Povánoční radovánky

Pokračování článku Vánoce u Nessových aneb dárečkový speciál.

---

Když jsme kolem půl deváté skončili s rozdáváním darů, zahráli jsme si scrabble, protože jsem zapomněla říct, že brácha dal našim jako dárek členství ve Scrabble klubu, respektive pro začátek jednu hodinu na vyzkoušení. Tak jsme si to rovnou vyzkoušeli na čas a nebylo to špatné. Brácha potom odešel s kamarády do hospody a já jsem chvíli hledala někoho, kdo by šel taky, ale nakonec jsem zůstala doma. Už ani nevím, co jsem nakonec dělala, rozhodně jsem si nehrála s novými struhadly a mlýnky, co jsem dostala, to vím jistě :)

Ve výsledku možná bylo dobře, že jsem nikam nešla, protože mi aspoň v neděli nebylo tak blbě, jako bráchovi, takže jsem v pohodě absolvovala Vánoční procházku po Starém městě s našima i večerní hraní v Crossu. Bratr se tam přišel konečně jednou podívat a vypadal, že se mu to líbilo. To jsem ráda. Ostatní kamarádi se bohužel neukázali. Tak snad někdy přijdou!

Rodiče si nás chtěli pořádně užít, takže jsme měli i v pondělí společný oběd, a pak jsem zevlovala doma. Je tam cítit to "teplo domova" a skvěle se tam válí u televize (což se u nás doma moc nedá). Večer jsem pak skočila na kafe s Pavlem, ale nic moc divokého, v úterý mě čekal nabitý program.

Jela jsem si totiž konečně po těch všech letech, co o tom mluvím, vybrat novou hubičku na saxofon. A samozřejmě na kafe a pokecat s panem Radou, který mi ten saxík nejdřív trochu pošteloval. Zkoušením hubiček jsem zaplácla bez problémů půl druhé hodiny a to mi na prodejně řekli, že jsou tam někteří i tři hodiny. Byly fakt moc příjemné, navíc tam takhle po Vánocích nikdo nebyl, takže jsem na to zkoušení měla dost času a klidu. Oproti tomu, jak se ke mně chovali ve Francii, kde mi dali zkusit dvě hubičky, řekli mi, že lepší je pro mě škoda, a koukali se na mě fakt divně.

Vyzkoušela jsem jich aspoň 15, dokonce jsem mohla zkusit hubičku za 10 tisíc, prý abych viděla, co se taky dělá. Hrála sama, co vám budu povídat :) Ale prozatím jsem si vybrala levnější model, protože to bych měla pomalu dražší hubičku, jak saxofon samotný ;) Nakonec jsem si taky udělala radost novým futrálem, protože ten starý už se začal po pěti letech rozpadat na všech místech. Dá se vzít na záda na obě ramena a protože takový tenor saxofon je pěkně těžká kráva, je tohle nutnost. I tak mám záda a ramena v dost hrozném stavu, tak proč tomu ještě přidávat!

Když jsem pořídila nákupy, zašla jsem ještě s panem Radou na oběd a místo toho, abych ho pozvala já za tu opravu, ještě platil on a nechtěl si nechat říct. Tak to by se mi teda ve Francii rozhodně nestalo. No musím mu příště přivézt něco dobrého na zub :) Budu potřebovat zase poštelovat sopránku a flétnu, protože tomu dost blbě hrajou spodky.

S čerstvě přebaleným saxíkem jsem jela na Malostranské náměstí na sraz s bráchovou přítulkou Sárou. Zašly jsme do Dobré trafiky na kafčo a chvíli jsme poseděly, pokecaly, ale nemohla jsem zůstat moc dlouho, protože večer jsem šla na koncert svých kamarádů, co mají garážovou kapelku hrající čajový rock, kapelu Earl Gray.

Šla jsem tam s Přeslí, protože jsme si chtěly vyměnit dárečky a taky si ještě pokecat. Nejvíc jsme toho asi probraly při večeři, kterou jsme stihly před koncertem.

Kluci zase trochu zapracovali a připravili docela vyrovnané vystoupení rozdělené do tří bloků, prokládané dost štědrou tombolou. Nevím, kde to kluci vyhrabali, ale sehnali spoustu reklamních předmětů (přívěsky, čepice, skleničky, klobouk...) a potom to po hrstech rozdávali. Taky jsem něco vyhrála. A nakonec jsem i ten klobouk ukecala :)

Druhý den ráno jsem vyrazila ke Steviemu nahrávat pár písniček na saxofon a flétnu a moc jsme si to oba užili. Sice jsem to stále ještě neslyšela, ale údajně to prozatím nevymazal. Ale zajímalo by mě, jestli to teda někdy namixuje :-P Třeba se dočkám...

Po nahrávání mě vzal do hospody na oběd, kde jsme si přiťukli zlatavou Plzničkou a Stevie si objednal roztomilou češtinou a příjemně jsme si spolu popovídali (anglicky). Odtama jsem běžela nedaleko k bráchově "učitelce" sochařštví, rodinné známé, která potřebovala něco upravit ve Photoshopu a brácha si s tím nevěděl rady. A krom toho mi neuměl vysvětlit, co vlastně chce. Protože jsem byla nedaleko, řekla jsem si, že to bude rychlejší tam zaskočit.

