Tak jupí, právě přijel bratříček se slečnou. V proporci na vzdálenost strávili nejdelší dobu v Lyonu, nakonec jsem je posledních 20 minut navigovala odbočku po odbočce, protože by to asi jinak nenašli. Ale byla to fuška :) A taky jsem zjistila, proč se do auta nevešel puf... Protože mi bratříček dovezl všechny moje modely z architektury, co zůstaly v ateliéru.. No říkala jsem si, že nevím, čím tu vyzdobit zdi, tak teď už toho mám víc než dost, myslím. Doufám, že se jim pobyt bude líbit.
1 máma máma | E-mail | 3. srpna 2012 v 11:08 | Reagovat
OdpovědětVymazatUž to sice vím, že Adam se Sárou dojeli dobře, ale přesto přidávám komentář pro ty, co by náhodou chtěli jet do Lyonu autem.
Byla jsem z toho na nervy, kdy už konečně dorazí, najmě poté, kdy už jsem věděla, že jsou v Lyonu. Těch více než 1100 km do Lyonu bylo opravdu dost, ale zážitek s průjezdem městem je pro cizince horor. Celé město je zjednosměrkované takovým způsobem, že když odbočíte na jedné jediné jednosměrce špatně, tak jste okamžitě z města venku. Vyzkoušeli jsme si to s tátou před cca 4 lety, kdy jsme byli za Lenkou a jeli jsme z jejího bydliště skoro v centru do IKEY na okraji Lyonu. Cestu tam jsme ještě nějak zvládli, ale zpátky jsme jeli skoro 8 hodin. Vždycky, když už jsme byli skoro u Lenky doma, vyhodilo nás to zase na okraj města. Táta, když už jsme konečně dojeli, říkal, že má pocit jakoby fáral 8 hodin v dole. V dole sice nikdy nefáral, ale na konci základní školy v 15 letech byl v dole, když všechny ostravské žáky lákali nastoupit do dolů. Poté, co táta exkurzi absolvoval, rozhodl se, že se radši bude ve škole dobře učit, aby tam nemusel. Často o tom mluví a to už uběhlo 45 let od tohoto zážitku!
Omlouvám se, že jsem byla tak "ukecaná", ale líp se cesta po Lyonu vypodobnit nedá, máma
2 Bender Bender | 5. srpna 2012 v 0:16 | Reagovat
Zacinam se Lyonu trosku bat... :D