Se Slováky v Bratislavě, díl 6.

Je to super jet pár set kilometrů vlakem na jih a svléknout podzimní bundu, schovat deštník a nasadit sluneční brýle, zvláště když je začátek července! Moji cestu z Ostravy do Bratislavy jsem přežila a plna sil a očekávání jsem vstoupila na přednádražní plochu na sluníčko, abych počkala na Andrejku. Přišla blonďatá opálená kráska a já jí v první chvíli skoro nepoznala. Zrovna se vrátila z dovolené z Itálie.

Hlavné námestie v Bratislave

---

Andrejka mi ukázala svůj nový byt, kde je se dvěma kamarádkami kousek od centra. Má suprovej mega balkón, který kouká do něčeho, co kdysi byla zahrádka, dneska je tam několik vzrostlých stromů a tráva na zemi, ale výhled je to pěkný. Sluníčko tam taky svítí a skvěle se tam sedí na kafe, na vínko, na oběd...

Převlíkla jsem se ze zimy do léta a vyrazily jsme do centra na kafčo. Taky jsem toho moc nenaspala a ta cesta byla únavná, tak jsem se potřebovala něčím probrat. V jednom trendy café jsme čekaly na Andrejčinu sestru Týnu a potom po cestě do hospody na sraz s ostatními jsme to vzaly ještě přes sekáč, kde měli zrovna akci 1,75€ na všechno. Nakoupila jsem si pět kusů oblečení za nějaké dvě stovky a měla jsem z toho radost.

Hospoda mi byla vybrána, abych si mohla dát nějaké ty slovenské specialitky, ale nakonec jsem si tam nic moc nevybrala, takže to skončilo nakládaným hermelínem. Moc se jim nepovedl, škoda. Jinak pivečko tam točili Šariša a takové řezané bylo vynikající. V průběhu večera se tam dostavila Rony (kamarádka od Andrei, která s ní byla v té Itálii), takže holky neustále vyprávěly historky ze Sicílie a podobně. Muselo to tam bejt super, podle toho, co jsem zaslechla. Žádná organizace, spávaly u různých babiček, co pronajímaly pokoje, nechaly se vozit Italy, kteří se je pořád snažili sbalit, válely se na pláži, cpaly se zmrzlinou...taky bych hned vyrazila :) Proč že to vlastně jsem v tom Lyonu??

Potom taky přišel Maťo, poslední z naší pekelné trojice, co jsme to v Lyonu na Erasmu pořádali vypečené večírky a výlety. Moc mi tam oba dva chybí. Tak se aspoň jednou za rok podívám do Bratislavy za nima. A pořád čekám, až se přijedou podívat za mnou do Francie!

Přišli ještě další, nakonec nás bylo asi 8, ale krom jednoho kluka si ani nepamatuju jména, skoro ani tváře. A asi je moc často vídat nebudu. Jenom jednoho, jmenuje se Ivan a byla s ním moc sranda. Nicméně jsme se tam moc bavili a byl to super večírek. Já jsem půlku večera jela na kafi, měla jsem dva nebo tři turky, abych tam nevytuhla v jedenáct, to by mě mrzelo.

Andrea a Rony (Veronika)

Týnka a Nessie

Andrea si může sednou, kam chce, a oblíct, co chce, a vždycky jí to bude slušet...!

Maťo, když zrovna vysvětluje, že tahle zelená věc, to je Architektura, co jim tu postavili.

Nessie s Kellou (Andreou)

Když nás z hospody asi ve dvě ráno vyhodili, tak jsme se trochu toulali Bratislavou a pak jsme šli k Andrejce na balkón se dvěma flaškama vína. Ivan tam vytuhnul hned, Andrei v posteli, Maťo šel domů o hodinu později a já jsem to pak taky už zapíchla, aby mi druhý den nebylo moc blbě.

Francouzi by řekli "raté" a to je poprvé, co nenacházím v češtině trefné slovo. Chce to říct: neúspěšné! Probudila jsem se v deset a už mi teda bylo líp. S Andreou a Ivanem, co vytuhl v její posteli, jsme tam pak posedávali v kuchyni a pili kafe (teda já se o to aspoň snažila), pak přišla Rony a kamarád se zdekoval, tak jsme šly na oběd do hostelu a přidala se k nám i Týnka. Potom jsme ještě vyrazily do centra do jednoho stylového babičkovského café na kafe a dortík a potom už byla mým jediným snem postel a dvouhodinová siesta, která by pomohla mému utrápenému, alkoholem zmučenému, tělu. A opravdu pomohla. Večer už mi bylo dobře a byla jsem v plné síle na to jít zase s ostatníma do hospody :)

Cestou jsme to vzali přes Andrein bývalý byt, kde jsem se byla podívat na jejich střechu, kde se prý koná spousta večírků a akcí. Vzhledem k tomu, že to není oficiální terasa, ale jenom poklop kvůli opravám, tak tam ani není zábradlí, takže jsem se tam moc nezdržovala a hlavně jsem se držela daleko od okrajů. Ale musí to tam bejt za teplých letních nocí fajn. S kytarou, už jen ten táborák by chyběl :-P

Do hospody přišli zase všichni: Týnka, Rony, Maťo, Ivan, a další dva tři lidi. Mají to tam super partičku, jestli se takhle stýkají často. Taky bylo zrovna 5. července, takže měli státní svátek. Ale oproti Čechám nemají Husa, takže 6. se už šlo do práce. Takže jsme to tam moc nenatahovali, jenom na jeden grilovaný encián a pivo, a šli jsme dom. Tam měla zase spolubydlící návštěvu, která seděla na balkóně s kytarou a flaškou vína, tak jsme se k nim přidaly. Já jsem vytáhla flétničku, co s sebou vozím pro všechny případy a skvěle jsem si s ním zahrála. Místo táboráku jsme měli svíčky, zpívali jsme si a bylo nám dobře. A vůbec se mi nechtělo jít další den na autobus a vrátit se zpátky do Prahy. Ale co naplat, čas běží pořád dopředu a proto mám blog, abych si ty skvělé momenty mohla kdykoliv připomenout.

Andrea pracuje od desíti a nedaleko od svého bytu, takže budíček byl vcelku klidný kolem deváté. Hodila jsem si k ní baťoh a šla se ještě projít do centra a nakreslit úvodní obrázek. Dala jsem si zmrzlinu k snídani a užívala si sluníčka na náměstí u kašny. Autobus mi neujel a do Prahy jsem dojela v pořádku. Četla jsem si na tabletu a rozčilovala jsem se, že jim na Slovensku nefungovala wifi, ona teda moc nefungovala ani potom, takže jsem pobyt na internetu zkrátila na minimum a věnovala se Vládcům loutek od Roberta Henleina. Doporučuju.

No a to by bylo pro dnešek zase vše. Prázdniny a léto jsou super, hlavně když teď koukám z okna na tu šeď promísenou s deštěm.