Na scénu!

Tak a je to za náma. Nechápu ty lidi, co kvůli tomu tolik stresovali. Vždyť se vlastně ani o nic nejedná. Od dob hudebkových vystoupení jsem nějak vyrostla a na pódiu se cítím jako ryba ve vodě, už mi to chybělo zase se koukat na koncert z druhé strany. A hlavně nenervuju, i když je to první koncert, proč taky? Čtyři měsíce intenzivního zkoušení považuji rozhodně za lepší přípravu, než to, jak jsem hrála poprvé svůj koncert s minulou kapelou: přišla jsem v pátek na zkoušku, zkusila s nimi tři kousky a v sobotu večer jsme hráli rovnou písniček 10 před narvanou hospodou. A taky jsem to zvládla. Takže prostě žádný stresy! :)

---

Znáte ty "narvané" kulturáky s nějakou dobročinnou akcí, tanečním vystoupením místních dětí a babiček, zakončený vynikajícím představením pár rapujících puberťáků? Tak přesně na takovéhle akci jsme v sobotu hráli náš historicky první koncert. Zůstalo jen pár vyvolených, řekněme, že z dětí a rodičů přítomných celé odpoledne a začátek večera tam nemohl zbýt už nikdo. Všichni prostě odešli. A tak jsme hráli pro asi padesát kamarádů a rodičů. I ta skupina, co hrála asi hodinu před námi, a které jsme tak srdnatě dělali support a šli jsme tancovat, se sebrala ihned po skončení jejich mdlého vystoupení.

Na druhou stranu, zase jsme hráli v krásném prostoru velmi prostorné haly, takže mi kluci z kapely poradili, ať se na to koukám tak, že nehrajeme pro málo lidí, ale máme jen prostě hrozně velký sál :) I tak se to dá chápat, je fakt, že 50 lidí v malé hospůdce by bylo narváno!

Odpoledne začalo skvělou organizací, místo toho, aby mě v jedenáct vyzvednul Bruno, vezl mě tam ve čtyři Roman a cestou jsme ještě naháněli Paula, abychom ho někde vyzvedli. Kluci to totiž měli skvěle vyřešeno s aparaturou, takže to začali stavět asi až ve dvě odpoledne. Nějak mě ani nepřekvapilo, že jsme získali časový skluz. Začínám si zvykat, Brunovi už ohledně timingu nevěřím ani nos mezi očima a automaticky udávaný čas násobím dvěma :)

Podle mého skvělá momentka Rziho na houpačce

Takže jsem tam přijela ve čtyři. O nic jsem nepřišla. Na pódiu stály Julienovy bicí a pobíhal tam Kilián (perkuse) a druhý Julien-technik s kabely, stojany a mikrofony. Pod pódiem jeden Brunův kamarád vytahal všemožné cirkusové blbůstky jako kužely, míčky, talíře na točení, gymnastický balón, diabolo nebo chůdy a vzal si na starost přítomné děti. A my "velcí" jsme zatím nahoře chystali, zkoušeli zvuk, neslyšeli se v odposlechu a řešili, co a jak. Paulův největší zážitek byly chůdy, které se připnou přímo na nohy, takže mi i odpustil to odpoledne, co musel strávit sledováním těch statických tanečních vystoupení a posloucháním přeboostované orientální muziky. Možná jsem zapoměla říct, že to byl večírek asociace, co se zabývá imigranty, lidmi bez papírů atd., což je v těchto končinách hlavně arabský svět.

Mezi ostatními musím zvýraznit dvě taneční "skupiny": jednu tvořilo asi 15 holek kolem patnácti let. Předváděly se na tu již zmíněnou moc hlasitou orientální hudbu. Kdyby to dělaly pět minut, dalo by se jim to i odpustit. Ale proč tam s tímhle zacláněly 20 minut?? Chodily v rytmu doleva-ddoprava-dopředu-dozadu a sem-tam některá zamávala rukama či šátečkem. Když už jsme si mysleli, že skončily a odejdou, tak se objevily znova a "tančily" ještě stejně tak dlouhou dobu. Nejlepší byl závěr, kdy velmi vyvinutá slečna, jak objemem v určitých partiích, tak prostorově, křepčila na pódiu sama a pak ještě dostala slovo u mikrofonu, aby poděkovala celé zeměkouli.

Druhé vystoupení, které mě opravdu "zaujalo", byly místní babičky, které se navlíkly do kovbojského i s kloboukem a pak na tři country vypalovačky předváděly spartakiádní cvičení ve formaci trojúhelníku. Heslem tohoto tancem bylo asi Žádné prudké pohyby, hlavně se nesmíme hnout z místa a dělat víc jak tři pohyby po dobu celé písničky. Měla jsem chuť tam začít předvádět rock'n'roll, tak byla ta hudba chytlavá! Škoda.

Pozitivním partem této části odpoledne-večera byl bufet. Pro účinkující zdarma. Blbý je, že si člověk po páté návštěvě začne připadat jako socka, ale stejně se neovládne a jde tam i po šesté, protože ty dortíčky a bábovky vypadají opravdu chutně.

Koncerty: O první kapele už jsem mluvila. Nějak mi přišlo, že tohle už jsem někde viděla. Před pár lety jsme byli s bráchou ve Č(m)elákovicích na jednom mini festivalu, kde hrálo jakési trio: housle, klávesy, kytara. Když se rozehrávali a zkoušeli aparaturu, tak jsme si říkali, že to bude pecka, protože takhle dobré muzikanty člověk neslyší často. Jenom dohromady to prostě nešlo. Každý hrál něco jiného a my nevěděli, jestli se máme smát, nebo brečet :) No a přesně ten samý pocit jsem měla tady. Prostě jim to dohromady nesedělo, bylo to takové mdlé, neurčité, statické a řekla bych i dosti nudné. Ale oproti týpkovi o jeden taneček později, který tam dokázal třicet minut mlátit do bubnu a zpívat k tomu, že na louce se vlní tráva a sluníčko svítí, to vlastně nebylo vůbec špatné.

Moc pěkná nová hala

Přišli se na nás podívat i Petra s Karlem. Oni jsou z vesnice zvyklí na leccos, takže je nezaskočily tanečky, tombola ani prázdný kulturák, ale ten bubínek následovaný přičmoudlými rapery už bylo moc i na ně. Naštěstí vytrvali a zůstali i na nás. Hráli jsme až v jedenáct večer, takže bylo nutné vytrpět všechna vystoupení před námi. Jestli to stálo za to, nemůžu říct, protože jsem nás zvenku neslyšela. Ale pohled na vlnící se paní za bufetem, mě mile zahřál.

Pokud bych měla zhodnotit naše vystoupení já, tak na první koncert to mohlo být horší. Julien za bicíma nám trochu zazmatkoval, takže to nás ostatní v poslední písničce lehce rozhodilo (jelikož jsme nevěděli, co vlastně hrajeme za sloku či refrén) a Jimmy mě u saxofonu občas nechal na holičkách a prostě se vytratil, ale jinak jsme byli všichni ve formě a plni energie. Můj zpěv prý nebyl slyšet (ale co, žádná škoda, já ho v odposlechu měla, takže jsem to nemohla tušit) a v půlce koncertu mi byl zapojen mikrofon od saxofonu (prý mě bylo ale slyšet i bez něj), asi třikrát nám aparatura vazbila (takové to pískání) a venku prý nebyl moc slyšet ani Rziho zpěv, ale to mě přece nerozhází, ne? :)

Jinak jsme měli hosta, skvělého trumpeťáka ze ska-metalové kapely (do té doby jsem netušila, že by tenhle styl mohl existovat - název jsem definovala sama) Cameleons. Je to Kilianův kamarád, ve čtvrtek jsme se byli podívat na jejich koncert - trocha kultury mezi tím neustálým sledováním seriálů. Škoda, že bydlí v Nantes, jinak bychom ho brali hned. Je to fajn, když někdo okamžitě chytne, v jaké se hraje tónině, jeho sóla nejsou falešná a dokonce se i chytá motivů, co hrajeme.

Sama za sebe mám docela dobrý pocit, protože se mi sóla povedla, nedělala jsem chyby a ani jsem nebyla falešně. Takže můžu být vcelku spokojená. Ale stejně je před námi ještě spousta práce!

Závěrečné foto v 1:18 - zleva Jimmy (saxo), Bruno (basa), trumpeťák, Kilian (perkuse), jeho slečna Céline, LochNesska (saxo, flétna), Paul, Rzi (zpěv, kytara) a jeho slečna Siham

Dohráli jsme o půlnoci a asi hodinu diskutovali s lidmi, co zůstali a ohlasy byly všechny pozitivní. Ve dvě jsme dobalili aparaturu a nástroje a vyrazili směr domov. Odvezli jsme Rziho a jeho slečnu, zavezli i Paula a do postele se dostali asi ve čtyři ráno. Takže jsme dneska vstali až v poledne. Jo, a s Paulem byla docela sranda, přijde mi, že nějak dospěl a přestal se stydět či co.

Dnešek jsem zasvětila úklidu, už mě ty závěje prachu přiváděly k šílenství. Taky jsem se rozhodla, že si musíme nakoupit nějaký nábytek, skříň, poličky, cokoliv, ale ty vrstvy papírů a věcí naházené všude možně, případně stále navršené v bednách od pomerančů, mě opravdu nebaví.

"Ooops, to mě ale mrzí, že se ta péesdvojková klávesnice nechytne sama, ale jedině po restartu počítače, ale já to tu prostě musela vysát, tak jsem jí na chvíli odpojila." Roman strávil odpoledne u hry.

Jo taky mě dneska uhnal, abych ho konečně ostříhala. Tak mám teď doma zase trestance :)

Záznam z koncertu bude, teda aspoň doufám, ale nevím kdy a nevím jak, protože ani netuším, kdo to vlastně nahrával :) Jinak máme v plánu co nejdřív všechny kousky nahrát ve studiu (jedno má kytarista Yoann a druhé, v tom zase pracuje Kilian, takže nemáme o místo nouzi), takže se nebojte, určitě sem dřív nebo později nějaký reprezentativní vzorek přidám!

Jo, a venku sněží. Nevím, jak to ten chlapík minulý týden věděl, ale řekl, že zima přijde sedmkrát, a že sněžilo teprve šestkrát... A já už doufala, že přišlo jaro a ono houby.