Třicetiny

Už je to tak. Čtyřicítka na krku. Nicméně moje třicetiny jsem včera opravdu skvěle oslavila s kamarády muzikanty. A přišlo i pár nemuzikantů, ale všichni se bavili. Samozřejmě, že kolem jedenácté se večírek zvrhnul v jednu velkou jam session. Sousedi si stěžovat nepřišli, tak doufám, že ani nepřijdou, ale skončili jsme v pět ráno. Ale bylo to vážně super!

---

Vlevo Tommy, s tím dáváme dohromady kapelo, za ním Rano, machr na všemožné flamengo ritmy, a Nino, miláček žen a skvělý sólista.

Foukám jak o život. Vzadu Ali. Muzikant, co začal hrát hodně pozdě, ale od té doby, co se dal na baskytaru, tak je velmi vyhledávaným členem našich session.

Dechy hrajou jak o život, všichni jsme nalepení očima na kytaristy, abychom stihli všechny změny akordů. Jinak flétnistka je Anna z Prahy, která v Lyonu bydlí už deset let a fakt si rozumíme. A vzadu je kolega Gurvan se svojí dřevěnou flétničkou, o které Anna prohlásila, že je to ten krám z 19. století, na kterej se vůbec nedá hrát.

Tommy a Niko. Moji dva kytaristi, se kterými chceme v červnu poprvé koncertovat.

Paul a Anna. Paul mi nadělil úplně skvělej dáreček...

Musel nad tím strávit celé odpoledne, ale opravdu mi udělal radost. V průběhu večera se v mých kytičkách začali objevovat motýlci a vážky a šnek, hlemýžď... Nejdřív jsem si všimla, že v těch kytkách je něco divného, a až teprve po čase mi docvaklo, že to je origami a ze to je dárek. A ráno, když jsem sešla dolů a sedla si s kafem, tak jsem na ně koukla a hned mi na tváři přistál úsměv. Opravdu speciální dáreček přímo na tělo.

Na fotkách nejsou úplně všichni, co na večírku byli, ale moji kytaristi tu byli a předpokládám, že ta dobrá nálada a chuť hrát je z toho cítít i na dálku.