Už jsem velká, mám i vrtačku

No, možná mi ještě chybí flexa, kovadlina, cirkulárka a kovářská výheň, ale myslím, že už začínám být vcelku vybavená a soběstačná [mám kladivo, šroubováky, celou krabici rozličných šroubků a podložek, silikonovou tavnou pistoli, různá lepidla, malé svěráky (nekecám, teď jsem se koukala do slovníku, jak se to řekne česky...francouzsky jsem to věděla...), mám i pájku a cín s kalafunou, kleště (chybí mi štípačky), elektrikářskou pásku...]. Maminka mi koupila vrtačku a poslala jí po bratříčkovi, takže teď už jsem snad naprosto za vodou.

Brácha mi některé věci připevnil sám (hlavně ty, které vyžadovaly lezení po štaflích) a zbytek jsem si vyvrtala dneska sama. Musím konstatovat, že vrtání je vcelku jednoduchá záležitost a najmě do dřeva mě to fakt bavilo :)

Taky už vím, proč se bráchovi do auta už nevešel ten puf - někdy na Vánoce jsem mu kejvla na to, že mi přiveze moje modely (nevím proč, vzpomněla jsem si akorát na ty malé a úplně jsem zapomněla na tyhle čtverce a kdychle z prváku...). První bylo zděšení, že jsem vůbec nevěděla, kam to jako dáme, ale nakonec jsme našli podle mého velmi příhodné místo a vůbec to nikde nepřekáží. Tohle vrtal brácha, protože to bych asi nedala, jak tam na těch vachrlatejch štaflích balancoval na jedné noze...

---

Taky jsme konečně s bráchou připevnili košík a kladku, takže už si můžu vozit věci až do postele, aniž bych je musela tahat po schůdkách. Velmi užitečná věc, mimo jiné, že si tam dávám různé zprávy typu: došla voda, nejsou kapesníky, dej vyprat košili... A tak si na to vzpomenu ještě dole a né až nahoře, kdy to čeká, až už to fakt jinak nepůjde a slezu zase zpátky dolů. Jo, a poté, co jsem 6x převrátila celý byt naruby (a né, že by byl tak velký...) a pořád nemohla najít tu kladku, co jsem si koupila, tak mi tatínek koupil novou a poslal jí. Nakonec je ještě lepší, než ta předchozí.

Už mám doma umění - brácha mi odlil jeho ještěrku, kterou jsem viděla někdy v dubnu na fotkách - a dal mi jí k narozeninám. Děkuju moc :) Bohužel na věšení přívěšků je moc malá (oddychnul si bratříček).

Tenhle plakát jsem taky nevěděla, kam s ním, ale nakonec zdobí dveře do skříně. Můj nejoblíbenější školní projekt.

A dostáváme se k tomu vrtání... stoleček konečně dostal kolečka a dá se s ním teď krásně pohybovat!

Nejdřív jsem se zhrozila nad tím, že to budu šroubovat snad hodinu a pak mi došlo, že ta vrtačka umí i šroubovat :) Chytrá věcička, za čtvrt hodiny měl stoleček kolečka se vším všudy :)

A vpravo vidíte desku, na které stál až do teď - i s dírama, které se vytvářely průběžně, kam jsem ho na tu desku postavila - vždy dvě tyče totiž z každé strany přečuhují - mimo jiné i proto byla potřeba těch koleček. Tak teď ještě ta poslední věc, osvětlení dovnitř a nějaká hezká ozdobná průhledná deska do středu, aby přes to prosvítal pěkný vzor (a nemusela tam být ta lepenka, aby nic nepadalo dovnitř).

Pak jsem si taky připevnila na stěnu vysavač... Pozor, vrtala jsem do cihly a to i s příklepem. Docela vyčerpávající činnost, ale zvládla jsem i hmoždinky, takže myslím, že už se můžu i vdávat :-P

Musím říct, že největší sr... bylo s tímhle zrcadlem, protože jsem to upevňovala do sádrokartonu, takže tam v tom nic nedrželo. Doufám, že to zrcadlo nespadne. Na druhou stranu se nebojím o moc víc, než předtím, kdy bylo položeno na skřínce a ke zdi přilepeno stříbrnou tape - základní vybaveností všech domácností.

Šikulka jsem, ne? Se musím pochválit sama, když už to nikdo neudělá :)