Tématicky

Mám se:

hudebně

pracovně

společensky

a trošičku sportovně

Na povánočním obědě u Romanova tatínka. Vyfasovali jsme klaunské čepice. Mě prý sluší i hrnec, když si ho dám na hlavu :)

---

hudebně

Co jsem si koupila tu novou hubičku, tak se snažím aspoň co dva dny hrát tak hodinu, dvě, a docela se mi to daří. Dešifruju cizí sóla a mám radost z toho, když je dokážu zahrát alespoň v poloviční rychlosti :) Nechápu, jak je někdo schopnej zahrát 11 různých tónů za méně, než jednu sekundu... Našla jsem si audio prográmek, kde se dá "vidět" zvuk (kmitočty) a zpomalovat, takže teď pracuju hlavně v něm. Docela se v tom začínám orientovat, tak mám radost. Jmenuje se Auda City a je zadarmo, ten program, kdyby to někoho zajímalo.

Kromě toho, že hraju na saxík, tak občas taky vytáhnu flétnu a nedávno jsem si slepila rozbitou kytaru a prozatím drží, a co víc, dokonce LADÍ. Takže si trochu hraju, a hlavně se teď učím partitury do sboru, tak jí k tomu potřebuju. Kdyby se někdo teď podíval k nám domů, asi by se divil: Roman se sluchátky na uších mluví s nějakými spolubojovníky ve hře, a já se sluchátky na uších hraju/zpívám dokola jednu frázi, než se jí naučím... Chudáci sousedi :) Musím se jít zeptat, jestli ten saxofon moc neruší sousedovic nového caparta.

Ve čtvrtek jsem si byla zahrát do jednoho baru na open scene, kterou organizoval jeden hudební kamarád, kterého jsem kdysi, tak před třemi lety, potkala v autobuse z Lyonu do Prahy. Jednu dobu jsem s ním chodila hrát na ké, ale strašně dlouho jsem ho neviděla. Bohužel nehrál, ale nechal hrát jiné. Zahrála jsem si i s neznámými muzikanty, a kromě toho tam přišel Cyril, náš perkusionista, Rzi (zpěvák) a bývalý kytarista Yoann. Skvěle jsem si s nimi zahrála a byla jsem ráda, že je konečně vidím. No a hlavně jsem měla obrovskou radost ze svého saxíku, hlavně té nové hubičky, protože barva tónu, co se z něj linula, byla naprosto NÁDHERNÁ! Ani jsem nevěřila, že takhle krásně hraju já. Rozhodně koupě nelituju!!!

Jo a teď nevím, jestli jsem psala, že s basákem z kapely, Olivierem, kterému se říká Le Belge, teď hraju duo - flétna/basa. Uvidíme, co z toho bude, ale je to rozhodně dobrá zkušenost.

pracovně

V práci je to teďka docela v pohodě. Máme tam nového architekta, jmenuje se Simon, přestěhoval se z Paříže do Lyonu, a sedí v kanclu naproti mně. Konečně mám pocit, že jsem narazila na normálního člověka. Taky zaplňuje díru ve věkových kategoriích, protože mezi 25 a 35ti lety je nás tam fakt pomálu. A většina těch, kterým je skoro těch 25 se chovají na 15, takže je i nadále ignoruju. Jo, a Simonovi moc chutnají perníčky, když jsem po Vánocích do práce přinesla celou krabici cukroví, tak je chodil pečlivě vyjídat :) Bude můj nový "chef de projet", tak se hodí vědět, jakou na něj použít zbraň! Ale vypadá fakt rozumně a příjemně, tak z toho mám dobrý pocit.

Jean-Pierrovi Barnierovi chutnaly nejvíc úly a navíc se vyjádřil, že architektura a pečení obvykle nejdou dohromady, ale u mně jsou prý obě umění na dobré úrovni, tak mě moc potěšil. Jak pečením, tak architekturou. Začíná mě brát docela vážně, nedávno se prořekl, že mě potřebuje :) A v úterý jsme byli v Chambéry, a když nás nás vyšší šéf pozval na oběd, tak se se mnou bavili jako s rovnou, i když mě JP se Simonem, ve srandě, prohlásili jejich "petite main" - neboli "pomocnou rukou".

