Poslední retrospektivní článek
neděle 11.11.
Tak a máme to tady! Skoro jsem nevěřila svým očím, když jsem u nás v ulici konečně zahlídla stříbřitě modrého Peugeota 106! Ano, jsou tu! Přijeli asi v 11 dopoledne, ani jsem nestihla připravit oběd, jen jsem trochu pouklízela, a už byli tu :)
Následovalo velké vítání, s rodiči, bráchou a také s mými věcmi (než jsem zjistila, že bratr doma ztopil seznam, co chci přivést, takže doma například zůstal zimní kabát, druhej saxík, baťoh, peřina... :-) Vybalili jsme, najedli jsme se a vyrazili na procházku po Lyonu. Zašli jsme i na kafe, prohlídli si to hlavní (ušli jsme tak kilák, víc moc máma nemohla), bratr obdivoval fontánu na Place des Terreaux... Doma jsem si dala ČESKEJ CHLEBA, TVARŮŽKY A PIVO! Neznám nic lepšího ;) Youness si dal taky, ale pak mi říkal, že mu to moc nechutnalo, ony přecijen tvarůžky jsou docela silný zboží, víme, co!
Mluvili jsme hlavně anglicky, což je jazyk, kterej plus mínus ovládali všichni, máma s Younessem německy a já s ním sem-tam francouzsky, abych ukázala, že už trošku mluvím. Ale osobně si myslím, že máti umí francouzsky líp jak já, rozhodně má daleko lepší slovní zásobu, ta moje je děravá jak cedník.
pondělí 12.11.
Dopoledne jsem musela do školy na akvarel. Dojeli jsme na půl desátou do školy, abychom zjistili, že se ode dneška nekreslí ve škole, ale kdesi na druhým konci města v jakési jiné škole. Následoval velký erasmácký přesun, cca další hodinu, takže ve výsledku jsme měli na kreslení tý betonový krabice asi hodinu a půl, ale což... Se to nějak načmáralo!
Odpolko jsme vyrazili na výlet do Corbusierova klášteru La Tourette nedaleko Lyonu. Jedním slovem depka, studený, zima, prostě jsme si jen potvrdili názor na Korbíka, že ho nemáme rádi. Byl to sochař, ale architekt fakt ne. Pokoje byly malinkatý a neútulný (no možná to mniši potřebujou, ale asi bych nechtěla bejt mnichem, a určitě ne v La Tourette), chodby se stropem 2,30, všechno čistě šedivý beton, sem-tam barevný dveře to nezachrání!
Co na nás trochu zapůsobilo, byla jídelna, která měla celkem zajímavý okna a skvělej výhled do krajiny, ale ten výhled Korbík nepostavil, takže nemá mít za co pochvalu :))
No a co nám trochu spravilo mínění, ale ne natolik, abychom změnili pohled na něj, byl kostel. Najednou obrovský otevřený místo, příšeří, hra světel a barev, úúúžasná akustika (taky jsme tam pobyli 20 minut a pořád jsme si u toho zpívali)... No ale na mši bych tam nešla, asi by mi umrzla prdel, kdybych si sedla na minutu na tu betonovou lavici... ;)
Co jsme dělali večer už nevím, ale asi jsme si dali něco k jídlu (? guláš?) a povídali si a pak jsme šli spát.
úterý 13.11.
Myslím, že bratr šel do Musée des Beaux Arts a naši na nějakej výlet po Lyonu, protože já jsem musela odpoledne do školy na Lumiere. Víc si fakt nepamatuju, píšu to po měsící!
středa 14.11.
Jo, tak tohle si ale pamatuju moc dobře, to byl fakt zajímavej den. O tom už jsem psala ve článku o Lyonské dopravě... Ráno jsem jela do školy na atelier. Naši tam za mnou měli přijet v poledne, že se podívaj na budovu školy a pak zajedeme do IKEA. To bylo to, jak nejdřív jeli hodinu a půl do Vaulx-en-Velin a pak jsme jeli dvě hodiny do Bronu, cestou jsme se po hodině a půl v autě stavili u nás pro lepší mapu a při cestě zpátky jsme najeli na blbou dálnici a zase se dostali někam do pr... :) Do školy jsme dorazili v šest...a to naši vyrazili v jedenáct :)) Ve škole na aťáku mi řek, že není co konzultovat, takže jsem zas jela dom.
Bratr byl zase v muzeu, tentokrát myslím fotil, a protože neměl kredit, aby nám zavolal a protože seděl u nás v baráku na schodech a nevěděl, co má dělat, tak zazvonil u sousedů, jestli si od nich nemůže zavolat. Ti zas neměli aktivovaný hovory do zahraničí, takže bráška strávil celé odpoledne se sousedy. Šli se podívat na Lyonské Bienále (my jsme tam byli a málem jsme se z toho poto). Osobně si myslím, že bratra víc zajímala sousedka než to, kde byli :)
Večer dorazil Marian na hoďku dvě na pifko dvě...zůstal asi do čtyř ;) Myslím, že padlo tak deset kousků dohromady - ALE ČESKÉ PIVO - to nejde zůstat u jednoho dvou. Fakt jsme si skvěle pokecali. Škoda jen, že už si to moc nepamatuju ;) A ráno vstávat do školy na devátou...haha, no dorazila jsem asi na deset, ale nic se nestalo :)
čtvrtek 15.11.
