Od všeho trochu

Tak jsem si říkala, že bych mohla zase něco stvořit, žejo. Nějak přes to nicnedělání není čas, no :) Ale například včera večer jsem zprovoznila prozatímní, ale již novou a moc krásnou verzi webovek pro naše. Momentálně se marně snažím zprovoznit takový ten malinký obrázek před záložkou stránky, udělala jsem všechno, jak jsem měla, tak si říkám, že počkám na restart serveru v 17 hodin, jestli se to tam třeba konečně nenahraje (o hodinu později: jupííí, je to tam! :) ). Odkaz sem bohužel z určitých důvodů, řekněme, že soukromí, nedám.

Tak aspoň obrázek grafického uspořádání...

Kdyby někdo chtěl stavět, tak v komentářích je maminčin mejl, tak se na ní obraťe

(aby mi nebylo vyčítáno, že nedělám dostatečnou reklamu :-P )

---

Dneska večer máme zkoušku s kapelou. Jimmy se pro mě staví už v pět, abychom ještě pilovali dohromady. V sobotu jsme zkoušeli celé odpoledne a vytvořili jsme nové intro našeho vystoupení, včetně napojení na další písničku. Jenom si chlapci kytaristi zvolili perfektní tóninu, mám to v H dur (pět #) a Jimmy na altku ve F# dur (šest #)... to aby nebyla nuda :) Jo, a Rzi měl včera narozeniny, takže jsem dopoledne upekla dort. Čokoládový s čokoládovou pěnou a lesním ovocem. Doufám, že to bude jedlé :-D Původně to mělo být jen tak, jako abych Romanovi udělala radost, ale pak jsem si vzpoměla, že bude lepší obdarovat oslavence. Takže je chudáček krapet smutnej...ale co, udělá si jinej :-P Navíc dneska vypadnu už v pět a vrátím se v půl desáté, takže bude mít celý večer počítač jen pro sebe!!

V sobotu jsme měli oba dva vlastní program a potkali jsme se až ve čtyři ráno v posteli. To když jsem přišla domů já z crémaillère (kolaudačka) od Kiliána. Roman už ležel asi půl hodiny v komatu a nereagoval na žádné vnější podněty. Taky aby ne, otevřený účet na baru... Byli s jedním kamarádem a dalšími 16ti zapíjet jeho svobotu. Musel to být opravdu zábavný den, začali snídaní u něho doma, potom se přesunuli na zápasy v sumo (půjčili si takové obrovské naducané tlusté kostýmy sumo zápasníků a k tomu plachtu na zem) a jeden za druhým se utkali v ringu s panem ženichem. Roman říkal, že měl po jednom zápase dost, a že nechápe, jak to Guillaume zvládnul 17x. Taky je fakt, že můj brouček má kondičku vařícího se knedlíku :))

Zbrusu nové lucerničky v St. Julien sur Bibost (tam zkoušíme)

Potom byli na obědě v Guillaumově nejoblíbenější restauraci, tzn u MekDonalda...hehe. Ale aspoň to nestojí tolik peněz. Odpoledne laser game (jééé, tam bych taky chtěla, Roman tam jde zítra večer se sestrou, jenže my máme zkoušku :( fňuk) a večer do baru. Teda ještě předtím dostal Guillaume plyšový úd a lyžařskou výbavu včetně lyží a měl se takhle procházet po městě, ušel asi 3 kilometry a docela ho obdivuju. A ty lyže jsou určitě na vyhození.

A moje sobota? V deset se u mě měl ukázat Bruno, abychom vyrazili k Julienovi na zkoušku. Takže přijel v půl jedenácté a pak jsme ještě strávili půl hodiny v supermarché na nákupech. Přijeli jsme akorát na oběd. Julienova babička nám zase upekla pizzu a připravila salát, takže jsme se poměli. Má to výhodu, ta pizza: aspoň se tím nepřežeru :)

Přišel taky nový trumpeťák. Idiot. Hrát neumí, celou dobu dělal fakt blbý vtipy a byl mi dost nesympatickej. Taky jsem mu to myslím dala docela sežrat (odplata za to, jak si ze mě střílel on). Ale kdyby aspoň nehrál tak falešně...ouha. Naštěstí jsme se všichni shodli v tom, že nám moc nesedí, takže moje připomínky, že neumí hrát, už byly trochu vedlejší. Ostatní ho moc neslyšeli, ale já to měla přímo u ucha...a na nahrávkách je to dost dobře slyšet, aby mi věřili.

Udělali jsme to skvělé intro a odvezli Julienovy bicí. Byl z toho trochu smutný, protože tam zkoušel patnáct let. A za dva týdny se stěhuje do Lyonu, takže doufám, že tam u něj budeme moci zkoušet, co hrdlo ráčí. Navíc to není výprava na celý den. Ale rozhodně se na tu chajdu ještě vypravíme někdy na jaře na celý víkend, zkoušet, procházet se, udělat si pěkný kapelní večírek... Jsem moc ráda, že jsem tu potkala tyhle lidi. Teď ještě najít nějakou dobrou kamarádku, volejbal a práci a budu úplně spokojená.

Večerní obloha v St. Julien sur Bibost

Ale do Prahy se mi chce pořád. Teď bych nejradši našla nějakou práci na měsíc a pak budu mít 4 měsíce na podpoře, to bych určitě na týden dva přijela. Prozatím ale hledám. Včera jsem byla na pohovoru. Prý první, oťukávací. Že jestli si mě vyberou, tak půjdu do užšího finále na pohovor s panem Architektem. No uvidíme. Ale pracujou v ArchiCADu, což by mohla být moje výhoda.

V neděli jsme jeli na oběd s oběma budoucími novomanžely. Paela s mořskými plody (krevety, mušle, sépie) a kuřátkem byla móc dobrá. Fotku jsem bohužel nestihla. Ale spálila jsem si ruku, protože jsem si tu horkou rýži vychrstla na zápěstí. Šikulka.

Počasí byl nádherné, a ten výhled...no posuďte sami!

Včera jsem toho mého pecivála vytáhla na kolo. Prozatím mám pocit, že co kilometr, to 10 Euro... A ta jeho rychlost Pana starosty na výletě. "Nech mě, já se kochám." Aha, no kdyby jel ještě pomaleji, tak už může jít rovnou pěšky. Ale co se rozčiluju, žejo :) LochNesska si rozbila kolínko. Před barákem. Ještě, než jsme vyrazili. Měla jsem možnost vlítnout pod auto, nebo se pokusit napasovat z druhé strany mezi Romanem a sloupkem, tak jsem si vybrala možnost bé) a nějak jsem to neubrzdila :) Jo, a když jsem byla v neděli večer běhat (!), tak jsem zase nastydla, takže teď posmrkávám a trochu mě bolí v krku, ach jo... Sportem k trvalé invaliditě!

Včerejší kolovýlet - park Feissin

Chytá mě zařizovací a uklízecí mánie. Chci pořádné poličky, abychom tam mohli rozuklidit všechen ten bordel a papíry, co se tu všude povalujou. Chci pořádný stůl na jídlo, nejlépe ten kulečník. Chci stůl na počítač a spoustu šuplíků na moje korálky, modelíny, nůžky, pastelky atd. Chci nový počítač, abych se o tenhle nemusela pořád dělit s Romanem. A to všechno by zase chtělo peníze, takže bych si fakt měla najít tu práci. Což o to, já bych chtěla, ale když oni ještě stále nezjistili, o co přichází!!!