Jarní Praha

Závěr nemocenské v Praze? Nic lepšího si neumím představit. Jen škoda, že mi vždycky potom trvá několik dní, abych strávila ten kulturní šok.. Naštěstí je tu muzika a fanfár, takže jsem s nimi dneska strávila celý den na třech různých koncertech, taky jsem si stihla zahrát jednu deskovku v herním baru, a zejtra máme ještě jeden koncert na Svatého Patrika. Teď mám dilema, jestli si mám nabarvit vlasy na zeleno do tématu, když už jsem si tu zelenou koupila, nebo s tím radši počkat na léto. Naplánovanou mám rubínově červenou, ale ta zelená je lákavá... :) [upgrade: nakonec zvítězila červená, výsledek určitě vyfotím]

Nicméně zpátky k Praze, bylo tam skvěle!!

---

Znáte to, když si říkáte, že se Vám už dlouho něco nestalo a ono to pak hned přijde? Tak já si takhle v neděli před úterním odletem říkala, že jsem tuhle zimu ještě nebyla nemocná. No ještě z toho kašlu, že mi to občas trhá plíce, tak doufám, že se toho brzo zbavím. Takže jsem úterý po odletu skoro prospala, jen jsme byli s našima na obědě po cestě a pak ještě tam na Ořechovce na procházce, mají tam moc krásné vily v anglickém stylu.

Prosluněná procházka při -5° mrazu

Tam bych klidně chtěla bydlet, mají tam krásné domy!

A ještě jedno autíčko do mé sbírky!

Pak jsem ještě prospala středu, i když to byla škoda, protože z celého týdne bylo nejhezčí počasí, tak jsem šla teda aspoň do Tržnice sehnat nějaké nádobíčko a vykrajovátka na fimo, a taky nakoupit pár věcí do Francie. A večer jsem šla s jedním dávným kamarádem z volejbalu do hospody, slavil 50. Šli jsme do jedný putyky, jinak se to nazvat nedá, při vstupu jsem málem padla z toho, jak tam bylo nahuleno. Ale hrála tam taková příjemná kapela, já tomu říkám "valchový jazz", akorát neměli tu valchu. A jeden z těch starších pánů (myslím, že by mi mohli být i dedečky) měl s sebou kromě klarinetu i tenor saxofon. No to asi neuhodnete, že jsem se šla po prvním setu zeptat, jestli mi ho půjčí, a on řekl JO. To byla skvělá zpráva, protože obvykle se nástroje takhle nepůjčují. A tak jsem si zahrála a kamarád zůstal s otevřenou pusou, že byl fakt překvapený. Kapela mi pak řekla, ať si saxík půjčím, kdy chci, a zahraju si s nimi. Takže jsem večer strávila více s nimi, než s kamarádem a jeho známými. Pak jsem volala mámě, ať rychle dorazí, že by mě mohla slyšet hrát, ale bohužel to nestihli, což je fakt škoda. Tak snad příště.

Nevím, jak se to děje, ale ten týden v Praze mý vždycky aspoň 30 dní... Další den jsem byla se svým Lyonským kamarádem Markem v divadle v Dlouhé na Goldoniho komedii Lháři a rozhodně to všem doporučuji, protože to byla skvělá hra, spousta přidaných vtipů, skvěle zahrané i zazpívané, scéna i kostýmy byly taky pěkné... A lístky za 250 mi přijdou na dnešní dobu fakt hodně v pohodě. Markovi se to taky moc líbilo a mimo to byl rád, že jsem z toho já byla taky nadšená, takže dvojitá radost.

Jednou velkou událostí pro mě byl i babinec s holkama z gymplu. Bohužel Hanka, kterou jsem neviděla aspoň pět let, a která už je jako jediná z nás zaslouženou maminou, nakonec kvůli nemoci synáčka nedorazila. Tak jsem viděla těhotnou Aničku v osmém měsíci, Brunďu a Andrejku. Babinec byl supr, i když nám to kazil Aniččin muž Tomáš (čeká holčičku, takže ta nám to nekazila). Ale bylo to fakt příjemné setkání. Jo a naušnice z nedávného blogu se líbily, tak z toho mám radost.