Okno.
Myslím, že večer jsme měli živáňskou a pozvali jsme na ní jonese.
Jo podle datumů na fotkách byli naši v Musée des Beaux Arts. Jo, teď si vlastně vzpomínám... Vrátila jsem se dom v půl druhý a půl hodiny mrzla venku, protože jsem jim půjčila klíče... No aspoň jsem tam mrzla s Marianem, protože za mnou přišel před barák na cigárko (bydlí asi 100m ode mě, jestli jsem ještě nepsala).
Co jsem dělala odpoledne nevím, ale možná jsem konečně v klidu seděla u svého nového počítače, protože jinak ho pořád okupoval bratr.
pátek 16.11.
Okno :)
Tuším, že jsem byla ráno ve škole a odpoledne jsme se asi byli projít po Lyonu.
sobota 17.11.
Dopoledne jsme krásně spinkali a táta šel na trh nakoupit nějaký sejry domů a něco na oběd a tak... Prostě jeho oblíbená činnost: nakupovat, a hlavně nakupovat jídlo :) Nějak jsme se vyhrabali z postelí a občerstvili a hurá šup něco podniknout, když jsou tu ten poslední den!
Odpoledne jsme vyrazili s našima na výlet po středověkých vesničkách v okolí Lyonu.
Byli jsme v Perouges, což je něco jako středověký skanzen. Všechny domečky opravené (opak Viviers), ale město dost mrtvé (přesně jako Viviers). Možná to bylo tím, že byla fakt zima! Ale líbilo se nám tam...tak na dvouhodinovou procházku (opět přesně jako Viviers, akorát tady jsme mohli po těch dvou hodinách opravdu odjet!).
Pak jsme se ztratili v nějakých naprostých končinách, máma to ani nemohla najít v mapě, ale nebylo to úplně od věci, protože jsme zahlídli tuto ceduli, co je na fotce. Jeli jsme k ní blíž a já si říkám, sakra, to vypadá jako Dobřichovice, co je tam napsaný...a proč je ta cedule modrá, jako v Čechách, když ty francouzský jsou bílý? A hernajs, ono je tam opravdu Dobřichovice 1062! To by mě zajímalo, jak to tam ten rodák z Čech protlačil! :) Ale má můj obdiv a hlavně jsme se všichni skvěle pobavili!
Za tmy jsme dojeli do Cremieu, ale tam to bylo takové živoucí město s hodně auty a moc se nám tam nelíbilo, takže jsme to tam trošku prošli, skočili do Casina nakoupit nějaký pití na večer a něco pro naše na cestu, stavili jsme se ještě v boulangerii a jelo se dom.
Šli jsme na večeři do francouzské hospody, protože bratr furt chtěl. Dobře jsem udělala, že jsem tam přišla později, protože jsem nebyla nucena absolvovat dvacetiminutové vybírání hospody podle ceny. Ajdam z toho šílel. Nakonec jsme zapadli do sympatický rybárny a dali si dobrý papů. Načež jsme s bratrem sedli na Velo a pádili k Marianovi na fête. Slavil cremeilleur (či jak se to píše) - oslavu toho, že se nastěhoval. Byli tam samozřejmě slováci, Pavel a další spousta lidí, co jsme neznali. Andrea pořád brala bráchovi klobouk, což ho děsně štvalo. A tak jí začal říkat Hroch :) Pilo se hojně, bavilo se hojně a pamatuju si, že mě bratr tak nějak donesl domů :-) Sedla jsem si na schody hned, jak se zavřely dveře - jako že jsem spadla :)))
neděle 18.11.
Opice... :)
Někdy kolem osmý jsem se probudila a zjistila, že naši pilně balí. Kolem 11 jsme se objali a dali si sbohem, oni se ještě chtěli stavit v kapli Ronchamps (nestihli to o deset minut :-P), a cesta domů dlouhá, takže spěchali.
Přesunula jsem se ze země do postele (protože jsem si koupila novou postel, spala v ní třikrát a přijeli naši, tak jsem se zase přesunula na zem, spali jsme tu s bráchou) a spala ještě pár hodin. I pak jsem ještě cejtila, jak se to zvířátko drží na mé hlavě, ale už mi bylo líp. Ohřála jsem si k jídlu, co zbylo kuře od večeře s našima v pátek a šla ťukat do kompu, napsala jsem blog za celej ten měsíc, co jsem tu byla :) Ale to je poznat z datumů článků z listopadu - 80% je z 18.11. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat