Lednový raport

Po delší odmlce zase pokračuje seriál Co nového v Lyonu aneb Co dělá LochNesska. Můj ekologický boj jsem stále ještě nevzdala (koupila jsem si nosič na kolo), ale asi to nemá smysl s tím otravovat všechny ostatní, nic se tím nezmění...Ach jo :( No tak co jinak: práce v pohodě, s kapelkou se všechno zase rozeběhlo a Roman se taky nějak dá zvládat.

---

V práci budu zítra prezentovat náš projekt na Konceptuální revue. Barnier to na mě tak nějak hodil, takže jsem si dneska odpoledne připravovala plachty, co už jsme někde předtím ukazovali, abych z toho vybrala, co tak asi ukázat. Jinak se náš projekt obecně líbí, dokonce jsme dostali velkou a jednotnou pochvalu od všech "shora", že se jim grafické zpracování velmi líbí a je pěkně čitelné. Tak podotýkám, že ta grafická práce je přeci jen hlavně moje. Jinak se seznamuju s Revitem, a i když jsou tam některé věci hodně těžkopádné, tak obecně je to fajn a rozhodně lepší, jak AutoCAD :)

V létě se budeme stěhovat. Do Tužky. To je kousek od nás takový věžák, symbol města. Prestižní to je, ale jinak to bude fakt bída. Budeme tam všichni nasalátění jak sardinky a co je nejhorší, tak se tam tvoří "ghetto" architektů, kde budeme ve stejné místnosti všichni podobně postižení, což znamená i Marion. Už teď se mi z tý její držky a neskutečně nepříjemného hlasu dělá zle. No ale co, ono se to nakonec snad nějak vybarví. Ale myslím, že končí jakákoliv společenská hnutí, všichni budeme jíst před svejma počítačema a nikdo si nebude odpočívat. Společenská místnost má 15m2, tzn polovinu toho, co teď (kam se jen tak tak vejdeme), pro dvakrát tolik lidí... No co, ráno na kafe mi to může bejt jedno, protože už jsem hodnou dobu nedorazila dostatečně brzo, abych tam ještě někoho na kafi stihla :)) Nemůžu za to, venku je tma a hnusně a mě se chce spinkat!

S kapelkou jsme začali znova zkoušet a tvoříme nové písničky. Respektive jsme dodělali dvě, které byly rozdělané. S perkusionistou jsme se definitivně rozloučili (personální neshody vyústily v jeho odchod posledním koncertem, ale vzhledem k tomu, jak protahoval to vydání CD a choval se k nám, tak mi to fakt nevadí), no a teď nám taky odešel kytarista, narodilo se mu druhé dítě a nějak nestíhá, takže hledáme náhradu. Ale myslím, že zrovna sehnat kytaristu bude ta nejlehčí věc. No ale jinak mám radost, že CD se prodávají dobře a že si pořád všichni rozumíme a zkoušky jsou zábava.

Roman je můj medvěd, slon, případně těžká váha. Ale tak doufám, že s nastupujícím jarem a létem zase vykoukne z té své ulity jménem počítač a začně se trochu hejbat. Prej si domluvil s kolegou, že když já chodím na volejbal, tak on bude ten samý večer chodit hrát badminton. Lepší než nic :) No a co jinak...tak nějak nic. Tento týden jsem dostala jako dárek citrónovník s asi pěti citrony a spoustou malých zárodků citrónů, tak doufám, že přežije a neumře, jako teď spousta kytek. Prostě z ničeho nic začaly usychat a to se se mnou ani nerozloučily!!! Mrzí mě, že jsem si v létě zapomněla vyfotit svojí zahrádku. No tak příští rok. Začala mi klíčit bazalka (ze semen, co tam napadaly z květů) a taky mi začala usychat ta vánoční borovička, tak doufám, že se z toho ještě nějak dostane. Ale teda krááásně voní (škoda, že u toho musí umírat...)

