Seminář v Beaune

Jednou ročně nám od práce zaplatí dvoudenní utužování kolektivu alias seminář. V nějakém turisticky atraktivním místě, už jsme takhle byli v Aix-les-Bains, ve Vichy, v Ardéši a letos v Beaune. Tohle městečko se považuje za hlavní město Burgundska, takže si jistě každý může představit, že se to celé točilo okolo vína. A že ta burgundská vína rozhodně nejsou špatná!

---

Na odpoledne jsme měli připravenou procházku po Beaunských vinicích spojenou s naučnou soutěží.

Ochutnávali jsme vína a měli určit, které není z kraje (náhodou jsem zahlídla krabici od chardonnay z Ardéše, tak to bylo jednodušší určit, co to vlastně pijeme).

Náš tým. Bohužel jsme zase nevyhráli. A to jsme se tolik snažili!

Součástí soutěže byla i vlastivědná procházka centrem města. Měli jsme zjistit co nejvíce o městě, o slavných rodácích (Gustav Eiffel, vlastním jménem Bönickhausen, například)a o produkci vína v regionu.

V knihovně

Kolega architekt Simon pózuje, aby obrázku dodal měřítko.

Turistické centrum města, stará hala a hospic, tedy nemocnice. Bohužel jsme neměli čas se tam dostat na prohlídku, ale jestli někdy budu hledat, kam na výlet, tak určitě sem.

A když už jsme měli odpovědi najité (díky, strejdo Google), vrátili jsme se zpátky na plácek, kde se odehrávala velká show, a to stloukání vlastních dubových sudů. Když na to člověk koukal, šlo to docela snadno. Ale i nám to šlo docela dobře, takže jsme nakonec měli velmi pěkný sud, jak nám řekl odborník. Teda jeho začátek.

Prkna se dělají podle speciální matrice, buď ručně, nebo strojově (16h nebo 8h výroba celého sudu), pak se musí naskládat vedle sebe dokola do první obruče (a docela jednoduše se to celé rozjede a spadne to...vyzkoušeno...).

Poslední prkýnko se dává místo kusu dřeva, kterým jsme si to tam zaklínili.

A pak se vyrovnává vršek a k tomu zatlouká spodní obruč.

Aby se ten sud mohl potom takhle valit a nerozsypal. Teda zatím je to jen začátek sudu. O tom zbytku se brzo dozvíme.

Ostatní skupiny už svoje sudy stloukly.

Toto je náš sud, za který jsme byli pochváleni. Měli jsme za 10 minut stlouci dva sudy, takže se naše skupina rozdělila.

Tři různé stupě vypálení sudu, které pak dodávají vínu charakteristickou chuť. protože aby se ten sud dal uzavřít, musí se uvnitř rozdělat oheň a pomocí tepla se ten sud potom stahuje i z druhé strany. To modré je měřítko, kde je úhel zaoblení, poměry mezi krajní a střední částí prkna a další komplikované a nutné míry.

A proč se teda ty sudy vlastně dělají, když jsou tak náročné a drahé (600€ za sud tuším, vejde se do něj asi 350l)? Protože dodávají vínu jedinečnou chuť a vůni. A pozor, použít se dají jen třikrát, pak ztratí svoje charakteristické aroma a prodávají se dále buď na dekoraci, nebo na výrobu whisky.

Rychlá procházka do hotelu

V hotelu na nás čekalo malé občerstvení, ale měli nám dát i něco k snědku, protože potom nás čekal večer při ochutnávkách vína ve sklepích a vynikající večeře doprovázená dalšími lahvemi vína. Měli jsme dvě hodiny času, ale do hospice jsem se nedostala, protože jsem se na hodinu zavřela do koupelny a dopřála si uvolňující vanu plnou horké vody. A pak jsem se převlíkla za princeznu, oblečení mělo úspěch, i když jsem takhle byla oblečená téměř jediná. Ale co, tuhle sukni moc nemám kam větrat, tak mi to udělalo radost.

