Už mě přestává překvapovat, že pošlu-li pozvánku na nějakou akci 20ti lidem, přijdou čtyři. I toto číslo považuju za úspěch. Ale zase se zrno oddělí od plev a přijdou jen opravdu zanícení fandové. Nejinak tomu bylo u vinobraní na vinici Svaté Kláry v Troji v Botanické zahradě. Přišla Jana, moje dlouholetá kamarádka a taky ta, u které jsem byla v Montpelier, Pája, kterého znám od první Jadruže, a Martin blonďák z Lyonu.
Sešla se nás dobrá partička a protože nás bylo málo, tak jsme si aspoň povídali všichni dohromady. U 112ky do Zoo jsme se sešli tři a vyrazili do Troji, kde jsme hrozně "milé" paní zaplatili 25 Korun vstupného do Botanické a u stánku si koupili tři litry burčáku, bílého i červeného po 1,5l. S tímto nákladem jsme se za kopcem svalili do prvního polostínu a začali jsme popíjet. Bylo to sladký jak cumel, ale dobrý. Jen to asi nebylo až tak alkoholické, jak mělo být, protože nám z toho bylo akorát tak blbě, než aby jsme byli opilí.
Později přišel Martin, kterému se vybil telefon a celé odpoledne a večer to pořád opakoval každému dokola, že od té doby, co nemá telefon, nemá pojem o světě. Ale naštěstí tu mojí informační sms ještě dostal, tak nás našel.
Dopili jsme ty tři litry a vyrazili na malou obchůzku po zahradě, tedy jen po Japonské zahradě. Potom se Jana rozhodla, že už pojede pryč, protože měla jít ještě do kina. My jsme se vydali hledat další tři litry burčáku, už byl jen bílý, a ještě jsme si koupili něco k jídlu, a s tím se vydali zase na louku lovit poslední zbytky sluníčka.
Poslední, čtvrtou, flašku už jsme ani nenačínali, prostě jsme tu sladkou břečku nemohli ani vidět. Nakonec jsme jí udali lidem večer na koncertě, ale nám to ještě způsobilo několik návštěv na toaletách, jak ty bublinky poctivě zamíchaly obsahem střev. Doufám, že dnes ráno již odešel kompletně celý! Další dohra je, že mě z toho začal bolet přední zub, který už předtím byl docela načatý, takže teď sykám bolestí při čemkoliv studeném, co se okolo toho zubu jen objeví.
Když sluníčko skoro zapadlo a třetí lahev zmizela, rozhodli jsme se, že už půjdeme k Trojskému kanálu, kde měl být večer koncert, a kam měli dorazit další Lyoňané a kamarádka Verča z architektury, se kterou jsem byla v pátek na veletrhu Interier Design.
Když jsme tam přišli, tak to tam bylo polomrtvý, až na nějakou country kapelu, co se snažila vyluzovat zvuky na provizorním pódiu, a pár lidiček, co se tam motali okolo. Tak nemálo času jsme strávili návštěvou WC, ale jinak jsme tam hlavně čekali, až dorazí Háček, neboli další Martin, který byl také v Lyonu. Když jsem ho navigovala, jak se dostane z Nádraží Holešovice až sem, tak jsem měla už strach, že jel tou 17kou na opačnou stranu, ale potom se "přes zákaz vstupu, staveniště a další nástrahy" dostal až k nám.
Původně jsme se chtěli vydat na Strossmayerák do hospody, ale nakonec jsme se tam nějak zasekli a zůstali. Jediný problém byl, že tam netočili pivo. A to byl problém jaksi zásadní. Ale český šikula si poradí všude, tak jsme s Pájou vybrali peníze, vzali baťoh a vyrazili do potravin nakoupit nějaké lahváče, abychom tam měli co popíjet.
Potom jsme ještě chvíli jen tak seděli, kecali, a s Pavlem jsme celou dobu řešili, jak půjdeme v deset večer přes celou Stromovku na tramvaj, až jsem se rozhodla, že tam zůstanu až na poslední spoj, takže on nakonec odjel autobusem od té samoobsluhy. Já jsem vydržela až do 0:03 a hlavně jsem čekala na Verču a Lukáše, takže jsem tam prostě zůstat musela. Taky jsem potkala spolužáka ze základky, Dana Matochu, kterého jsem neviděla tak od čtvrté třídy.
K tanci a poslechu nám hrála country kapela Kojoti, Lukáš s Verčou přivezli asi 20 lahváčů, takže jsme již posilnění alkoholem poskakovali před pódiem a dělali jim radost. Nicméně se to potom tak nějak začalo celé rozpadat, takže jsem se rozhodla domů odjet radši tím posledním spojem, než bych šlapala pěšky přes půl světa.
Akce to byla vskutku vydařená a trošku se bojím, že v Lyonu takové věci jako Trojský kanál nemají, a kromě toho vinobraní v tomhle pojetí vůbec nevedou, protože burčák sice znají, ale je to pro ně kapalina horší, jak voda :)
Žádné komentáře:
Okomentovat