A pak přišla vytoužená sobota, kdy jsem jela na svojí chatičku. Teda napůl s rodiči je ta chatička. Ale platím si tam docela slušný "nájem", respektive hypotéku, tak abych si jí aspoň trochu užila. Je tam fakt krásně. Prostě taková samota v lese. A ta pec... Zase jsem zkoušela chleba a musím říct, že Vašek snědl půlku chleba k snídani, a naši dorazili zbytek doma (já jsem si dala asi krajíček). Tak chutnal. Navíc včera jsem si chlebík upekla tady v Lyonu a musím se pochválit, že chutnal tak krásně česky...ještě s tím vyškvařeným sádlem s cibulkou... mňam. Já bych se fakt měla brzo stát babičkou, myslím, že by mi to šlo předpisově!!

Na chajdě bylo prostě skvěle. V sobotu teda počasí nic moc, ale my jsme se zabavili. Jednak jsem teda něco vařila a připravovala chleba, a pak jsme taky s sebou měli sedmičku vynikajícího dvanáctiletého rumu El Dorádo, který nám při koštování o Vánocích zachutnal nejvíc, 3G flešku do počítače a spoustu karaoke muziky, takže jsme asi do 4 do rána pili rum, zpivali si (asi tak dvě hodiny duet Something Stupid, který jsem měla pak v hlavě ještě dva dny...). Rum padl. Hlasivky dostaly zabrat. Chleba se nespálil, ovšem moje ruka jo, protože jsem v tom opojení jaksi neplánovaně sáhla na horký pekáč... Ale co, nešikovné maso musí dolů, a během dvou dnů se to zahojilo. Škoda, že jsme museli odjet kolem poledne, protože se oproti předpovědi udělalo pěkně a dokonce i vysvitlo sluníčko.

Ale tak jsem aspoň stihla večer ještě zajet za kamarádem Ondrou z FA podívat se na jeho nový byt na Žižkově a bylo z toho taky velmi příjemné popovídání. Pak jsem za ním ještě byla v úterý večer, protože se chtěl blýsknout a udělat mi večeři. Mňam :)

Pondělí bylo po víkendu fakt nabité. Ani jsem se nestihla pořádně vyspat, ale ráno jsem se přemohla a vstala v sedm. Nějak mě přemohla nostalgie a byla jsem se podívat na gymplu. Za francouzštinářkou (poslechnout si její přízvuk, ale ona se se mnou francouzsky bavit nechtěla, tak jen sem-tam něco řekla, a nepřišlo mi to zase tak zlý), pak jsem byla za učitelkou z výtvarky a asi dvoum žákům poradila s koláží, taky jsem zaskočila za naším neskutečně sexy učitelem na společenské vědy a ještě jsem to zakončila u třídní z posledních dvou let. Jsem opravdu ráda, že jsem tam byla, protože už tam moc učitelů z našich časů nezůstalo, a otázkou je, jak dlouho tam ještě vydrží tihleti.

Odtama jsem běžela na Břevnov za Zdeňkem, učitelem na saxík, zahrát si. Bylo to zase skvělé, moc mě to baví s ním hrát. Jen škoda, že neměl moc času. Potřeboval ještě zajet na Barandov pro nějaké věci, tak mě vzal s sebou a pak jsme si dali oběd u filmového studia. Mám pocit, že jsem tam snad ještě nikdy nebyla, ani jsem nevěděla, jak ty ateliéry vypadají. Tak teď už to vím.

Vyhodil mě na Andělu, tak jsem pak vyrazila do centra koupit chybějící barvičky na vlasy... Červenou, tmavě červenou a i tu vysněnou zelenou. No a teď mám to dilema a fakt nevím, co s tím. No ale asi to bude spíš tmavě červená, přeci jen se vracím do práce po dvou měsících.... :)

Potom jsem celá utahaná dojela domů, kde jsem sebou plácla na sedačky a s mámou se podívala na dva díly Nevinných lží. To koleno dostalo o víkendu, a vůbec za ten celý týden, dost zabrat. Takže docela bolelo. Ještě bolí, ale pan doktor se tvářil, že co se týče vazů, tak drží dobře. No doufám, nezbývá mi, než mu věřit. No nicméně, co jsem se doma válela, ozvala se konečně bráchova přítulka, že má teda chvíli čas a že bychom mohly na to kafe, co si slibujeme už týden. Chtěla jsem trochu probrat tu bráchovu Indonésii (že jsem nepsala, že je bratříček v Indonésii a že se tam už fakt těším? No tak se těště, až tam fakt pojedu a pak to tady zpracuju!). Tak jsme poseděly necelé dvě hodinky, a pak jsem měla sraz s kamarádem Jirkou nedaleko u nás v hospodě. Už jsme se chtěly zvedat, tak jsem na Sáru, ať mi podá batoh, že to zaplatím (volala mi, jestli jí to můžu zaplatit, že si zapomněla vybrat). No a peněženka nikde, tak Sára, že to zaplatí kartou...karta nikde. Tak volám mamince, jestli se někde doma válí moje peněženka... naštěstí jo. Tak mi jí nakonec vezla, abychom měly čím zaplatit. Ale už tam asi do tý hospody nepůjdu :-D Ale vše dobře dopadlo a na sraz s kamarádem jsem nedorazila ani moc pozdě. Dali jsme pivo, hermelína, kofolu, a šli jsme dom. Slíbil mi domácí italský olivový olej a už jsem ho zkusila do salátu a je fakt moc dobrý.

