Tour de France Škodovkou I: Abbaye de Montmajour

Teda ten čas letí...už to je víc jak týden, co bratříček odjel a já ještě pořád neprobrala všechny fotky. No jo, taky kterej nerozum toho zase vyfotit tolik! Ale nevím, kdy příště se zase na takovouhle road movie na jihozápad Francie dostanu, takže si na to chci uchovat vzpomínky :)

---

Poté, co jsme se z Annecy vrátili asi ve tři ráno a v neděli si užili dokonalého zevlování (já byla teda dopoledne na trhu, oni vstávali rovnou na oběd, po obědě jsme si dali s bráchou siestu a pak jsme pověsili krychle a vyvrtali pár děr, nakonec jsme si zahráli jednu partičku Carcassonne, kterou jsme ani nedohráli, protože jsem se začala vážně strachovat, kde jako budeme příští dva dny spát, protože kempy jsou ve Francii dost zvláštní a taky drahá věc) a nicnedělání, jsme v pondělí dopoledne vyrazili na jih. Byla jsem trochu nasraná, že se zase z postele nevykopali před desátou (to já už jsem byla nakoupit bagety na cestu a pěkně jsem je mazala, nachystala snídani a tak...), takže jsme z Lyonu vyjížděli nějak před polednem. A to jsme měli do cíle nějakých 350 km.

Maminka mi jako bolestné za ukradený tablet poslala ten svůj, že už ho nepotřebuje. No nemůžu říct, že by nám neposloužil, protože brácha si půjčil od známého auto, spolehlivou Škodovku (maminka mi řekla, že je bílá, když jsem se ptala, co to je za auto..., ne vážně, v pohodě auto to bylo, pravděpodobně Octavia, pohodlné, prostorné :), akorát jak to bylo z půjčovny, tak to nemělo autorádio. Docela voser takhle řídit 1100 km, když nemůžeš ani nic poslouchat. No takže jsme si na tablet natahali muziku a pak celé tři dni poslouchali Traband. A taky jsem si tam natáhla navigaci, která mi sice bez GPS byla krapet k ničemu, ale získala jsem tak naprosto podrobnou mapu celé Francie, takže jsme aspoň věděli, kam jedeme, protože v autě byl akorát atlas v měřítku asi 1:25 000.

Tři dni dovolené...s víkendem je to dnů pět. Letos jsem si tu dovolenou dobře vymyslela, protože vždycky týden pracuju a pak mám pětidenní víkend, takže mám pocit, že jsem pořád na dovolené :) A přitom to nežere zas tolik dní, takže se to dá docela dobře zvádnout. A taky hodně cestuju, což mě baví ještě víc. Příští rok bych měla jet do toho Istanbulu (to jsem vymyslela asi před rokem a půl, když jsem koukala na letenky a kam co lítá...a ještě mě to nepustilo).

Abych se vrátila zpátky k příběhu, tak jsme teda vyrazili směrem na Marseille, protože bylo pondělí, tak ani nebyla moc zasekaná cesta, z dálnice jsme sjeli kousek za Avignonem (tak jsem se kochala cestou, že jsem zapomněla, že musíme sjet z dálnice :), ale díky tomu jsme jeli takovou krásnou cestou, asi 50 km platanové aleje, prostě nádhera. K tomu sluníčko, teplo, jižanská architektura a začátek dovolené... Ach :)

První zastávku jsme udělali v Abbaye de Montmajour (klášter), který na nás čnel od cesty a měli jsme chuť taky něco navštívit jako turisti. Navíc vstup do 25ti let zdarma, tak měli brácha s přítulkou radost. No a já jsem to ukecala na svojí kartičku z architektury za snížené vstupné :)

Byl to opravdu moc pěkný klášter, zachovalý, nebo dobře opravený, prohlídka byla opravdu vyčerpávající, viděli jsme všechno, co tam k vidění být mohlo.

Nécropole... brácha si vyzkoušel, jak se tam těm mumiím leželo.

Ale hezký to tam měli, ne? S výhledem do krajinky, pěkně slunná parcela... :)

Myslíte, že tam ještě někdo leží?

Kostel či kaple, každopádně působivá výška

Krásné klenby to v tom středověku stavělI, to se jim musí nechat.

A co teprve růžicová okna a lomené oblouky... Mmmm :)

To přímo láká do toho rajského dvora jít!

Jak jednoduché, ale tak působivé... Hlavně s tím sluníčkem. Toho je tady na jihu jistě dostatek.

Brácha chtěl nafotit všechny podpory, co tam v ambitu byly. Tak zbytek najdete v kompletním albu na rajčeti.

To se mi líbí, že i když už tam ta věž není, že zachovali aspoň, co šlo. Jako na památku.

Vyhlídka z věže

A podle mě to vzadu na horizontu je Arles.

A ještě pohled na druhou stranu do kraje a kdo chce víc, tak http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Abbaye_de_Montmajour/.