Sněhobíle

Nás by tak nejvíce vábilo, natírat celý svět na bílo. Motýla i jeho larvu, milujeme bílou barvu.

Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila. Bílá vrána bílá noc, bílé není nikdy moc.

Čmeláci, vy jste snad šílení, okamžitě zanechte bílení. Kdo se někam neuchýlí, za chviličku bude bílý.

Písničkou ze Včelích medvídků uvádím svůj nedělní výlet do Alp na lyžovačku. Takže tiše, děti, a teď už pozorně poslouchejte.

---

Přes sobotu jsem zůstala celý den doma a v posteli (a taky jsem tomu obětovala zkoušku s kapelou i volejbalový turnaj), abych se dostatečně uzdravila z bolení krku a rýmy a mohla v neděli vyrazit na lyžovačku. A i když mě ještě tři dni potom bolela celá LochNesska a z nosu mi kape doteď, tak jsem opravdu ráda, že jsem mohla jet.

Středisko Alpe d'Huez považuju za jedno z nejlepších ve Francii a ani tentokrát mě nezklamalo. Už asi dva týdny nesněžilo, takže sníh byl poněkud tvrdý a dole ve vesnici nebylo dokonce žádný. Asi do dvou odpoledne, než se svah přeměnil na dva typy povrchu: led či boule, se jezdilo fakt dobře. Pak už jsem byla i dost unavená, takže je fakt, že se mi tento obtížkný terén zdolával taky trochu hůř. Ve třičtvrtě na 4 jsem s chutí vrátila do půjčovny lyže a skoro mi přestalo vadit, že odjíždíme tak brzo, tedy v půl páté.

Sice jsou ty fotky každý rok stejné, ale stejně jsem si jich pár nemohla odpustit :)

Jeli jsme nakonec ve třech. Já a jeden páteček. Holka pochází z Afrického ostrůvku (stejně jako náš zpěvák R.zi) a na lyžích v životě nestála (no pochybuju, že někdy předtím viděla sníh :), takže chudák kluk strávil den hlavně snahou naučit jí aspoň něco. Marně. Výsledkem dne je, že lyže nesnáší. Ale jako kladný bod se hodnotí, že to zkusila. No a i tak jsme si několikrát sjeli spolu a pak jsme si všichni tři sedli na oběd na terásku.

Za chvilku si tam přisedla partička českých studentů, tak jsem si s nimi chvíli povídala a pomohla jsem jim objednat si něco k jídlu. A taky se mi povedlo střelit jim jedno CD kapely :) Tak doufám, že se jim bude líbit a že nám nechají nějakou zprávu. Prý se těší, až zahrajeme na Mighty Sounds. Tak to já rozhodně taky! ;)

No a jak je ten svět malej, po cestě zpátky jsem si povídala se dvěma Slovenkami. Jedna z nich chodí se Slovákem Adamem, co byl v Lyonu na Erasmu rok po mně (a se kterým jsem dělala trn svůj super projekt na zemětřesení v zimním semestru). Ta druhá holka má zas sestru, která byla na naší škole rok potom a asi dvakrát jsem jí viděla. A obě holky byly na Erasmu letos a chtěly si to zakončit výletem na lyže. Dobrej nápad.

Odpoledne jsem jezdila sama, ale stejně se mi tak jezdí nejlépe: na nikoho nemusím čekat já ani nemusím rychle sjet, protože na mě čeká někdo jinej. Pěkně si jezdím vlastním tempem, když si chci odpočinout, prostě se zastavím a je to. A nejradši mám modré a zelené sjezdovky, kde se nemusím moc stresovat, nejede to nějak přehnaně rychle a krom toho si tam můžu pěkně trénovat styl místo zběsilých pokusů nerozbít si držku. No a sem-tam, když je potřeba, sjedu i červenou, a některé jsou docela v pohodě. Každopádně jsem měla radost, že začínám daleko lépe kontrolovat svojí rychlost na prudších svazích, takže se i trochu přestávám bát. A taky jsem vychytala, jak jezdit přes boule a taky, že se člověk nemá snažit obloučkovat na ledu, ale musí si vybrat tu trochu toho prašanu, který se utvořil vedle. Tam to neklouže a krásně točí. No ale na černou se pořád ještě nechystám :)

Ale je fakt, že oproti minule se v údolí povalovala nádherná šlehačka, která za ty fotky stála.

Taky jsem přemýšlela, že bychom mohli na ty hory vyrazit i s Romanem. On si půjčí běžky, já vyrazím na sjezdovky a sejdeme se někde v půli kopci na obídek. A oba budeme spokojení a na čerstvém vzduchu.

Závěr z lyžovačky: bylo nádherné počasí, ne moc zima ani teplo, sníh byl přes určité výhrady přeci jen příjemně sjízdný, čerstvý čistý vzduch byl skvělý a lyžování příjemný bonbónek k tomu. Tak už se těším, až za dva týdny přijede brácha a vyrazíme zase!