Welcome to Bristol I: Bristol Harbour Festival

Tak pěkně za čerstva, aby mi to zase netrvalo půl roku, než tenhle blog napíšu :) [psala jsem to ještě ve středu ve vlaku... - neupravuju pojmy jako dnes, včera atd.]

Takže hlavní dojmy:

• jezdí se vlevo, kouká se nejprve doprava
• Britský, potažmo Bristolský přízvuk je nesrozumitelný
• Bristol je velmi příjemné město k bytí
• moderní architektura je velmi citlivě zasazená do anglické neogotické zástavby
• je to neuvěřitelně zelené město (taky tam pořád prší)
• opálila jsem se, víc než v Trenčíně na fesťáku (prý tam takové počasí nebylo od dubna :)
• Bristol je cyklistův ráj
• byla to náročná dovolená, na kole jsme najezdili aspoň stovku a pěšky ušlapali taky pěknou řádku kilometrů
• v Británii se vyskytuje spousta barevně oblečených lidí a holek s červenou či modrou hlavou, tam bych zapadla!
• angličani pijou ten nejhorší čaj, co si umíte představit; jen ho pijou hodně
• angličani pijou teplé a vybublané pivo bez pěny; a taky ho pijou hodně
• doposud jsem si myslela, že není dražší země, než Francie, ale je... ceny jsou skoro stejné, jako v Eurech, akorát, že kurz Eura a Libry je 1,35...
• a - čím větší mince, tím menší má hodnotu

---

Day one: příjezd a festival

Já vím, že tuhle fotku už jsem sem dávala, ale lepší festivalovou nemám :)

Cesta tam proběhla vcelku v pořádku, i když to bylo docela dlouhý, z domu jsem vyrážela před osmou ráno, potom TGV do Paříže na letiště a odtama do Bristolu s Easy Jetem. Díky časovému pobytu jsme z Paříže odlétali asi ve čtvrt na dvě a do Bristolu dorazili v jednu :) Potom ještě autobusem do centra (fakt divnej pocit ten bus, co stojí vlevo a řidič na druhé straně..) a tam si mě vyzvedl Paul se svojí slečnou Sárou a šli jsme pěšky k němu domů. Teda byla to fuška, protože to bylo docela daleko. Proto jsme taky potom už všude jezdili jenom na kolech, respektive Paul mi půjčil svoje kolo a vzal si kolečkové brusle a jezdil takhle s námi. Docela ho obdivuju, já bych asi tolik a takhle rychle na bruslích neodjela. Navíc občas ten terén stál dost za houby.

Bydlí v podnájmu na okraji města v jednom z dělnických sídlišť, co postavili okolo města za dob průmyslové revoluce. To je teda aspoň moje teorie, ale myslím, že sedí, protože jsou tam jenom domečky s pidi zahrádkami a sem-tam nějaká továrna. Ale zase je tam relativně klid. Domeček je teda pidi, dole jsou dva pokoje, kuchyň v prodloužené přístavbě do zahrady a nahoře koupelna se záchodem (jediným!) a dva pokoje. Opravdu pidi. Aspoň ten druhej záchod v přízemí tam mohli postavit...

Když jsme asi hodinu hledali na internetu, od koho si pronajmout nebo koupit kolo a aby to nebylo moc drahé, dostala Sára ten nápad, aby si Paul vzal svoje kolečkové brusle. Holka teda moc nemluví (je Španělka, kdyby náhodou, ale francouzsky i anglicky docela umí), ale nápady má dobré. Takže jsme se kolem páté konečně vykopali do města na festival.

Dobře jsem si vybrala termín, protože zrovna probíhal Bristol Harbour Festival, tedy celý přístav byl v obležení hudebních a cirkusových scén, stánků s jídlem a pitím a samozřejmě spoustou lidí. Když jsem tam projížděla o dva dny později, vypadal přístav poněkud klidněji.

Grateful tree - napište, za co jste dneska rádi - rychle se plnil! Nejvíc byli lidi šťastní za to, že je tak pěkně - opravdu se tam nestává, aby pět dní po sobě svítilo sluníčko a nekápla ani kapka. Tak jsem ráda, že jsem jim tam trochu toho sluníčka mohla přivézt :)

Vzala jsem si s sebou tenhle klobouček a minimálně 6 lidí, z toho dva různí prodavači klobouků mi řekli, že mám moc pěkný klobouk :) To je ten od Zamíra, tak jsem mu to hned psala.

U nás se jezdí na chaty, v Bristolu do přístavu na jachtu. A tam se na přídi grilujou klobásky a steaky do burgerů. Moc se mi tahle idea líbí :)

Učila jsem se tam tancovat rock na šest dob. A že to byla fuška, za tu dobu, co jsem netancovala, jsem teda dobře zdřevěněla.