A odtama jsem potom zase běžela zpátky k nám domů, abych zašla za jednou kamarádkou z Architektury (pro znalé, Aničkou z Grenoblu) k nim do nového atelieru, co si zařídili se spolužáky kousek od našich. A pak jsem naprosto kaput padla doma do pufu a trošku si po tom všem odpočinula.

Další den jsme měli naplánováno jít večer do divadla Ungelt na Šest tanečních hodin s Ch. Poullain & P. Křížem, ale odpoledne předtím jsme si ještě dali rodinný oběd i s bráchovou slečnou, a já jsem se na dvě hodiny zavřela do pokoje se saxíkem a novou hubičkou a začala jsem dešifrovat jedno skvělé sólo v písničce Nica's Dream od United Future Organisation, čímž jsem odstartovala svoje cvičení na ságo, co tu občas tak ohnivě popisuju. No a to divadlo - tak můžu začít třeba tím, že těsně před odchodem máma zjistila, že nemůže najít lístky, ale když volala do pokladny, měli tam naštěstí její jméno, takže nás tam pustili i bez nich. Uff :)

Představení nebylo špatné, ale oproti minulému (Láska a porozumnění s Richardem Krajčem) to byl teda slabej odvar. Nějak už nás s bráchou ty komedie přestaly bavit. A taky mě možná moc rozčiloval ten příšerný fr. přízvuk, co měla Chantal v češtině.

Silvestr se přiblížil, takže jsme v pátek 30. vyrazily s Brunďou směrem na Jadruž za zbytkem tlupy slavit příchod nového roku. Dorazily jsme někdy v půl páté a když jsme čekaly na zbytek, co byl někde na výletě, tak intenzivně jsme se snažily zahřát u kamen a popíjením horkého grogu, že jsme do půl sedmé, než se ostatní zjevili, stáhly půlku flašky rumu :) Večírek se tudíž rychle rozproudil, hráli jsme a zpívali jako za starých časů a notně společensky unavená jsem zapadla do postele a probudila se až ráno.

Ostatní vyrazili na další výlet spojený s bojovkou a já jsem se nejdřív dospala a pak jsem si na kamnech uvařila moc dobré špagety carbonara. Musím říct, že je to fakt dlouhý ten plát rozpálit, ale když už to začne hicovat, tak to potom jede rychle a je to dost zábava. Potom jsem se koukla na filmík a stihla jsem i dvě hodiny foukání do saxofonu a další dešifrování již zmíněného sóla.

A když se ostatní vrátili, pustili jsme se do mazání chlebíčků na večer, jenom jsme asi neodhadli počet strávníků, takže nám toho zůstalo docela dost na druhý den. Před odjezdem jsme byli nakonec nuceni naházet zbytky do kadiboudy, škoda... Ale to je tak vždycky, každý se bojí, že bude hlad, takže toho přiveze aspoň třikrát tolik, než sní... V osmi lidech jsme se ocitli s 15ti vekama a pěti bochníky chleba.

Večer byl, aspoň co se mě týče, alkoholově daleko střídmější, ale aspoň si toho víc pamatuju :) Hráli jsme několik kolektivních her a kromě toho jsme opět vyluzovali muziku a bylo to moc fajn. Jako že nebyl to nejlepší víkend mého života, ale rozhodně jsme si to užili. Tom nám na půlnoc připravil pěkný ohňostroj, který jsme si šli prohlídnout ven, a jak jsme tam tak stáli, na obzoru za lesem se rozsvicovala světla ohňostrojů, ale neviděli jsme přímo ty ohýnky, takže to tam vypadalo jako v Mordoru z Pána prstenů. Opravdu poutavý zážitek, škoda, že to nešlo pořádně vyfotit.

Po ohňostroji jsme se vydali zpět do chaty znovu likvidovat tuny chlebíčků a provozovat muziku. Byl to velmi příjemný večer a vůbec jsem odtama nemohla odejít do postele. Seděli jsme u krbu s Brunďou, Tomášem a Vojtou a kecali do pěti do rána. Asi 3x jsem už skoro odešla a zase se vrátila, než jsem odešla definitivně do lehárny, abych za 10 minut přišla zpět s tím, že tu pilu fakt nemůžu poslouchat. (Musela jsem být fakt hodně pod anestezií, jestli jsem to tu noc předtím neslyšela...). Nakonec jsem si tedy ustlala s Brunďou v krbové místnosti a snažila se trochu spát. Ale i když jsme v průběhu noci topily, stejně mi byla trochu zima, takže jsem toho moc nenaspala.Taky jsme zalehly asi v šest a pak ještě nějakou dobu kecaly. A první ranní ptáčata se začala trousit na kadiboudu (bohužel jsme ležely ve strategické místnosti) kolem deváté ráno. Ale co, ještě něco vydržíme, přece nám ještě není ani 30 :-D

Úklid proběhl vcelku hladce, každý byl nucen vzít si aspoň pecen chleba a něco k tomu, protože jsme toho jídla všichni dovezli hrozně moc. Aspoň 3 tácy chlebíčků skončily v kadiboudě, škoda.

