Neděle večer

Tak, a máme to zase tady. Neděle večer, konec týdne, konec víkendu a jsme zase o týden starší. Nechápu, proč ten čas tolik letí. A to i když se nudím, tak stejně nevidím ty týdny letět... Chtělo by to aspoň třídenní víkendy, aby člověk za tu dobu něco stihnul. Protože sobota je k tomu, aby se uklidilo, navařilo, nakoupilo... a neděle k tomu, abychom si odpočali a případně se dostali k něčemu, co nás baví. Ale obvykle to nestihneme, navíc máme chuť se jen tak válet, číst si, a na něco se koukat. A najednou je zase pondělí a celý týden není na nic čas. Nebo aspoň já přes týden nic neudělám, protože jsem vždycky tak vyždímaná po těch 8mi hodinách před kompem, že poslední věc, na kterou mám náladu, je sednout si večer před monitor a vytvářet nějaké další hodnoty. A tak mi spousta zajímavých projektů a aktivit jen tak odpočívá v počítači a čeká, až se na ně někdy dostane... Škoda.

---

Ale přeci jen jsem toho tento týden stihla docela dost. Včera jsem strávila celý den v kuchyni, ale navařila jsem mega dobrou koprovku. Přišel bratránek Arnaud s Orianne a všichni jsme se oblizovali až za ušima. Knedlíky byly, pravda, velmi syté, navíc jsme jich snědli fakt hodně. Masíčko se vařilo aspoň 4 hodiny a bylo krásně měkké, vývárek jsem měla dneska k obědu, jedna báseň. A omáčky jsem udělala aspoň 2 litry, čemuž se neznalí věci nejprve smáli, ale poté pochopili, že se jí sní hrozné množství. Navíc jsem jí dělala s vlastním koprem ze "zahrádky". Super pocit, když člověk nemusí nic shánět na trhu, prostě jen zajde na okno a natrhá si, kolik potřebuje.

Dneska jsem se docela vyspala, protože jsem si do dvou v noci četla Noc trifidů od Simona Clarka, pokračování Dne trifidů od Johna Wyndhama. Kdo má rád vymyšlené scénáře příběhu země, trochu sci-fi, trošičku katastrofické, tomu se to musí líbít. Proto doporučuji jako četbu na nedělní odpoledne u vody na sluníčku.

Odpoledne jsem se konečně dala do finišování naušnic z Fimo, které jsme vyráběli s Romanem minulý pátek (inspirace v Pérouges se nezapře). Minulý týden jsem to nastříkala nějakým univerzálním lakem, který ale ještě po týdnu lepil na prsty, takže jsem nakonec všechny bižu namočila do odlakovače na nehty a celou tu nádheru z toho smyla. Po uschnutí dostaly všechny kousky takový nechutně bílý nádech, ale naštěstí po aplikaci laku na nehty se vše vrátilo na původní barvy. (Jednu sadu kytičkových korálků jsem ale stejně vyhodila, protože tou procedurou dostaly fakt na frak...) Zde jsou dva první kousky, co jsem dodělala. Ten červený jsem dělala já a ten kytičkový Roman (z jedné strany jsem na to nakreslila kytičky navíc, aby to nebylo prázdné, když se to náhodou na uchu otočí).

V pondělí jsme byli s Arnaudem a Orianne ve starém Lyonu na pár piv a po dlouhé době jsem si užila fakt super večer. Sice nás to stálo fůru peněz, ale ochutnali jsme spoustu různých druhů piv a výborně jsme se pobavili. Sice jsem si pak v úterý odpoledne musela vzít volno a jít se domů vyspat, ale stejně toho nelituju. A to odpoledne bylo taky fajn, šla jsem se válet do parku a začala jsem číst tu výše zmíněnou knížku.

No a abych nezapomněla, v pátek jsme měli s kapelkou koncert a docela se to vydařilo. Sice nebylo zrovna přehnaně lidí, ale pěkně tancovali a vůbec, po dlouhé době zkoušení to bylo super zase vylézt na pódium a zahrát před lidmi. Za dva týdny budeme hrát na Marché africain (Africké trhy), jako loni, a bude to koncert venku, přijde spousta lidí a vůbec, bude to super! Už se těším.

No a jinak už asi nic, půjdu se zavrtat do pelíšku a číst si. Tak dobrou noc a pěkný příští týden!

Jo, a věděli jste, že rukola kvete?