Tak jsem po dlouhé době jako marod doma, nic moc nemusím, většinu neodkladných věcí už jsem vyřešila, seriály už jsem vykoukala, tak jsem si řekla, že bych se mohla zase jednou věnovat blogu. Navíc teď koukám na Trabantem Jižní Amerikou a dodává mi to chuť taky zvěčnit zážitky z mých cest...
Vzpomněla jsem si, že jsem vůbec nezdokumentovala letošní Vánoce. A přitom mám docela spoustu pěkných foteček..
Třeba jak brácha usilovně strouhá křen na šunkové závitky...
Nebo třeba zdokumentované hodiny (fotíme je snad každoročně), abychom věděli, že jsme slavili ještě 24.
Či tolik dárečků? Kdo si je vůbec zasloužil?
Nikdy jsem netušila, že největší radost budu mít z ponožek...
Dostali jsme všichni japonské nože. Sadu nožů. Jsou supr. Kdokoliv přijde, se mě ptá, kde jsem přišla k tolika dobrým nožům. (Mimo téma...všimněte si, jak se táta nápadně podobá té sedící soše vpravo...)
Máma a svítící kamínek.
Já a svítící kamínek.
Brácha taky dostal ponožky.
Já jsem dostala sedmikrásky...
A u nás v rodině má KAŽDÝ (už i já, mezi kytkama) svého Havla! Vzadu vpravo babička, vlevo Lenička.
Brácha dostal marocké babuše (papuče) a teď v nich chodí všude.
Ještě jsem dostala kozí zrcadla na uši...
No a krom ježíška jsem se byla podívat na kamarádku Aničku z gymplu, která už má teď roční holčičku Lízinku.
Anička byla hrozně překvapená, jak mi to s malou šlo...trochu jsem s ní začala blbnout a ona se na mě pak aspoň hodinu smála, což prý normálně s cizákama nedělá. Vypadají jako spokojená rodinka. A Andrejka, která tam byla s námi, vypadala taky spokojeně, i když rodinku taky ještě neplánuje.
Pak jsme taky dělali sushi. Jak jsem slibovala, že mámě dám ochutnat, jaké to teda je. A kupovidu jak nad tím zpočátku remcala, a říkala, že jí to moc nechutná, tak se oblizovala až za ušima.
Fotka jak z Top Chefs, nemyslíte? ;)
Takhle jsme si debužírovali
Mňami
Jedna papací momentka
Aaaaa, to pálí, tady to někdo asi přehnal s wasabi :)
No a nejen táta.. ;)
A když už, tak bráška taky.
Jen maminka se celou dobu tvářila, že si toho dává jen malinkou ťufku, aby to moc nepálilo. Takže s posledním soustem (doslova) si ho dala moc a to jste měli vidět, jak jí vytryskly slzy. Škoda, že se v okolí zrovna nenašel žádný hbitý fotograf.
No a protože jsem byla na Nový rok v Bruselu, tak NEJEN, že u nás v rodině má každý svého Havla, ale u nás má dokonce každý svého čůrajícího panáčka!!
Pak jsem taky byla, jako každoročně už aspon 5 let, klukům z Earl Gray na Vánočním koncertě na Slamníku. A letos jsem dělala slečnu tombolu, takže jsem prodávala lístky a tahala čísla z klobouku a nosila ceny. A jako dárek jsem pak dostala od kluků svoje vlastní tričko Earl Gray :)
No a poslední důležitá kapitola z letošních Vánoc je dvakrát návštěva Vavřetic, pokaždé tři dni (dvě noci). Poprvé jsem tam jela sama, uklízela v chalupě, tahala větve z pozemku a pak je lámala do přístřešku, abychom měli čím topit, protože už jsme to tam skoro celé vybrali. No a taky jsem hrála každý večer až do noci na ságo a užívala si ten pocit, že mě nikdo neruší, že si můžu dělat, co chci.
Podruhé tam se mnou jel tatínek a řezali jsme moc velké větve na cirkulárce, vyklízeli chalupu, vařili si samé dobroty a dokonce jeden večer trpěl asi dvě hodiny mého saxofonování, kdy se koukal v TV na film ;) Ale byli jsme šikovný tandem.
Takhle to tam vypadá, když se zatopí...a musí se tak půl hodiny větrat a čekat venku. Ale když kamna začnou táhnout, to je pak paráda!
Takovouhle hromadu jsem nanosila aspoň 3x...
Práce na čerstvém vzduchu, s dostatečným přísunem vychlazené Plzně, co víc si přát? :)
Odklidila jsem schody...
Vyčistila cestu...
Uklidila u kamen...
Klacky čekající na hrubou sílu aneb cirkulárku. Bylo to podstatně lehčí je lámat naříznuté, než takhle v celku.
Chrastí na otop.
Takhle jsme tam pěkně pracovali.
A pak si za odměnu debužírovali.
Vyklízení bordelu (a že tam fakt bordel byl, odvezli jsme dolů do kontejnerů tři velké 100l pytle vytříděné na plasty a sklo. Papír jsme nechali do kamen. A směsný...staré cvičky, hadry napůl sežrané od myší, prorezlé nádobí...).
A vyklidili jsme ten neskutečnej bordel u posezení. Jupí, teď se sem vejde zase spousta zadků. A dokonce se mi povedlo otce přesvědčit, že máme tu starou televizi, na které už není vidět obraz, vyhodit! Dali jsme jí bráchovi do kufru s tím, že to odvezeme do sběrny, a on tam s tím sjel sám, protože mu bylo jasné, že jinak s ní bude jezdit ještě rok :)
Supr truhla, ale překáží. Nechcete jí někdo? Já bych jí ráda prodala (i když otec se brání..).