Brunďa nás hodila až domů, tak jsem jí za to byla docela povděčná, protože nevím, jak bych se s tím vším bordelem dostala domů. Potom jsem podstoupila odvšivovací koupel, naložila jsem se do vany a snažila se nabrat aspoň trochu sil na večerní hraní v Crossu se Steviem, které bylo opět jako vždy velmi přínosné pro obě strany.

A pak jsem se konečně vyspala z tohohle víkendu, který se velmi povedl a ráda jsem zase viděla kamarádky z gymplu.

Druhý den, v pondělí, jsem se ještě viděla s další kámoškou z gymplu, Andrejkou, kterou jsem neviděla už ani nepamatuju. Zašly jsme spolu do Lucerny na oběd. Po té době jsem se trochu bála, jestli si budeme mít co říct, ale naštěstí se moje obavy ukázaly jakoliché. Škoda, že na mě neměla víc času, protože byla jenom na pauze na oběd. Předala jsem jí naušnice, co jsem vyrobila a ona mě pozvala, ať se stavím večer u ní, že mi taky něco předá.

Z Lucerny to bylio docela kousek stavit se v čajovně a nakoupit si pár deka čaje na dlouhé zimní večery (v práci). A samozřejmě taky si pokecat s Mírou. Tyhle návštěvy mě fakt baví, navíc dostanu vždycky ochutnat spoustu dobrých čajíčků. Minule nám udělal japonskou senchu, co stojí pětistovku za 30g. Asi nejdražší čaj, co jsem kdy pila :)

Během dne jsem ještě stihla večeři s našim a poté zajít s Benderem na pivo. Ten mi vyprávěl různý historky z práce (doplňuje prachy do bankomatů) a lituju, že vám to tady nemůžu zopakovat. A od Andrejky jsem následně jela rovnou domů do postýlky, protože to byl další náročný den.

A už se to blíží, poslední celý den v Praze a ve středu zase frr, letadlo a zpátky do Lyonu. Takže jsme dopoledne s mámou zajely do obchodu se spoustu krásných věcí jako jsou šperky, pásky, šátky oblečení, abychom vyměnily můj vánoční dar za trochu jiný model, který mi dokonale sedne. Navíc se mi tam povedlo sehnat velký šátek sarong, svítově tyrkysovo-zelený, který se stal novou nezbytnou součástí mého šatníku. Příště se tam rozhodně musím zase zajít podívat, co budou mít za zázrak.

Původně jsem měla dpmluvenou hodinu saxíku s mým bývalým učitelem Zdeňkem, ale bohužel ho chytly zuby, takže to nakonec zrušil. Takže jsem zavolala Steviemu a vzbudila ho, ale byl vcelku hned k dispozici, takže jsme spolu ještě před mým odjezdem zašli na kafe. Pak mě napadlo vytáhnout bráchovu slečnu Sáru, jestli se mnou nepůjde na hoďku někam na kafe. Nakonec jsme zapadly do Petřínské pivnice "na jedno" a jednoho hermouše, jelikož nás už zmáhal hlad. A jak to znáte, tak první šlo ve tři odpoledne a najednou bylo jedenáct večer a my se pořád nikam nehly. Mezitím jsme se taky seznámilyse dvěma Amíky, co si přisedli k našemu stolu, takže jsme si docela dlouho dobu slušně zakonverzovaly anglicky. Nechápu, kde to všichni berou, ale už více lidí mi řeklo, že mám francouzský přízvuk, když mluvím anglicky. ak třeba když jsem byla dva tři dni předtím v čajovně, přišel tam nějaký Ind v doprovodu Polky a při vstupu se ohlásil tím, že nemá rád čaj. Že je to jenom horká voda. Samozřejmě, že naše první reakce byla NE. Chvíli jsme se s ním bavili a on se mě po třech větách zeptal, odkud z Francie že to jsem. To je na zabití, ne??

Nicméně, abych se vrátila k odpoledni strávenému se Sárou - probraly jsme spolu, co šlo, a i když jsme čile prázdnily jeden půllitr za druhým, necítila jsem se vůbec opilá. Do postele jsem se dostala kolem, půlnoci a jen, co jsem položila hlavu na polštář, usnula jsem spánkem spravedlivých a opilců :)

Cesta letadlem domů proběhla docela v pohodě, akorát jsem měla fakt co dělat, abych to všechno na zádech a s berlí unesla. A další den zase do práce, ale o tom už všechno víte, protože tohle byla poslední díra v mém blogu (teda v té době, co jsem to psala, teď ještě chybí Nîmes... :-p). Příště už do sešitku nepíšu, ale přímo do počítače, protože ty prostoje mezi napsáním a naťukáním do kompu jsou moc dlouhé!