Tyjo, ten titulek zní skoro jak The Who ve Woodstocku! Nicméně, myslím, že tohle byl opravdu přelomový koncert, který změní dějiny tea-metalu - alespoň pro kluky z kapely Earl Gray. Třicet tři rozeskákaných dětí a k tomu 12 vedoucích před provizorně postaveným pódiem a aparaturou napájenou z jednoho benzínového agregátu... Ano, Earl Gray se vydalo na turné po jednom lese na jeden určitý dětský tábor, kde bubeník Martin už několik dní připravoval půdu pro toto jedinečné vystoupení na záchranu blízkého lesa, který se má vykácet, aby tam zlatokopové mohli postavit zlatý důl. A kluci jako správní ekologové jedou koncertní šňůru, aby změnili běh světa.
Odjezd byl naplánován ve dvou autech, jedno s aparaturou a dvěma lidmi a druhé taky s aparaturou, ale k tomu se čtyřčlennou posádkou. Já jsem jela tím druhým, se "slečnou manažerkou Bárou", která řídila, zpěvákem Vaškem a kytaristou Honzou. V autě byla fakt sranda, hlavně když se zrodil fenomén "Chrudim", jelikož basák Honza, když jel na soustředění kapely autem, tak se naprosto ztratil a dostal se až do Chrudimi. Od této chvíle jméno tohoto města padlo alespoň 20x a při zpáteční cestě jistě minimálně 5x.
Na místo jsme dorazili kolem osmé hodiny, kupodivu obě auta, tak nevím, jak to přes tu Chrudim ostatní stihli, a kluci začali vytahovat nástroje a zesilovače a já jsem dostala do ruky pořádný foťák, se kterým jsem dělala nepořádné fotky, až jsem si zase vzala svoji krabičku s dírou a fotila s kompaktem. Kupodivu ten malý motůrek utáhl všechny nástroje i komba, jen svítit už jsme si nedovolili, takže Martin (ten, co byl vedoucím na tom táboře) pohotově zaparkoval v blízkosti svého ocelového oře a jako osvětlení pódia zapnul reflektory od auta.
Po malé zvukové zkoušce jsme se všichni odebrali do velitelského teepee na krátkou bojovou poradu a ohnivou vodu. Okolo toho ohně bylo fakt příjemně, že se mi ani nechtělo pryč ven.
Kluci potom začali hrát a děcka poskakovat. Musím říct, že jsem takhle nadšené publikum ještě neviděla, vážně. Muzikanti hráli jak o život a byli upřímně nadšení, že se to všem tolik líbí. Anglické písničky u menších dětí neměly takový efekt, jako poslední, česky zpívaná Lopata. Myslím, že se z toho stal nový fenomén a vedoucí říkali, že spousta malých před usínáním opakovala dokola slovo Lopata.
Vetší děti šly ještě k ohni a tam jsme hráli Městečko Palermo. Tak jsem si zahrála s nimi a byla jsem zvolena prasákem, který v noci prasí spící obyvatele a když někoho zprasí třikrát, tak ho odkrouhne. Když mě konečně odhalili, tak jsem si šla sníst do "kuchyňky" vynikající bramboračku a všichni starší jsme se odebrali zase do teepee trošku si popovídat u ohně a zahřát se.
Bohužel jsme nemohli zůstat, protože povinnosti volají (naštěstí ještě ne ty moje), takže jsme se o půlnoci sebrali a vyrazili zpátky do Prahy. Honza určitě skončil v Chrudimi, ale to se dozvíme až jindy. My jsme v pořádku dorazili na Lehovec, kde jsme sedli na noční tramvaje a paní řidička si šla odpočinout po namáhavé šichtě. Celá vyuzená jsem oblečení shodila daleko od postele a ani dvojí mytí vlasů z nich tento parfém nedostalo :)
Žádné komentáře:
Okomentovat