No těch je jistě spousta, počínaje večírkem s přáteli, nedokončenou prací, nespavostí přes neodkladatelnou činnost či nedočtenou knížku. Právě poslední jmenované mě nenechalo usnout včera v noci a i když jsem šla do postele v půl jedné, tak jsem "mobil" zaklapla ve tři. Právě, když jsem knížku dočetla. Začala jsem asi před pěti dny a ani jsem nečetla nějak častěji, jen večer, když se převaluju v posteli a nemůžu usnout, tak jí občas vytáhnu. Čtení na mobilu je praktické z toho důvodu, že člověk nepotřebuje lampičku a nebudí člověka, co spí s ním ve stejné místnosti. Navíc dotykový mobil ani nevydává zvuky. A kromě tohoto nočního kamaráda čtu před den také papírové knihy, takže mám rozečteno, mimo časopisů, několik knih najednou.
Ta, která mi nedala usnout, než jí dočtu, včera v noci, měla všechno, co taková kniha potřebuje: napětí, zájem, lásku, strach, ohlédnutí do minulosti, myšlenky na budoucnost, happyend... A všem ji doporučuju si přečíst. Čte se jedním dechem. Jmenuje se Veronika se rozhodla zemřít a napsal ji brazilský spisovatel Paolo Coelho. Kdysi mi jeden kamarád doporučil přečíst si Alchymistu, což je moc dobrá povídka (na knihu je to moc krátké), takže jsem si jeho jméno zařadila do listu knížek ke stažení z internetu. A Veronika mě opravdu pohltila. Doufám, že se vám bude taky líbit.
A ta další, papírová, kterou mi doporučila maminka, když mi asi před dvěma lety dávala v Praze několik českých knížek, se jmenuje Když nastaly deště od Luise Bromfielda. Z počátku mi to přišlo trochu divné a nechtělo se mi číst dál, ale teď jsem na straně 75/517 a mám chuť poznat, jak to v Indii v první polovině 20. století fungovalo. Vždyť my o té zemi skoro nic nevíme. Ani v zeměpise se o ní neučíme víc, než je nutné.
A i když trávím většinu dne tím, že sedím u počítače, jezdím na rotopedu, koukám na filmy, nebo patlám naušnice z fimo, tak jsem stejně ráda, že knihy existují a že se u nich umíme ponořit do jiného světa, jiné atmosféry, a zapomenout na to, co se právě děje v tom našem reálném.
1 Tolpen Tolpen | 14. října 2011 v 22:57 | Reagovat
OdpovědětVymazatVeroniku znám.. tu jsem přelouskala v 10 letech.. dneska je to už 3 rok zpátky...
ale Když nastaly deště neznám..
2 domminyka domminyka | Web | 14. října 2011 v 23:00 | Reagovat
Tak ráda bych si přečetla jen tak nějakou knihu,ale mě čeká povinná četba :D
Jojo je to úžasný ponořit se na chvíli do jinýho světa.To znám moc dobře :)
3 Mrs. Queen Mrs. Queen | Web | 14. října 2011 v 23:04 | Reagovat
Já momentálně čtu knihu od spisovatele Roberta Ludluma...Agent bez minulosti. První 2 kapitoly byli náročné na psychiku, ale te'd už jedu jako vichr.
Už čtu knihu druhou.... :-)
4 Monika Monika | Web | 15. října 2011 v 9:33 | Reagovat
Paolo píše velmi hezky, taky jsem od něj četla víc než jen alchymistu, ale už nevím co to bylo - mám moc krátkou paměť, proto si knížku přečtu i dvakrát, a na konci někdy zjistím, že už jsem ji vlastně četla
5 máma máma | E-mail | 15. října 2011 v 13:16 | Reagovat
"Veroniku" jsem nečetla a i když romány moc nečtu (já jsem spíš přes literaturu faktu a historické dokumenty), tak si ji půjčím. Už jsem zapomněla, že jsem Ti "Když nastaly deště" půjčila. Je to moje hodně oblíbená knížka, ale je pravda, že začátkem se člověk musí protrpět, než ho kniha "chytí". Na okraj připomínám, že moje oblíbené knihy máš pouze zapůjčené. Ale jednou je můžeš zdědit. Adam se po knížkách, bohužel, neutluče. Neznám nic lepšího, než si přečíst dobrou knihu.
Tak dík za tip na dobrou knížku, máma
6 Nessie Nessie | Web | 15. října 2011 v 18:47 | Reagovat
[2]: Některé knížky z povinné četby nejsou zas tak špatné, na gymplu jsem třebas přečetla Bídníky nebo Krysaře a určitě ještě další, a rozhodně jsem se u toho nenudila.
[3]: Autora mám, ale dílo ne, zkusím po něm zapátrat na internetu.
[4]: Já čtu knížky ráda několikrát, třeba mého oblíbeného Waltariho jsem četla každou minimálně dvakrát až třikrát. A i když si trochu pamatuju děj, tak mi to vůbec nevadí!
[5]: Veroniku najdeš taky na tabletu, měla by být ve složce s knihami. Ať se táta podívá. Knížky mám půjčené, já vím, ale v zásadě mi to vůbec nevadí. No a knihovnu si ještě dlouho zakládat nebudu (teď jsem si vzpomněla na tu u Froulíka, který má z knih vyrobené celé stěny), takže je to vlastně jen přítěž pro stěhování.
7 Monika Monika | Web | 22. října 2011 v 11:30 | Reagovat
Já si naopak většinou nepamatuju vůbec nic, proto si je s chutí přečtu několikrát a kolikrát mi vůbec nevadí, že mají i 500 stran