A ještě to dřevo (a to už jsem na tom makala, když jsem fotila tohle...předtím to bylo skoro prázdné!).
Tak, a až příště přijedeme, budeme mít uklizenou cestičku. I když ono to zase samo napadá... Ale chtělo by to tam strávit aspoň měsíc, aby s tím člověk mohl něco skutečně udělat.
Příjemné ohlédnutí za Vánoci to bylo! Né, že bych chtěla být často nemocná, ale občas ta nemocenská není úplně špatná věc ;)
Fotky na rajčeti: http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Praha_Vanoce_2013/
1 máma máma | E-mail | 24. dubna 2014 v 13:23 | Reagovat
OdpovědětVymazatJeště jsem ten článek nepřečetla, ale to radostné JÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ jsi musela slyšet až v Lyonu. Jdu číst a vzpomínat.
Díky, máma
2 máma máma | E-mail | 24. dubna 2014 v 13:33 | Reagovat
Musím makat, takže jsem to jen tak prolítla. Z článku čiší radostná pohoda a takové i letošní vánoce u nás byly, byť jsem byla dost nemocná a rodina musela a více než dobře zastala sama.
Podrobněji si tento článek pročtu alespoň 10x (když už se mi ze psaní technické zprávy zavaří hlava) a pak ho okomentuji detailněji. Stejně je tento blog hlavně pro mě, hlavní fanynku blogu "Nessie v Lyonu".
Zdravím, máma
3 máma máma | E-mail | 24. dubna 2014 v 20:59 | Reagovat
Asi to sotva někdo někdo jiný než já okomentuje,vánoce jsou už přece jenom neaktuální, ale pro nás starší jsou tak nějak pořád, hned po velikonocích, jak ten čas letí.
Moc jsi mě tímto příspěvkem potěšila. Je vyčerpávající co se týká všeho dění a čiší z něho pohoda. Jsem moc ráda že mám tak šikovné děti, že všichni včetně táty umějí vařit a postarat se o rodinu, takže jsem si nemoc mohla "užívat" v pohodě.
Jen tak podotýkám:
1. Že budou ponožky zlatým hřebem ze všech mých drobných dárků jsem opravdu nečekala. Letos jsem všechny dárky objednávala prostřednictvím kouzelné destičky, kterou mi táta přinesl. Moc jsem si od těchto darů, které jsem si vybrala podle fotek na internetu (a také ceny) neslibovala, ale asi jsem měla šťastnou ruku ve výběru a všichni byli spokojeni.
2. Adamovi jsme všichni knír moc pochválili, ani spolužáci si z něj nedělali legraci, ať ho shodí, ale přemlouvali ho, ať si ho nechá. Nakonec to dopadlo tak, že se oholil a byť i já jsem byla VELMI pro knír, souhlasím s tím, že na knír vypadá příliš mladě a že to bude chtít pár let počkat. Roste mu ale parádní mušketýrský knír. Už se na něj těším!
3. Zapomněla jsi dodat, že portrét Havla, který udělal Adam byl nejlepší a zvítězil v podzimní soutěži o portrét tohoto pána. V recenzi k soutěži napsal kunsthistorik, že to byl jediný portrét, který se Havlovi podobal. A taky jsi zapomněla napsat zábavnou historku, že když Ti kontrolovali zavazadlo na letišti, tak se pán u rámu zděsil z toho, co vlastně vezeš? V první chvíli totiž sochu považoval za uříznutou hlavu!!!
4. Papuče se vyvedly, já z nich doma nevyndám nohy celý den. Jenom jimi občas nabírám některý z desítek tátových drátů, takže jsem se párkrát už skoro přizabila. Ale nosím je tak, jako marocké šaty (mohla jsi mě v nich vidět na fotkách i ve skypu), které jsi už nezdokumentovala. Na domácí nošení jsou opravdu moc příjemné.
5. Suši bylo krásně barevné a oproti těm, která jsem někde ochutnala, bylo opravdu dobré a pochutnala jsem si. wasabi je opravdu PEKELNĚ OSTRÉ!
6. Koukám, že malá Anička je opravdu pořádný "buclík". Všichni vypadáte na fotce v pohodě. Jsem ráda, že máš v Praze pár kamarádek, které navštívíš, když občas přijedeš a které jsou rády, že Tě vidí. A to jsou mezi nimi i kamarádi!
7. Na fotce, kde si táta drží uši poté, co si dal příliš velkou porci wasabi, vypadá tak jako když mu byly 2 až 3 roky. Až ji najdu (vím zhruba, kde je), tak Ti ji pošlu pro srovnání.
8. A Vavřetice, to byla jedna z mála mých "šťastných rukou" v životě. Ale pořádná! A to jenom díky Tobě!!!
máma
PS. Doufám, že si taky počteš, když jsi teď nemocná a to se můžeš těšit ještě na další maily s fotkama.
4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 20:23 | Reagovat
Brácha je fešák!
5 Nessie Nessie | 27. dubna 2014 v 21:20 | Reagovat
[4]: Tak vo tom žádná, je to přece můj brácha :)
[3]: Jsem ráda, že jsem Tě potěšila.
Ještě jsem zapomněla napsat, že když jsme jeli podruhé s tátou do Vavřetic, zapomněli jsme si klíče, takže jsme si tu cestu dali dvakrát... Ale aspoň byla sranda, no.