Výlet do středověku

Vcelku našlapaný víkend, co jsem se takhle vrátila z Prahy (samozřejmě, že píšu o tom minulém, protože jsem zase týden ve skluzu s blogem...). V pátek jsme si s Romanem zašli do kina, sobotu jsme strávili rodinnou večeří a v neděli jsem si usmyslela, že se pojedeme podívat do Pérouges, protože se mi ale vůbec nechtělo jít se jenom projít do parku a hlavně jsem měla chuť vypadnout někam ven z města.

Pérouges

---

Jsem naštvaná, protože ve čtvrtek má v Čechách premiéru nový kreslený film o LochNessce, ale ve Francii ho nejspíš ani neuvedou. No a ty dva další filmy, co jsem si našla, tady taky nepromítaj. Nakonec jsme byli na Hall Pass, což byl film, který neurazí, ale ani mě nějak nenadchl. Dvě manželky daly svým manželům na týden pauzu od manželství, aby si ti dva teda mohli povyrazit, no a asi si domyslíte, jak to celé dopadlo. Že si ani neškrtli :)

V sobotu dopoledne jsme byli tradičně na trhu a už jsem se jen těšila, jak si ze vší té čerstvé zeleniny k obědu udělám salátek. Roman domluvil s jeho strejdou, že se staví na oběd a donesli domácí quiche. Hlavně chtěli probrat webové stránky, co on chce zařídit pro svůj nový internetový obchod s vínem. Doufám, že na to budu mít trochu času, ale jde jenom o grafické znázornění, na ten zbytek už si sežene firmu.

Odpoledne jsem byla na zkoušce s kapelkou a i když jsme tam byli jenom čtyři tak jsme si i tak dobře zahráli. Roman byl mezitím s rodinkou v kině a po zkoušce pro mě přijeli všichni 4, protože mě neměl kdo hodit zpátky domů a kolo jsem s sebou neměla. Musím si už brzo koupit ten vozíček na saxofony, už ho dostali, ale já se ještě nedostala k tomu, abych si ho vyzvedla. Jinak koleno už docela dobrý, ještě to bolí, ale už chodím více méně bez ortézy a na kole to taky jde rychleji, než pěšky. A hlavně už žádný autobus!

Večer jsme grilovali maso na lávovém kameni. Přišel ještě bratranec s přítulkou, takže nás bylo sedm. Bylo to moc dobré, ale na konci docela únavné, takže jsem byla ráda, když šli kolem jednácté domů a já mohla rovnou zaplout do postele.

No a v neděli jsem si vymyslela ten výlet, jak už jsem psala. Roman upekl quiche s kuřetem a cuketou a kus sladkého dortu s hruškama a Milkou, já jsem připravila zeleninový salátek a vyrazili jsme. Je to fakt kousek, byli jsme tam asi za půl hodinky. Nejprve jsme si v jedné zahradě u stolečku (podle všeho byla volně přístupná) dali náš piknik a pak jsme vyrazili na obhlídku městečka a navštívili několik krámků. Ještě, že jsme tam přijeli v poledne, kolem čtvrté, když jsme odjížděli, tam bylo neskutečně lidí a zmizelo to krásné ticho a klid, co jsem si tak užívala.

Je to jedna z nejkrásnějších vesnic (village) ve Francii a je to na ní vidět. Věřím, že kraj do toho cpe hodně peněz a lidi, co tam bydlí, musí udržovat vzorně zahrádky i domečky, aby se mohli ucházet o další subvence. Fakt je to tam krásné, sice malinkaté, ale fakt stylové. Cesty jsou vydlážděné oblázky, domečky celé kamenné, obrostlé břečťany, zahrádky zelené či rozkvetlé... Nebýt těch kvant lidí, co tam pořád chodí a dělají kravál, bylo by tam fakt skvělé žití (mít na to...).

Když jsme prošli vesnicí na druhou stranu, dostali jsme se na umělecký trh, co tam pořádala místní škola a sjeli se na ní řemeslníci z celého kraje. K vidění byla samozřejmě krása pro holky, klobouky, výrobky ze dřeva, vonné polštářky... Já jsem se docela na dlouho zasekla u jednoho stánku, kde paní zrovna ukazovala jedné holčičce, jak se dělají kytičky z Fima, té modelíny, co si z ní občas udělám taky nějaké ty naušnice a tak. Předvídavě jsem si na sebe vzala ty korálkové indiány, abych nevypadala jako naprosté nemehlo ;) Dozvěděla jsem se, jak se dělají ty které motivy a možná se jednoho dne zase pustím do toho, že si něco vytvořím a upeču :)

Potom jsme ještě koupili jeden Peružský gallette (koláč, možná frgál), údajně místní specialita, něco jako pizza s cukrem a máslem. Cestou zpátky jsme se stavili v Trévoux, abychom si vyzvedli vyprané prádlo, co si večer předtím vzala Romanova máma s sebou, aby nám trochu pomohla, je pravdou, že se nám to po těch prázdninách docela nakupilo (když jsem byla v Praze, tak byl Roman na tři dny v Belgii na festivalu Trolls et légendes, kde toho taky dost našpinil). Nechápu, kdy to stihla vyprat, asi v noci nespala :)

Snědli jsme kus koláče, zahráli si pár her a v sedm jsme vyrazili domů, protože ty víkendy jsou děsně krátké. Měli by je dělat aspoň třídenní, protože když už se konečně člověk v neděli odpoledne cítí fajn a odpočatý, že by v pondělí dokonce dokázal i něco udělat doma či pro sebe, musí zase do práce. Život je plný nespravedlností, ale co se dá holt dělat.

Pérouges:

Řekněte, vy byste se tady nezastavili na oběd?

Takový krásný domeček...člověk by hned měl chuť v něm bydlet.

A nebo v tomhle...

Či tady a domů chodit po těchto schodech?

Nebo snad radši tady? A jmenovalo by se to tu U růžiček. Těžké vybrat...ještě, že se nemusím rozhodovat, protože je to daleko za našimi možnostmi investicí ;))

I hradní věž tu mají. Ale ten hrad jsem nějak nikde neviděla.

No a samozřejmě nesmí chybět moje hrátky s makrem a nově vyrostlou přírodou.

A to by bylo všechno. Snad se příští víkend dozvíte, co jsem dělala tenhleten ;))