Parchanti, limit na článek je 20000 znaků!!!
Fajn, přeskočme jinam :) Už jsme jen posbírali věci, dali si kafčo a jeli. Teda ještě předtím jsem absolvovala asi 50m jízdy autem s Guillomem (druhý člen naší skupiny) jeepem a musím říct, že mě to opravdu stačilo. Motor řval tak, že jsem to slyšela i já neřidič a auto se klepalo zleva doprava pořád! Chudák Anabelle, ještě jedna holka a prof. Dali jsme si k němu věci, tak jsem se celou dobu docela bála o svou kytaru a notebooka...Naštěstí všichni přežili. Ale když jsme se potkali na pumpě, i potom s věcma, tak se všichni z druhého auta (vyjma šoféra) tvářili, že jsou neskutečně rádi, že přežili. Mimo jiné to prej skoro zadup na dálnici ve 130... Chytrej kluk, ne?
Naše cesta proběhla v pohodě, řídil Maťo, protože Jacob chtěl spát, absolvovali jsme jedno čůrání a v pořádku, s méně věcmi na klíně, jsme dojeli do Lyonu. Metro svítilo růžově, stromy modře...asi bude ten Fête de la Lumiere :)
No jo, tak jsem se konečně dostala domů... Jsem se docela těšila, ale nějak vlastně nevim na co. Na Younesse? Mno, jestli jo, tak už mě to přešlo. Chlap. Je nutný k tomu něco dodávat? Smrdělo to tu, jako kdyby se tejden nevětralo (nedělám si iluze, že za ten tejden to okno otevřel), v lednici prázdno a ještě je prej chudáček nemocnej, asi má něco s jícnem, jestli jsem to pochopila. No nicméně jsem přišla, houkla na něj, že jsem tu (telefonoval) a šla jsem pozotvírat okna po celým bytě vyjma jeho pokoje, zapálit tyčinku a k večeři mám ranní čoko lupínky s mlíkem, to tu kupodivu bylo, kupovali jsme ho minulej tejden spolu.
Jdu si hodit sprchu, pak komplet vyperu všechno, co jsem měla s sebou, asi i baťoh, a pak nevim...asi si pustim film a půjdu spát, před polednem nevstávám!
Žádné komentáře:
Okomentovat