Minulý víkend jsme byli u Marty a Stephana, Češky provdané za Francouze. Bydlí na venkově v domečku a mají dvě malé děti, Romana (2 roky) a Marka (3,5). Už jsem o nich psala v prosinci, když jsme tam byli dělat Mikuláše. Tak tentokrát jsem si to fakt užila, byli jsme tam na sobotní podvečer a večer. Hrály jsme na kytary (s Martou) a zpívaly (se Soňou a Petrou) a chlapi (Romain, Karel a Stephan) si povídali a koukali na nás jako na obtížný hmyz, to jak jsme tam ječely ty táborovky. Ale bylo to fakt super. Sice mě ještě teď bolí bříška prstů, ale udělalo mi to moc radost. Navíc jsem zjistila, že to, jak teď zpívám v kapele mi hodně zlepšilo hlas a že ho mám fakt pěkný a čím dál tím silnější. V návaznosti na to hraní mi pak Marta nabídla, že bych s nimi v létě mohla jet do Čech na dětský tábor a starat se tam o muziku. Tak jen doufám, že to vyjde! No a momentálně mě to navnadilo, že jsem si v úterý vzala kytaru a jala jsem se upravovat si svůj sešit "externí paměti", protože některé ty písničky jsou děsně malým a nečitelným fontem. No a u toho si taky samozřejmě hraju ;)

Potom jsme hráli společenskou hru Bang!, ale bohužel jen jednu hru, protože pak už najednou bylo jedenáct a Soňa musela s malou Sofinkou domů. No a my jsme měli jen dvoumístné auto, takže Petra s Karlem jeli taky.

S Romanem jsme si ještě dali jedno kolo té hry a on se pak rozhodl, že už je taky dost pozdě, takže vyrazíme. No a já jsem se rozhodla, že chci jít v neděli s rodinkou do bazénu (o tom jsem věděla, tak jsem si vzala prozíravě s sebou rovnou věci), takže jsem tam nakonec přespala. S Martou jsme si povídaly do dvou do rána a kdybychom nemusely vstávat, tak bychom jistě zůstaly déle.

Nedělní snídaně v pěti lidech, čerstvé croissanty a tak... o tom se mi už dlouhou dobu zdálo. To mi poslední dobou fakt chybí, my se s Romanem u stolu skoro nepotkáme, a když už náhodou (on nesnídá, já večeřím děsně brzo a na oběd jsem v práci), tak se u toho čučíme na seriály... No comment.

Pak jsme vryazili do bazénu, kde mě ani tak neutahalo těch 20 či kolik bazénů, co jsem uplavala, ale ty dva, kdy jsem za sebou táhla či před sebou valila Marečka (ten větší). Hehe. No a nakonec, aby toho nebylo málo, jsem se nechala přemluvit a zůstala jsem i odpoledne, protože měli v plánu vyrazit do lesa na procházku. Odpoledne krásně svítilo sluníčko, tak jsme si s Martou vypily pěkně kafíčko v zahradních křesílkách s kabáty a šálami na sobě, pokecaly a bylo to moc fajn.

Odpolední procházka se nakonec konala na nějakém kopci ve vesnici kousek odtama (budou tam stavět, tak jsem jim rovnou skoukla stavební plány, co si o tom myslím - bude to fajn domeček). Měli tam sraz ještě s jednou kamarádkou, Francouzkou, se dvěma holkama. Takže jsem na sobě měla navěšeno minimálně jedno dítě, někdy dvě až tři, nebo aspoň koloběžku, jindy kolo, pak jsem za sebou tahala šlapací autíčko... Jenomže na konci už jsem ani nevěděla, jak mám mluvit: Stephan mluví s Marotu i s dětma hlavně anglicky, s českými dětmi jsem mluvila česky, do toho taky francouzky, takže nakonec jsem na francouzké děti mluvila česky a měla jsem z toho solidní guláš :)

Večer mě hodili na autobus, dostala jsem Nesnesitelnou lehkost bytí na čtení a domů jsem dorazila asi v sedm kompletně vyšťavená, ale takovým tím příjemným způsobem. A teď se těším, až podnikneme jedno odpoledne u nás v Lyonu a zahrajeme si kulečník :)

No a nějaké výhledy - v neděli jedu na jeden den na lyže, nakoupila jsem si na to výbavu (brýle, rukavice, spodní oblečení... lyže si tam půjčím, chci si je koupit až na konci sezóny, až budou trochu slevy). Akorát mě dneska trochu pobolívá v krku, tak doufám, že se z toho brzo dostanu. Taky jsem kvůli tomu nešla na volejbal (no ale je tam fakt hnusně a zima), tak doufám, že to bude mít nějaký výsledek! A teď se asi půjdu zachumlat do postýlky, trochu si číst a brzo hají, protože jinak zase ráno nevstanu :)