Co dalšího ještě v Praze

Kromě návštěvy botanické a bitvy o Libušín jsem za ten týden stihla ještě vidět asi 5 dalších kamarádů, jednoho strejdu a novou školu architektury v Dejvicích od paní Šrámkové. Byla jsem v čajovně, v hospodě, opravit saxofon, koupit si nové botky (dokonce dvoje) a spoustu dalších věcí. Docela nabitý program, když má takhle člověk jednou za čas prázdniny v Praze, co?

Příště už nebudu tolik fotit, protože ty focené blogy trvají rozhodně nejdýl! Tady máte prohlídku té nové školy.

Panoráma od Menzy. Teda nevím nevím, ale kolečko, vedle toho věžák a ještě vedle toho červená kostka... Nějak mi to moc do sebe nezapadá. Přijde mi to, jak kdyby si Dejvice hrály na New York.

---

Nádvoří. Teda z téhle (vstupní) strany se to trochu nepovedlo... Mám pocit, že paní architektka nějak zapomněla na to, že tamtudy taky budou chodit lidi. No a nejsem jediná.

Spojovací tunel se starou budovou.

Archicafé a jedno ze tří atrií.

Ochozy a za tím třídy. Princip proč ne, ale PROČ proboha VŠUDE ten POHLEDOVEJ BETON???

Pár automatů - jediný koutek v celé budově, kde se dá sehnat něco k pití a k jídlu. Vodovodní kohoutky jsou na chodbách, ale nějak na ně zapomněli ve třídách i v kabinetech :)

Na druhou stranu je fakt, že vyšší patra na správnou stranu mají fakt super výhled. Tohle je ateliér pana Aulického. A všechny ateliéry mají vtipné stoly, protože se několika pohyby dají přeměnit na prezentační desky.

No dobrý, ale proč jen mi přijde, že už jsem to někde viděla?

V atriích se prý pořád něco děje. No taky je to spousta mrtvého prostoru jinak.

Pohled ven na jednu ze tří kostek, co vystupují ven - přednáškové místnosti.

Menší přednášková místnost (v té oranžové jsou totiž dvě). Prý se tam na stoleček nevejde ani papír A4 a jak jsou ty lavice spojené a až ke zdi, tak se do nich fakt blbě zalejzá, když člověk přijde trochu později.

A na závěr pohled z druhé strany. Vzadu červená menza. No barvičky se teda povedly, to jo. Zajímalo by mě, co si o tomhle baráku takhle teda myslíte vy? Já si myslím, že je to rozhodně úctyhodný počin postavit škole architektury nějakou budovu. Beton moc nemusím, ale myslím, že to bude dosti účelné. Až na to, že tam třebas chybí dostatek zásuvek ve třídách a že počítačová učebna je dole ve sklepě a stále plná, protože se v ní učí. Postřehy mám od kamarádky Verči, co mě školou provedla. Tak jí za to, i za uživatelské postřehy, děkuju :)

Po návratu zpět do Lyonu jsem si vzala ponaučení pro příště: rozhodně nepůjdu do práce odpoledne, ten samý den, co ráno přiletím do Lyonu. Seděla jsem tam před počítačem, naprosto nic, do čeho píchnout, a oči se mi zavíraly, až to hezké nebylo. Teda takhle unavená už jsem docela dlouho nebyla. No není se čemu divit, nejsem zvyklá vstávat v půl šesté ráno. Večer jsme šli oba do postele pěkně v devět a kdybych se zase v noci z ničeho nic neprobudila, mohla bych říct i, že jsem se pěkně vyspala.

Týden utekl hrozně rychle, jako obvykle, ale povedlo se mi trochu si při něm odpočinout, jsem ráda, že jsem viděla, co jsem viděla, strávila trochu času s rodiči a s bráchou a už se těším na červen, kdy přijedu na celé tři týdny!