Pondělí bylo našlapaný, co?

V úterý jsem zas byla plavat, trochu rozhejbat to koleno. Ve vodě teda bylo líp, jak na souši. A navíc na konci jsem si byla zaplavat i venku, jak mě to lákalo. Voda měla 27° a venku bylo -1. Tak mi při kraulu trochu mrzla ruka, ale i tak to tam bylo supr! Akorát maj teda Podolí přechlórovaný, odešly mi z toho gumičky na plavkách, což mě teda fakt mrzí :(

Po bazénu jsme s Thrainem, kterého už taky považuju za prehistorického kamaráda, vyrazili do šermířské hospody, kterou vlastní jeden jeho kamarád, teda jeho táta, a on tam pracuje. Dali jsme si pivo s medovinou, vynikající masíčko a taky jsme si krásně popovídali. Tak bez zábran, jak už se tak dlouho známe.. A taky mě docela bavilo balit toho kluka, co nás obsluhoval, a jeho to evidentně bavilo taky, tak mi dal vizitku, ať se ozvu, až příště přijedu. Tak třeba s Thrainem zase zaskočíme, je to příjemný prostor a dobře se tam sedí. A pak to masíčko, bylo fakt vynikající. Ani jsem nevěděla, že jsem takový masožravec (i když většinu času se spíš živím zeleninou, ale pak když už, tak už, a je to něco pořádného!).

Před odjezdem jsem stihla ještě obvyklou návštěvu u kadeřnice, aby mě trochu zlepšila vizáž. A domluvila jsem, že v květnu přijdeme s maminkou obě a budeme krásně upravené, až půjdeme večer do Národního na Dvořákova Jakobína. Tam už se taky hrozně těším. Lístky jsme kupovali někdy v září, kdy se objevily programy na novou sezónu. Na tuhle operu chci jít asi od mých dvanácti let, kdy jsme jeden kousek zpívali na sboru. Bylo to moc pěkné, tak doufám, že i celá opera bude tak pěkná.

No a na závěr jsem ještě byla s jedním kamarádem na večeři, ale to už byla fakt poslední akce, kterou jsem stihla, než jsem ve čtvrtek v poledne odlítla zpět do Lyonu. Teda pokud nepočítám ranní seškrabávání ledu z předního a zadního skla, abychom vůbec mohli odjet... V Lyonu bylo o 10 stupňů víc a dneska bylo dokonce tak jarně, svítilo sluníčko a bylo docela teplo, i když vítr. Letěla jsem s Markem a ještě jednou holkou, co tu znám přes české známé. A Marek mi pak pomohl dotáhnout kufr až ke mně do druhého patra, což byla moje záchrana, nevím, jak bych to sama zvládla... On mi totiž pomohl už cestou tam, protože jsem mu vezla do Prahy asi pět kilo knih, začal už se stěhovat zpět. Bude mi tu chybět, i když se nevidíme často, tak je to vždycky strašně příjemný kulturní zážitek si s ním povídat, navíc má takový zdravě kritický pohled na Francouze, no někdy možná až nezdravě, ale rozhodně si spolu na toto téma vždy zanotujeme. Ale nesmutním, až odjede, jsme domluvení, že spolu pokaždé půjdeme v Praze do divadla. Od Vánoc se nám to docela i daří.

Tak kulturní šok už se mi povedlo trochu potlačit, i díky tomu, že jsem tu napsala tenhle elaborát, a těšte se zase na příště, ještě bych měla dopsat několik článků, no a krom toho jdu v pondělí do práce a začínám zase všechny svoje aktivity, takže bude rozhodně o čem psát!