Mini ananas a tak dál

Tak co nového? Asi nic moc. -"Dovolená" se mi pomalu blíží ke konci, za necelé dva týdny se vracím zpátky do práce. Rehabilitace pokračují vcelku úspěšně, občas to bolí víc, někdy míň. Už chodím vcelku normálně, na delší trasy si ještě beru berli, ale jinak docela dobrý. Už jsem byla poprvé v parku na kole a krom toho občas zajdu někam do města nebo jedeme s Romanem za jeho rodinkou, třeba jako včera jsme byli u jeho babičky na obědě, a když jsme se šli při čekání trochu projít po okolí, byly tam nádherně zbarvené stromy a v květinářství mě naprosto dostal malej ananas, co vyrostl z těch několika listů, co se mi chytily, když jsem předloni jeden zasadila. Ale pochybuju, že ten můj bude plodit. Škoda, je to naprosto roztomilé!

---

V pondělí jsem mojí kiné (rehabilitační sestru) obdarovala vlastnoruční bižu, tak z toho měla radost i ona i já, a pak jsem si ještě řekla o číslo Katalánci, z čehož jsem měla radost ještě víc. Těším se, až s ním zajdu někam posedět a popovídáme si trochu líp, než při seancích. Krom toho jsem si tam našla jednu kamarádku, jmenuje se Sandra a je to příjemná holka. Už jsme spolu byly posedět minulý týden a doufám, že se zase uvidíme. Aspoň mám s kým drbat takové ty klasické holčičí věci :)

Ve čtvrtek jedu na týden do Prahy a stále jsem ještě ani nedokončila letní blog. Slečna Lenka měla pravdu, ale co, však já to jednoho dne dopíšu - zápisky mám pořád :-P Už se tam moc těším, na maminku, na tatínka, na bratříčka, doufám, že se mi tentokrát povede navštívit i bratrance a sestřenici, no a krom toho se taky těším na kamarády, na tramvaj, na Letnou, na Staroměstské náměstí, Literární kavárnu, na čajovnu, na pana Radu, co mi spraví saxofon, na moje nové botičky, co by měly v brzké době dorazit, na hospůdky, nakládaný hermelín a černé pivo.

Ale ještě než tam dorazím, tak přidávám dvě fotky podzimu jen z Lyonu, aby mu to nebylo až tolik líto, že se tak těším na Prahu.