Mimo festivalu, kde jsme shlédli jedno cirkusové číslo, učila jsem se tancovat rock na šest dob, ochutnala jsem spoustu místních dobrot, poslechli jsme si příjemný reggae koncert, kde jsem si pěkně zatancovala (taky mě další den pěkně bolely nohy, jak nejsou zvyklé na pohyb) a kolem desáté jsme se rozdělili (koncert skončil tak brzo) a já se vydala hledat nějaké lidi na pokec, protože oni chtěli jet domů. Když už jsem to chtěla zabalit, tak jsem konečně narazila na skupinku pravých Angličanů a strávila s nimi chvilku času přesunu z náměstí někam do baru, čekání na pivo, hledání stolu a taky trochu pokecu. Hlavně jedna holka, co se mě ujala, byla fakt vtipná. A po chvilce jsem jí i rozumněla, i když musím říct, že ten Britský přízvuk je fakt obtížný.

Rozuměj, oni totiž půlku slova nevyslovují a ta druhá, to je jakýsi hrdelní skřek. S přízvukem na třetí slabice a pokud možno bez vyslovování hlásek T, H a W. Trošku jsem se snažila ho odposlouchat a myslím, že kdybych tam zůstala dýl, tak bych zvládla i trochu ho imitovat :) Ale nakonec se mi to líbí, nejvíc, když tomu nakonec porozumím!

Jak jsem byla utahaná celý den (celý týden, nějak nespím víc jak 5 hodin denně a pořád se budím..), tak jsem nakonec vydržela docela dlouho, dostala jsem se domů asi v jednu. Ale v neděli jsme se na to konto zvedli z postele až po jedenácté, oni taky dlouho vyspávali. Než jsme se nasnídali, vyrazili jsme do města v jednu.

Day two: Harbour Festival Again

Psala jsem, že moderní architektura je v Bristolu citlivě skloubená se starou zástavbou. Tyhlety bytovky na břehu Avonu se mi fakt líbí, protože jsou něčím jiné, než to, co se dneska staví. A navíc mi přijde jako skvělý nápad opakovat typický prvek Bristolské bytové výstavby - barevné odlišení jednotlivých domků.

Pro porovnání - typická bristolská zástavba

Loď od jejich slavnýho architekta jménem Isambard Kingdom Brunel (teda musím ještě jednou poděkovat rodičům za to, jak mě pojmenovali...)

A jiná loď, co se zrovna vydala na plavbu

Festival pokračoval v plném tempu, zase cirkus, koncerty, stánky, a tak dál. Ale bohužel v šest tohle všechno skončilo, takže jsem se ještě chvíli toulala po městě a v osm jsme měli společný sraz, šli jsme se podívat na katedrálu, universitu, jeden park a jeli jsme zpátky domů.

Banksy - Bristolský street artový umělec

Noční můra každého urbanisty... Přemýšlím, jestli tahle průmyslová předměstí nejsou nakonec horší, jak paneláková sídliště. Naprostá absence jakékoliv identity, občanského vybavení a veřejného prostoru, městečka, která jsou přes den naprosto vylidněná... A z dálky to vypadá taky dost strašně. Paul o tom napsal nedávno blog... http://une-petite-carte-de-bristol.blogspot.co.uk/2012/07/how-to-recognize-your-house.html

Dost jsme se spolu o tomhle tématu bavili a jediný řešení by asi bylo zbourat ty staré továrny a místo nich udělat náměstí, parky, obchůdky... Ale tohle je odvěký problém sídlišť...

Mimochodem ten problém s tím najít vlastní dům jsem měla na vlastní kůži - když jsem se v sobotu vracela za tmy, tak jsem se asi pět minut dobývala do vedlejšího domu, až jsem to šla zkusit vedle, kde kupodivu klíče seděly. A nemyslím si, že bych byla jediná...

Když jsem se Paula v mejlech ptala, co by chtěl přivést, tak napsal, že French cheese. Prý to plácnul jen tak a nemyslel, že něco opravdu dovezu, ale byl mile překvapen. Že už mu chyběl. Ale nejvíc se mu prý stýská po chlebu. Angláni jedí akorát bílý toustový chleba, tak chápu, že mu i ta francouzská bageta chybí. Na festivalu bylo i několik stánku s "pravým" chlebem, tak jsem mu jeden jako dárek koupila. K večeři jsme si tedy dali chleba, sýry a víno, co jsem taky dovezla. Bylo to moc milé. A udělalo mi radost vidět, jak má z toho sýru radost on :)

A pak do hajan, abychom byli čerství na pondělní kolo výlet, o kterém se dočtete v dalším článku :)