Jak jsem byla v Kině

Čtete správně, píšu Kino s velkým K, protože to pro mě byl zážitek. Objevila jsem v Lyonu kino, které nepatří do sítě multikin, ale spíše se podobá již zrušenému pražskému kinu 64 U hradeb. Zavřete oči a představte si (no nejdřív si to asi přečtěte a pak teprv zavřete oči a představujte si - a nebo si to nechte od někoho předčítat nahlas :-P).

---

1. Jak už jsem zmínila, kino nepatří žádnému řetězci multikin.

2. Lístek stojí o 30% míň, než do ostatních kin.

3. Hrají se 4 filmy současně, protože kino má 4 sály.

4. Vstupní vestibul je taková malá místnůstka s jednou kasou pomalu ještě na kličku.

5. Nikde nestojí prodavač s popcornem ani se zmrzlinou. Jupííí, v sále nebudou šustit papíry!!

6. Po zakoupení lístku jsem prošla do další místnosti, odkud se přistupovalo rovnou do sálu.

7. Zdi byly všude černé, sem-tam nějaký plakát na film, pokud možno čím starší, tím lepší.

8. Tři sály se nachází v přízemí, ten můj byl v suterénu.

9. Pamatujete si na ta plastová bílá písmenka a černou tabulku se zářezy, kam se ta písmenka dala skládat a vytvářely se tím nápisy, co se daly často měnit? Tak takhle byly označeny jednotlivé filmy.

10. Sejdu do suterénu, kde se nacházel malinký sáleček tak pro třicet lidí, gotická klenba a tři zdi byly vymalovány na černo.

11. Čtvrtá zeď, kam se promítalo, byla dokonale vybílená.

12. Do pohodlných sedaček se dalo krásně zabořit a opřít si hlavu.

13. Čekali jsme, až bude dost lidí, aby se vůbec začalo promítat.

14. Ááá, pozor, zhasínáme, začínáme. Film. Hned. Šok. Žádné reklamy, žádné upoutávky na filmy, které nechcete vidět.

15. Sedla jsem si do zadní řady, a najednou slyším takový zvuk...to se odvíjela cívka s opravdovým filmem. No řekněte mi, kde jste ještě viděli filmy z klasické promítačky? (no jo, v Praze pár takových kin je, ale jsou dost rarita...)

16. Film samotný byl milý, Angels' Share, skotská tragikomedie, nic nenásilného, mělo to dost silný příběh, abyste si udělali k hrdinovi kladný vztah, fandili mu, a na konci byli rádi, že to vyšlo. Charakterní, vtipné, nenáročné... Jen ten skotský přízvuk mi dal docela dost co dělat, občas jsem chtě nechtě musela kouknout na titulky, protože tomu fakt nešlo rozumět.

17. Světla v sále se rozsvítila až po závěrečném MMXII. Nikdo neodešel během titulků.

A tak jsem odešla, sedla na kolo a odjela do teplé zářijové noci a řekla jsem si, že se o tenhle zážitek s vámi musím podělit. Určitě tam přijdu zase znova! Jen škoda, že asi nedělají artové a tematické projekce jako třeba v Aeru. Přijde mi, že takovéto malé kino, aby se uživilo, by mělo nabízet právě alternativu ke klasickým multikinům, kde jede jen běžná produkce.