Před Vánoci jsem měla asi dva týdny, kdy toho na Chambéry moc nebylo, takže jsem vyfasovala stavební povolení na klece na kola. Když tam šéfík (ten náš nejvyšší, ne Barnier) tak stál u dveří, a ptal se mě, a kolegyně Sandrine (donedávna jsme tam byly jediné dvě architektky), která z nás si teda ta stavební povolení vezme na krk, připadala jsem si jako ve Vyprávěj, když se jich tam ten Ivan ptá, jestli holky ví, kde chtějí nové záchodky, a kdo to teda udělá. Pobavilo mě to.

společensky

Když jsem ve středu po Silvestru přilítla do Lyonu, tak mi Roman připravil kulturní program na večer - přišlo pár kamarádů hrát společenské hry (hlavně jsme hráli Fantoma staré Prahy) a na improvizovanou večeři, domácí hamburgery. Líbilo se mi, jak si to Roman v kuchyni zařídil. Nebýt té jeho nové trouby - vánoční dárek, která zabírá půlku pracovní linky (i když mi slíbil, že ji dá vedle, místo původní trouby, ale tam se nevešla), tak bych ani neprskala. Jako fast food se ještě nezařídíme, ale nějaké vlohy by tam byly.

Minulý pátek byl v Lyonu Marian, nevím, jestli si na něho ještě někdo vzpomene, ale když jsme přijeli do Lyonu, dělal na škole architektury děvečku pro všechno. Teďka měl nějakou odevzdávku projektu a potřeboval týden přespávat v Lyonu, bydlí totiž v Grenoblu a dělá na dálku z domova. Pěkně jsme se spolu, jako za starých časů, opili, a skvěle jsme si popovídali. Mám ráda takovéto nečekané návštěvy.

Druhý den jsme jeli k Romanovým prarodičům a potom k mamince, tak je fakt, že mi trošku špatně bylo, ale za tu srandu to stálo :) A když se mě pak večer ptali, co si dám k pití, tak mi při odpovědi "vodu" ani nechtěli věřit :-D V neděli jsme ještě absolvovali návštěvu u tatínka, kde jsem vyfasovala nové hrnce místo těch, co Roman připálil; a teď máme rodinné družení, doufám, zase na nějakou dobu z krku.

Ve čtvrtek před tím hraním jsem se stavovala u Zamíra a Elsy a bylo z toho docela příjemné popovídání. Donesla jsem lahev alsaského bílého vína a spoustu zobání a dala jsem si tam jakousi improvizovanou večeři. Chudák Zamír teď má měsíc noční směny, takže když já jsem odcházela hrát, on šel rovnou do práce. A to víno ho docela dobře odbouchlo, takže na mě byl pak na oko naštvanej. Ale myslím, že byli oba rádi, že jsem se stavila. A já taky, aspoň jsem vypadla trochu z domácího stereotypu.

Včera jsme byli v kině na filmu The Artist. Celý film je němý a černobílý, jako ve dvacátých letech, ale je opravdu moc pěkný. Slzička mi sice neukápla, ale moc se mi líbil, byly tam veselé i smutné scénky, a ty výrazy, co dělali na kameru...no moc jsme se pobavili a celé kino vybuchovalo smíchy. Dokonce ten film snad navrhli na Zlatý Globus či jak se jmenujou ty americké ceny, za cizí film (má francouzského producenta a hlavní roli hraje francouzský herec Jean Dujardin, který si prý přál natočit americký film, ve kterém nebude mluvit - hehe). Pokud budete mít možnost se na něj podívat, rozhodně doporučuji.

a trošičku sportovně

Už můžu docela chodit, i když na velké tůry to ještě není, protože jsem pak vždycky dost unavená a bolí mě koleno. A dneska jsem byla poprvé po několika měsících na trhu na kole, tak jsem z toho měla radost, i když mě teď bolí nezvyknutý zadek a záda :) Taky jsem si to blbě načasovala, co se počasí týče, protože včera začala konečně zima, teploty šly o 10°C dolů na nulu. Docela blbý, protože narcisky za oknem si myslí, že už je jaro, a vyhodily první výhonky. No tak šly rovnou dovnitř, protože bych nerada, aby mi přemrzly. Obávám se, že vína ročník 2012 taky nebude moc, protože přesně tohle se stane s vinicemi - už začaly rašit, a do toho teď v noci mrzne... To je fakt škoda. Bejt zemědělec je docela riskantní povolání.

A to by bylo zase pro jednou všechno. Vánoční speciály se chystají, ale ještě nemám všechno vyfocené. Ale nechtěla jsem, aby mi kvůli tomu utekly události nedávno minulé. Konec konců, od léta už jste naučení, že zážitky přeskakuju a píšu tak, jak mám zrovna náladu.