Ještě procházka po městě, než jsme zapadli do sklepů.

Kolik to říkali? 5km chodeb, asi 3 milióny lahví a spousta různých ročníků i sto let starých?

Výběr vinné skleničky

Archivní vína ze všech ročníků... 1984 už nezbylo žádné..

Plus tam byl přehled ročníků a jakostí. http://img17.rajce.idnes.cz/d1703/9/9686/9686214_be98e9dbdf3f828153eac6f1cb888378/images/DSCN9863a.jpg?ver=2

klikněte na lupu vpravo nahoře, aby to bylo čitelné

Trochu představa o velikosti toho sklípku... my jsme ušli asi 200m.

Pak následovala degustace vína (na lačno, haha). Tři bílá vína, od 7,50 za lahev, až po 25. A pět červených, nejdražší tuším za 48. Ale byla tam na prodej i vína nesrovnatelně dražší, třeba 110€ za lahev.. Nevím, asi by mi to za tu cenu ani nechutnalo. Ale musím říct, že můj jazýček se za ta léta propil do fajnšmekrovství, některá "levnější" vína mě až tak nebrala.

No a potom se šlo k tabuli. Někde po práci kolují fotky i z dalších částí semináře, ale já už jsem nefotila a užívala si večera. Popíjela jsem s kolegy, i s Barnierem, užívala si skvělé jídlo, dokonce jsem si dala tu práci a obešla všechny stoly a s každým si ťukla, prostě jsem tam tak poletovala... A pak jsem se dala do řeči s muzikanty, kteří nám tam celý večer drnkali jazzové standardy. Bohužel akustika toho sklepa s jídelnou nebyla nejlepší, takže jsme je moc neslyšeli. Schválně jsem si s sebou nebrala saxofon, abych večer nestrávila hraním. A nakonec jsem se nechala od kytaristy ukecat, ani nevím, jak...a najednou jsem byla na pódiu s mikrofónem a zpívala All Of Me. Ani se mi neklepal hlas (to asi to víno), jen jsem při prvním zpívání lehce pozapomněla slova. Pak jsem ještě něco zaimprovizovala, jedno kytarové sólo, znovu zpěv a letěla jsem z pódia, protože jsem si uvědomila, co jsem právě provedla :) Ale zdvihla se veliká vlna potlesku a všichni mi pak říkali, že jsem zpívala fakt dobře. Tak supr vědět, já totiž zpívat neumím, na sólový zpěv žádné pomyšlení nemám, a nikdy jsem nezpívala na mikrofon pro 110 lidí. Ale po tomhle zážitku se mě spousta lidí ptala, kdy že to budeme mít s kamarády koncert a že určitě přijdou. A Barnier vypadal, že ho to fakt vzalo. Wow!

Večírek jsem zabalila něco po půlnoci, byla jsem už docela "jetá". Ani jsem nevěděla, že se pak vytvořila docela početná parta, co šla kalit do baru. Prý to byla sranda a Barnier popíjel Guiness s panáky whisky přímo v něm. Viděla jsem pár fotek a asi to byla hodně divoká párty. No co, aspoň jsem se trochu vyspala.

Druhý den na nás čekaly nějaké trochu pracovnější úkoly, hledali jsme odpovědi na některé otázky, a pak jsme poslouchali projev šéfa a nějakou babu, co se nám snažila vysvětlit, jak máme být optimističtější a výkonnější. Myslím, že většina z nás to prospala. A někteří se prý vůbec nezvedli z postele.

Následoval ještě oběd a pak už vlakem zpátky do Lyonu. Byla jsem ráda, že jsem doma ve 4 odpoledne, byla jsem docela slušně společensky unavená.

A když večer kluci přinesli na zkoušku víno za 4€, tak jsem volala rychle, ať někdo ještě donese pivo, že tohle můj jazyk teď fakt nemůže :)

Fotky tradičně na rajčeti: http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Beaune_04-2014/