Bitva o Libušín

O tom, že bude zrovna tento víkend (poznámka, tímto víkendem myšlen ten, kdy jsem se zrovna vyskytovala v Čechách, dneska jsem totiž po čtyřech dnech od příletu do Lyonu konečně zapla počítač...) v Libušíně bitva, jsem se náhodou dozvěděla od kamaráda, se kterým jsem byla v pátek večer na pivo. Rozhodla jsem se fakt na poslední chvíli, ale o to víc jsem tam chtěla jet, zvláště když jsem se od Thrainova dědečka dozvěděla, že ten se ve čtvrtek sebral a v rytířském odjel neznámo kam s tím, že se vrátí až v neděli. Kde jinde by teda byl, když ne na bitvě, žejo :)

---

Poté, co jsem obvolala spoustu lidí okolo sebe a zjistila, že autobusem je to skoro nemožné, jsem nakonec ukecala mámu, aby mě tam odvezla. Kdybych neměla v háji to koleno, tak bych tam s tím kámošem klidně jela na kole. Venku bylo krásné sluníčko, ale ráno to ještě tolik nepřipalovalo.

No to jsme si teda daly, jet tam autem. Navíc jsme se snažily vyhnout dálnici, ale po několika okruzích Prahy jsme na ní stejně najely. No a když se nám tedy konečně povedlo sjet na odbočce "Rudná - Unhošť", tak hned na dalších cedulích bylo pět okolních vesnic, ale ani jedna z nich nebyla ta, na kterou odkazoval exit. Než jsem na mapě našla, že ani Loděnice ani Chrášťany nejsou v našem směru, chvíli to trvalo. Pak jsme to otočily a nakonec natrefily na správnou cestu. Ale že se muselo projet Rudnou, aby se člověk dostal na Unhošť, to ani v mapě ani na cedulích už nepíšou. Zkrátka, projely jsme spoustu okolních vesnic, které bych ještě teď dokázala vyjmenovat, párkrát jsme zabloudily v okolí Libušína a po slabé hodince a půl (místo asi 40ti minut) jsme dorazily na místo. A cesta zpátky prý trvala stejně tak dlouho. No musím říct, že to mají fakt skvěle značené.

No ale aspoň, že na místě to bylo fajn. Potkala jsem se s tím kamarádem, co přijel na kole, pak jsem zaběhla do středověkého městečka, kde jsem prakticky bez hledání narazila na Thraina, hodila tam batoh, a šla se starat o vyprahlé hrdlo. Potom jsme si i s kamarádem sedli do hlediště a když jsme se přesunovali do viditelnější pozice, tak koho to nevidím, jednoho fajn kámoše z čajdy, kterého už jsem taky nějaký ten pátek neviděla (plus jeho slečna a nějaká kamarádka). Nakonec jsem s nimi téměř strávila den, protože až na to, že jsem si prošla sama středověká tržiště a sem-tam zaběhla zjistit, jestli na mě Thrain bude mít čas, jsem věděla, že je najdu dole v hospodě na trávě u piva a medoviny, a fajn jsem si s nimi popovídala.

No a večer mě nakonec vzali s sebou do Prahy autem, protože měli jedno místo volné, takže jsem tomu byla fakt ráda, než abych zase honila mámu, ať pro mě jede (bratr jako pojistka nevyšel...). Tak, a zase až za rok. Ale to tam pojedu aspoň na tom kole, a nejradši bych tam i přespala, abych z toho něco měla. Protože, nedá se svítit, ta bitva vypadala úplně stejně, jako loni :) Pro srovnání: Praha ze dne na den.

A jedna závěrečná s Thrainem alias mnichem z řádu Německých rytířů.