Na Pohodě je vážně Pohoda

Výlet na Slovensko se vydařil. Lepší festival jsem asi ještě nezažila. Prostě na Pohodě je Pohoda. Je to trochu klišé, ale je to tak. Asi před pěti lety jsem na fesťáky přestala jezdit, protože mě začaly unavovat. Pořád "tohle nesmíš, tohle musíš, sem nesmíš, sem musíš, ...". A tady nic. Prostě žádná šikana, návštěvníci fesťáku byli to hlavní, o co se organizátoři starali. Nevím, jestli to taky není spojeno s tím, že to není žádný mainstreamový festival, nebo s tím, že Slováci jsou prostě laskavější, jak Češi, ale bylo to tak.

---

Od posledního zápisku jsem stihla ještě vidět kamaráda Thraina, což mi udělalo moc radost, jelikož jsme se poslední dobou nemohli nikde sejít (jo, já vim, že to píšu hlavně pro sebe, ale je dobrý vědět, co člověk kdy dělá :), a potom jsem taky byla za kámoškou Kájou v Roztokách na masáži a cestou domů parádně zmokla.

A v úterý 3. už jsme s bráchou vyrazili na Hlavák na ten nový vlak od Student Agency do Ostravy za babičkou. Jako že paráda, kupé z první třídy, kafe zadarmo, koláč za 9Kč, zásuvka a wifi, Český dráhy ať se jdou klouzat! :)

U babči bylo dobře, ale co si namlouvat, už to není, jako když jsme tam jezdili jako malí caparti. Jinak strejda se o nás postaral, oba dva večery jsme grilovali u ohně, jednou nás vzal do Ostravy na pivo, podruhý jsme seděli u ohně a do dvou do rána jsme zpívali odrhovačky z Já písničky, kupodivu mi ani neslezla kůže na prstech, jak jsem hrála celý večer... Druhá teta se strejdou nás pozvali na oběd a bylo z toho příjemné posezení. A ve čtvrtek jsme jeli s bráchou oba pryč, já do Trenčína, on zpátky do Prahy.

Na nádraží jsem si udělala transparent, že jestli někdo nejede do Žiliny či do Trenčína, abychom jeli na společný lístek, že to vyjde levněji. Ale než mi došlo, že je to mezinárodní spoj, nikoho jsem nepotkala. Na druhou stranu v přepočtu na Francii to zas tak drahý nebylo :)

První vlak do Žiliny nebyl ani moc narvanej, místečko se našlo. Jak je svět malej, tak jsem v Žilině v nejbližší hospodě od nádraží potkala jednu holku z Prahy z Architektury. Haha. Druhej vlak do Trenčína byl dost narvanej, jak tam chtěli všichni, kór když měl zpoždění, takže mezitím dorazil další vlak z Prahy, kterým jsem původně taky zvažovala jet. Ale kousek místa na sezení se našel, dokonce mi ta partička, co tam seděla přede mnou, zachránila klobouk, co jsem tam zapomněla - uff. To byl ten, co jsem si kupovala 2x, protože poprvý skončil bůhví kde v Toulonu :-P

S Andreou jsem se setkala asi o hodinu později, kdy si mě přijela vyzvednout na nádraží. Oni dorazili z Bratislavy docela pozdě, ale budiž jim pochváleno, že koupili takový ten bílý stanový altán, který jsme si postavili mezi stany a bez kterého by se v tom stanovém městečku asi nedalo vydržet, protože sluníčko pralo už od sedmi od rána tak, že se ve stanu nedalo být.

Co jinak vypíchnout z festivalu.. Bylo tam hodně Britských kytarových kapel, jedna Nigerijská, co měla skvěle sladěnou hudební i vizuální stránku, potom jeden vyhulenej Jamajčan, co furt říkal akorát Yééah, man, I love youuuu, saxofonové kvarteto, soubor bicích nástrojů ZUŠ Prievidza, orchestr Slovenského národního rozhlasu s operními zpěváky, diskuze na téma Prečo sa architektom páčia škaredé domy (samozřejmě se na ní nic nevyřešilo, ale opravdu mě pobavil postoj jediného NEarchitekta ze 4 diskutujících, jak do nich neustále šil a měl fakt dobré argumenty), stánek Greenpeace se zásuvkama poháněnýma slunečními kolektory, spousta jídla a pití, kurzy jógy, které jsem ani jedno ráno nestihla, menší bazén od Semtexu, který jsem využila poslední den, kdy se mi nechtělo stát frontu na sprchy, dvě bouřky, z toho jedna, která stála za to a na hodinu nám přerušila hudební program, starost organizátorů o zdraví účastníků, kdy neustále mezi lidem procházeli dobrovolnící s lahví vody a dali napít každému, kdo chtěl, nebo kropení upoceného davu projíždějící hasičskou cisternou, odpolední siesta v dětském stanu za zvuku cimbálovky nebo kašpárkového divadla, ranní tancování v neděli ráno ve 4, focení slunečnic jedno odpoledne i v půl páté ráno, vítání nedělního slunce od pěti do šesti, pozdravení Adama, kluka, co byl před třemi lety v Lyonu na Erasmu, samozřejmě spoustu srandy s Andreou, seznámení s její sestřenkou Bárou, což je moc příjemná holka, taktéž seznámení s její kámoškou taktéž Bárou, která už pět let bydlí v Londýně, poznala jsem i další lidi samozřejmě, taky bych mohla zmínit, jak jsem si šla dvakrát lehnout v jednu, takže jsem vstala asi v devět a šla zevlovat do areálu (což mě možná bavilo nejvíc), nebo jak jsem si to teda poslední den užila na tom vítání rána, taky jsem si koupila dvoje naušnice a ztratila jeden přívěšek, dopřála jsem si nakládaný hermelín k snídani, kuřecí čínu k večeři, makovou lokši k obědu a ujížděla jsem si na slaďoulinké vařené kukuřici.

Nevím, asi by se ještě našlo spousta dalších vele zajímavých činností a aktivit, které jsem prováděla, a na které si jistě ještě vzpomenu, ale vězte, že jsem se měla skvěle a hned tak na festival nezapomenu. Mimo jiné proto, že jsem si stále nechala na ruce ten látkový náramek, co nám dali u vstupu :)

Sluneční hodiny s programem... vynikající nápad.

Pohled do areálu

Hlavní stage...schyluje se k té velké bouři

Ale po bouři festival pokračoval...

Snidaně šampiónů (chleba se sádlem a cibulí, nakl. hermelín a pivo, žejo)

S Andreou ve 4 ráno, kdy jsme tancovaly jako divé na skvělou swingovou muziku - jako dojezd festivalu

Vítání nedělního slunka s bubínkovou kapelou z Londýna

Asi v 5,20 se slunko konečně ukázalo!

A jak jsme v sedm ráno seděli uprostřed letištní plochy a nebyli se schopní hnout..

Taková cisterna je skvělé zrcadlo

A další a další... Kdo chce vidět více, tak http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Trencinska_Pohoda/