Hamburské kuře a čápy s mákem

Včera večer jsme tu měli návštěvu a konečně po dlouhé době slušnou večeři, u které jsme seděli u stolu a povídali si. A taky jsem měla chuť vařit, prošla jsem si staročeskou kuchařku a dostala jsem na ty všechny laskominy chuť. Dneska jsem sice trochu trpěla, jednak z přežrání, a pak taky z toho, že jsem tři hodiny skákala okolo plotny a dneska mě dost bolí koleno. Ale stejně to bylo moc fajn soirée.

---

Hamburské kuře - prý se tak nazývala mladá malá kuřátka, co se kdysi chovala, ale dneska už se moc nevedou. Nevím, jestli jsme sehnali, co jsme chtěli, ale ve Francii se prodává "coquelet", což v překladu znamená malé kuře, a je to takové malinkaté kuřátko, má asi půl kila, a nají se z toho dva lidi. A krom toho je samozřejmě dražší, než kuře "normální"... Ale moc dobré.

Recept spočíval v tom, že kuře se osolí a v hrnci na másle se opéká půl hodiny za vydatného polívání vodou. Já jsem ho nakonec dala ještě zapéct, protože jsem chtěla křupavou kůžičku na povrchu, a té by se jinak moc nedosáhlo.

Mimo kuřete se vysmaží malé cibulky (zkusili jsme čerstvou cibuli i malé cibulky v láku a ty tomu dodají takovou příjemně nakyslou chuť - ona se ta kyselost pak tím pečením ztratí), žampióny a kostičky anglické slaniny nebo bůčku. V receptu se kuře a ten zbytek dělají samostatně a pak se to jen dá na mísu, já jsem to nakonec po půl hodině vaření kuřete v hrnci všechno dala do pekáče a zapekla v troubě - chutě se tak trochu víc prolinuly a taky to vypadalo moc krásně :)

Šťávu z kuřete, co zůstala v hrnci, trochu podlejeme a přidáme zakysanou smetanu s maizenou a vznikne z toho výtečná omáčka. K tomu rané brambory vařené ve šlupce a můžete si být jisti, že jsme se všichni olizovali až za ušima :)

K tomu jsme popíjeli růžové víno a k dokonalosti už snad chyběl jen ten moučník, na který se teď chystám.

Tím byla jihočeská specialita "čápy s mákem", na kterýžto recept jsem nedávno narazila při pročítání starších čísel Instinktu. Vypadalo to poměrně jednoduše a chutně, tak jsem to rovnou vyzkoušela. Jen Roman, když se dozvěděl, že můj dezert bude z brambor, si z toho po zbytek večera dělal srandu. Jinak složení strávníků bylo: dva Francouzi (Romain a jeho kamarád Julien), jedna Francouzka - trochu Češka (Claire) - zvyklá na tuto kuchyni, jeden Slovák (Marek), já a jeden Čech (Pavel), který přišel až po hlavním chodu z práce.

Takže - jedná se o bramborové nočky obalené v máku s teplými švestkami. Jak víme, nouze naučila Dalibora housti, a tak stejně se to dělá i s recepty - ne vždycky to vypadá tak, jako v kuchařce na obrázku, ale dobré to rozhodně bylo. Těsto na nočky se dělá z 350g bramborové kaše, 160g polohrubé mouky a dvou vajec. Mělo by být dostatečně husté, aby se z toho ty nočky daly vykrajovat. Usmažíme je na pánvi na másle a ještě horké obalujeme v máku s cukrem. Potom si v kastrolu ohřejeme půlky švestek se skořicí, hřebíčkem a cukrem, a všechno to klademe na talíř. Doplníme lžící kysané smetany. No a když máte švestky zmražené od léta jako já, tak vám z toho vyjde spíše švestková omáčka, ale na kvalitě to nic neubírá, možná bych i řekla, že přidává, protože jsou ty nočky méně suché. Jo, a když to těsto budete mít moc řídké, tak vám z toho vyjou spíše takové placičky. Ale komu to vadí, žejo? :)

I když to značně leze do peněz i do času, tak si myslím, že takovéhle večeře budeme pořádat častěji, protože je to fakt příjemné jíst s přáteli, než sedět na kanapi a čučet na seriály. Navíc máme tetu Myčku, takže dnešní úklid ani tolik nebolel, za půl hodiny byla kuchyň v původním stavu. A zítra večer jsme pozvaní k Zamirovi a Else na raclette, takže si těch společných večeří docela užijeme.

A abych nezapomněla: dobrou chuť!