15 března 2011

Z práce

Konečně tedy o té práci. Jedním slovem dobrý. Ale někdy už toho mám plný zuby a nejradši bych si vzala nemocenskou a pořádně si doma odpočinula. V noci stále nespím, ráno jsem unavená a večer ožívám, takže pak zase neusnu a tak to jde pořád dokola. Kromě toho mám spoustu věcí, co bych potřebovala udělat na počítači nebo doma, tak by se mi to jen hodilo. Roman dostal prodloužení ještě o měsíc, protože s tím prstem pořád ještě nemůže pořádně hýbat. To se tak někdo má!


Minulý týden jsem byla zase (podruhé) v Chambéry trochu si to tam nafotit, prohlídnout a zaměřit. Nakonec to dopadlo tak, že jsem fotila jak blázen a taky provedla kompletní náčrt i s kótami ve staré budově bufetu, která je normálně už zavřená a od které jsme neměli skoro žádné zprávy. Měla jsem z toho radost, navíc, když je tam tak krásný dřevěný krov. Pěkně jsem si ho rozkreslila, změřila si trámy a pak jsem podle toho zpátky v Lyonu vymodelovala model ve sketchupu, který se mi navíc povedlo naimportovat do Revitu, takže z toho mám teď i pěkné plány.
Den to byl super, byla jsem venku na čerstvém vzduchu, nebylo ani moc zima, nepršelo, a až na neustále opakující se melodii příjezdu vlaků jsem měla naprostý klid. Občas je to fajn strávit den takhle sama, bez Francouzů, bez nikoho, dělat si jen to, co mám chuť dělat já. Je teda fakt, že zaměřovat něco v jednom je fuška, ale zas jsem nemusela převádět ty jejich počty (60+10+8 atp.) na nějaký rozumný míry, takže to bylo méně únavné. Jen jsem doufala, že se pode mnou někde nepropadne podlaha nebo něco podobného. A taky jsem doufala, že v tom podkroví nikdo « nebydlí ». Ať už zvíře nebo bezďák. A do sklepa, který byl také přístupný, jsem se pro nedostatek odvahy a světla ani nešla podívat. Necítím se dobře ani ve sklepě u babičky, natož v nějakém cizím, neobývaném, který je už dvacet let zavřený!

K obědu jsem si sedla do jedné moc příjemné hospůdky a dala jsem spočinout unaveným nohám, které rozhodně nejsou zvyklé udělat tolik dřepů v tak krátké době (skoro jsem si nemohla sednout na záchod, jak mě bolely stehna… a to mě prosím z lyží nebylo prakticky nic!). Když jste někde v terénu, tak firma poskytuje 20 Euro na oběd, které pak proplatí. Takže jsem se nijak nešetřila a dala si pěkně menu a k tomu pivečko. Jako předkrm carpaccio, pak jitrnici s bramborami a jablkem a na závěr Gurmánské kafe, tzn. kafe a tři male dezertíky. A když jsem to všechno snědla, tak jsem měla chuť si tak akorát jít hajnout :)

Nakonec jsem za odpoledne ještě zaměřila galerii, ke které jsme měli plány, ale ne moc přesné, a hlavně jsem pořádně vyznačila, kde jsou okna, kde dveře a kde nic. A když jsem na konci ještě u každého rohu brala světlou výšku pod zavěšeným stropem, musela jsem se fakt hodně přemlouvat, "ještě jednou si sedni na bobek a už to bude hotový, fakt". Na cestu jsem si vzala tablet a do něho seriály (znovu koukám na Vyprávěj, protože mám pak víc pocit, že jsem doma. A taky je to pěkný pocit koukat na něco, co jsem zažila, když jsem byla malá, i když to bylo o nějakých 15 let dřív, ta doba je vidět i dneska.) a taky jsem si u toho odpočinula a když jsem večer dorazila domů, tak jsem si dala sprchu a šla si lehnout v devět večer! Ne, že by to něco změnilo na mé unavenosti následující den, ale aspoň jsem si mohla poležet v posteli.

Teďka poslední týden nepracuju přímo na nádraží samém, ale kousek vedle na kraji, kde budeme muset nechat zbourat aktuální budovy a postavit je někde jinde. Spolupracujeme s velkým urbanistou, který navrhuje, kudy povede cesta, kudy most (přes koleje) a kde si můžeme teda my postavit ty naše domečky. A samozřejmě, že my jsme chtěli 3x tolik prostoru, než nám navrhnul. A tak teď dělám analýzy a proti teze, abychom mu dokázali, že se to tam nikdy nemůže vejít. Jednu plachtu jsme dovedli k dokonalosti (předělávala jsem jí asi 20x), abychom jí mohli poslat až "nahoru", skoro k prezidentovi SNCF. Barnier mi pak podepsal papír, že to už nebude chtít předělat, že je hotová. Podepsal, ale dopsal k tomu "prozatím". Tak se tedy těším na ten zbytek. A pak mě pochválil, že jsem to pěkně udělala, že to je téměř perfektní.

Od pátku sedím nad tabulkami s metry čtverečními a snažím se pochopit, co je aktuální stav a co jsou potřeby do budoucna. A snažím se ta čísla převést na plán a udělat z toho projekt. Začíná se to trochu rýsovat, ale je to ještě daleko něčemu konkrétnímu. Ale už jsem se dostala do 1 :250, kde je konečně něco vidět. Dneska Barnier prohlásil, že by rád večer «"sesbíral" (ramasser, jako houby) to, co teď dělám. Prý to slovo použil skoro schválně. No tak hlavně že se baví.

A kromě Chambéry jsme měli dneska krátkou schůzku ohledně arkád. Nevím, jestli jsem už o nich psala, ke stému výročí arrondismánu chce radnice 7. obvodu nechat opravit arkády podepírající trať s nádražím. A chce na ně nechat vytvořit fresky, které zachycují život v okolí. A my k tomu máme udělat technickou studii a sestavit projekt toho, jak se to nakonec všechno vyřeší, aby to odpovídalo všem požadavkům. Příští týden jdeme na místo vyfotit těch 25 oblouků, tak už se těším, že se trochu provětrám venku, když je teď tak pěkně teplo a svítí sluníčko (tedy ne dneska).

Včera jsem jedné holce pomohla přeložit dopis do angličtiny a docela jsme se na tom i ve dvou zapotily. