou a s holčinými příteli na koncert Radiohead.
Nakonec mi někdy v pondělí přišel mail od Amayi, že je v Berlíně v hostelu a v pátek se objeví v Praze ještě se třemi kamarádkami. Tak super, daly jsme si sraz na Muzeu u koně, když už, tak už. Jen jsem tam na holky čekala bůhví jak dlouho, až mi zavolala, ať přijdu dolů, že mají problém s revizorem. Haha, to mě docela pobavilo, v Berlíně si koupily evropský lístek na vlak a tam jim řekli, že to platí i v Praze. Tak to pojaly tak, že si nemusí kupovat lístek a hned platily pokutu. Ale bylo mi jich dost líto. Nakonec jí místo čtyř platily jen dvě, a až o dva dny později mě napadlo, že mi ten revizor na to ani nevypsal lístek, ani mi neukázal placku, takže si to ten hajzík nechal do kapsy. Chudáci cizinci... Češi se nezapřou.
Když jsme tedy vyřešily tuto nepříjemnou příhodu, tak jsem se seznámila se zbylými třemi Španělkami, z nichž jen jedna uměla dobře anglicky a ty další dvě na mě jen tupě koukaly... super někomu takovému vykládat o Praze, zvlášť když mi do toho lezou jen francouzská slovíčka.
Prošly jsme se po Václaváku směrem ke Staromáku a potom k Národnímu divadlu a odtud po nábřeží k vyhlídce na Pražský hrad. Doufám, že se jim tohle nádherné panoráma aspoň trochu líbilo. Pak jsme se vrátily zpátky na Staromák s malou zacházkou ke Karlovu mostu a zakotvily jsme v Literární kavárně na nakládaný hermelín. Je fakt, že je to trochu typické jídlo a každému to až tak chutnat nemusí, ale hrdinně to snědly. Pivo jim ovšem chutnalo moc :) Pak jsme se rozešly do domovů, já jsem nasedla na tramvaj a ony šly do hostelu kousek od Karlova mostu.
Na sobotní sraz v půl jedenácté na Staroměstské dorazily samozřejmě až v jedenáct, ale s tím jsem počítala, tak jsem si vzala knížku. Docela ošklivě pršelo či poprchávalo, takže jsem se celý den tahala s deštníkem, i když jsem potom radši chodila v pláštěnce. Ještě než jsme se dostaly na Hradčanskou a Pražský hrad, tak jsme si musely jít sednout do blízké kavárny na snídani. Boha jeho, tak když si dám sraz takhle pozdě dopoledne, tak snad počítám s tím, že už se najedly!!!
Když jsme konečně vyrazily na hrad, bylo už skorem 12. Letohrádek královny Anny je nějak extra nezajímal, Amayi se snad líbila jen oranžérie od Jiřičné, a vůbec jsem si tak říkala, proč se vlastně snažím jim něco vysvětlovat, když mi buď nerozumí, nebo je to nezajímá.
V zahradách jsem potkala Aničku z gymplu, co tam teď chodí tlumočit nějakému ptákomilovi a ta mluvila anglicky tak rychle, že jsem já měla co dělat, abych jí stíhala, natož chudák Amaya :)
Obešly jsme hrad, koukly na Víta jen z nádvoří, protože tam byla fronta asi tak jako do Notre Dame v Paříži, vyšly na vyhlídku nad Zámeckými schody, naštvala jsem se, protože ti hamižníci zavřeli Zlatou uličku a teď si člověk musí koupit lístek za 150 na malý okruh hradem, aby tam mohl jen nakouknout! Hrad plný turistů, češtinu zaslechne člověk tak maximálně od Rusů, co tam pracují... Hrůza!
Pak jsme se přesunuly do hospody U Zavěšeného kafe a tam jsme si daly typickou českou kuchyni, až na jednu Španělku, co nutně chtěla jíst jen těstoviny. Holkám z trojice, kterou si nechaly kolovat, svíčková - guláš - br knedlíky s uzeným a se zelím nejvíce chutnalo to třetí a já jsem si dala smažené tvarůžky. K tomu pivo dvě a šly jsme na Petřínskou rozhlednu. Vyškrábaly jsme se nahoru a potom zase dolů až na Malou Stranu a odtud jsem je poslala převléknout se do hostelu a já jsem si šla domů odpočinout, protože jsem z nich byla naprosto vyřízená.
V osm večer se mi konečně ozvala Andrea, že úspěšně po 3 hodinovém bloudění našli Strahov, a že jedou někam do centra do hospody. Tak jsem tam přijela za nimi a strávili jsme drahnou dobu čekáním na Godota...ehm vlastně na Španělky. Odtamtud jsme jeli společně do Crossu a tam pak tancovali a povídali a poseděli... Ve dvě ráno jsem to psychicky nevydržela a sjela jsem si domů pro saxík, protože ten týpek hrál fakt super desky, až mě to chytlo a chtělo se mi do toho taky hrát. Zůstala jsem asi do půl čtvrté, kdy už jsem toho měla docela dost, a holky tam ještě zůstaly i potom, není tedy divu, že se druhý den z postelí vyhrabaly někdy odpoledne.
V neděli už jsem Amayu neviděla, zato jsem den strávila s Andreou a jejím doprovodem. Sešli jsme se pod Petřínem v cukrárně na snídani a moc se mi líbila čokoláda, co jsem si dala - kus čokolády na špejli, který se rozmočí v horkém mléce, jen by to nemuselo stát 50 :)
Na oběd jsme šly do Lehké hlavy, které jsem pořád říkala Skopová, takové vegetariánské restaurace v centru Prahy. Dala jsem si nakonec salát, ale že by mě to nadchlo až tak, že bych tam chodila denně, to teda ne.
Potom jsme šli na přívoz od Národního divadla až na Dětský ostrov a pěšky kousek zpátky, dali jsme si pivo (kteréžto mě naprosto zabilo) a vyrazili jsme tramvají do Holešovic, kde oni měli sraz kvůli tomu koncertu. Já jsem si domluvila ještě s Matějem brusle, tak jsem se doma otočila a vyrazila trochu sportovat. Jít do Stromovky nebyl úplně nejlepší nápad, protože tam proudily davy lidí na Radiohead, ale zase tam bylo dobře slyšet, i když předkapela mě moc nebrala. Dojeli jsme zase na naší oblíbenou kofola-zastávku, odkud bylo potom i slyšet, že začala hrát hlavní kapela. Tak jsem se rozhodla, že než vyrazím do Crossu na obvyklé nedělní hraní, že si ještě půjdu poslechnout, jak hrají. Tam jsem potkala jednu holku z arch, co se vrátila po půl roce z Mexika a předtím byla v Německu, takže to bylo docela dobré vidět, jaký je Erasmus i jinde.
V Crossu se sice hrálo, ale Bourama osobně tam nebyl, a lidí bylo taky málo. Po skončení koncertu se tam nahrnula kvanta lidí, a protože byl otevřen jen jeden bar, tak to Slováci zabalili a jeli zpátky na Strahov a spát, aby byli odpočatí na další den. Já jsem tam taky moc dlouho nevydržela, protože hraní mi moc nešlo a byla jsem po celém dni dost unavená.
V pondělí jsem zašla na alergologii, aby mi řekli, že mi nic není a že si všechno vymýšlím, ale poslali mě na krev, tak uvidíme výsledky. Odpoledne jsem šla řídit a večer na volejbal, kde jsem si zvrknula kotník, takže jsem jízdy na úterý zrušila a taky jsem zrušila kolo a byla jsem pěkně naštvaná. Kotník se naštěstí do týdne umoudřil, takže s Romanem už jsem zase mohla běhat po Praze. Celý týden jsem psala svůj rapport de stage, abychom to pak mohli spolu opravit a poslat. Přípravy na Romanův příjezd proběhly rychle, taky protože od středy do neděle u nás byl strejda Pavel se svojí přítelkyní, takže jsme byli v hospodě, dělali jsme společné snídaně a večeře a kromě jízd jsem měla ještě spoustu práce okolo.
Žádné komentáře:
Okomentovat