Marod

Už jsem zase nemocná. A to jsem se z toho dostala teď víkendu po čtrnácti dnech bolení v krku a ucpaného nosu. V pondělí večer přišel Roman s tím, že ho bolí v krku a v úterý ráno jsme se oba probudili, úplně propocení a s pořádným bolením v krku a menší horečkou. Ach jo, štve mě to, venku se začíná dělat krásně, že by se dalo zevlovat v parku, chodit na brusle, na kolo, dokonce i běhat... a místo toho jsem doma, bolí mě všechny svaly a klouby, polykat je peklo a celá hořím.

---

Doufám, že to nebude trvat moc dlouho, dneska už je mi o dost lip, jak včera, takže snad o víkendu už zase vypadnu ven. Jinak to teď s tím sportováním myslím vážně, třebas v neděli jsme byly s Petrou (od Karla) na kole v Miribel, to je ten velkej park. Udělaly jsme to samé kolečko, jako tehdy v létě s bráchou, jen jsme to jely asi dvě a čtvrt hodiny a ne čtyři, protože jsme se nikde nezastavovaly. Večer jsem z toho byla pořádně zničená, no jo, chybí mi ty deseti kilometrový cesty do školy, nedá se nic dělat. A v pondělí jsem se byla proběhnout po parku a měla jsem radost, že jsem byla podstatně dál, než minule.

Kapelka v plné sestavě

Zleva: Julien (bicí), Jimmy (saxo), Bruno (basa), Rzi (zpěv, kytara),

Killian (perkuse), Yoann (kytara), Nessie (saxo, flétna)

Co se tak jinak děje... Ve čtvrtek večer jsme byli s kapelkou zapít náš první koncert v jednom příjemném baru (no, když jsem v něm byla poprvé, tak mi tak příjemný nepřišel: to byl první Halloween, co jsem zažila v Lyonu, a poté, co jsme vyčekali hodinovou frontu na vstup, jsme po deseti minutách naprosto zhnusení vedrem, ne-prostorem a hudbou odešli...). Podávali tam různé džusové koktejly a taky panáky všemožných příchutí, takže ani nevím, kolik lahví jsme to v deseti lidech vypili. Ale byl to fakt super večer, doufám, že to zase zopakujeme. Za čtrnáct dní nás pozval Yoann k sobě domů na večeři.

Julien, Bruno, Yoann a Romain s panákem, který mi silně připomíná saponát :)

V pátek večír jsme jeli k papá do Villefranche na kuskus, ale abych řekla pravdu, tak mě to nějak nenadchlo. Ale Roman taky říkal, že to nebyl nejlepší kuskus jeho života. Měla jsem radost, že jsem se nepřežrala a nebylo mi pak blbě, jako vždycky po rodinné večeři. Původně jsem tam ani nechtěla jet, protože jsem opravdu zavrhla přežírací večeře, nedělá mi to dobře.

Víkend jsme strávili naprostým nic neděláním, teda až na ten můj kolovýlet a návštěvu na tržišti pozdravit mého oblíbeného zelináře. Dostala jsem ananas :) - a nedala jsem ho do lednice - interní vtip :) Smlsli jsme si na výtečném ovocném salátu. Mňam.

Včerejšek byl docela roztomilý, Roman zůstal doma a nešel do práce, takže jsme nejdřív zůstali asi do deseti v posteli, když pak vstal a šel do kuchyně připravovat kuřecí vývar se spoustou zeleniny. Potom jsme se přemístili na kanape do obýváku, které jsme rozložili a donesli si tam peřinu, takže jsme pak strávili odpoledne čučením na seriály a dvouhodinovým výtuhem v pozici tak, jak nám upadla hlava. Nevím, proč jsem to zase odnesla víc já, než Roman, kór když to přinesl on, ale já měla včera večer 38, a to jsem si během odpoledne a večera vzala dva paraleny, a jemu už bylo docela dobře. Takže já jsem si vzala malej počítač a koukala na Simpsny, MASH a taky jsem skoukla Jak zabít Sekala a vůbec mě to nevzalo, nechápu, proč ten film všichni tehdy tak chválili. Jo, a Roman si vzal počítač velkej a to neuhodnete, co na něm dělal! :)

Zejtra mám to rande od pracáku, je to asi kilák a půl odsaď, snad už budu relativně v pohodě, abych tam vydržela dvě hodiny sedět. Na večerní zkoušku s kapelou to moc nevidím, ale kdo ví, třeba se stane zázrak. Teď se asi budu chvíli věnovat čučením na ňákej film, případně seriály, možná výrobou naušnic, ale rozhodně to bude válení se po kanapi a pití horkého čaje s citronem a medem.

Jedna noční fontána na závěr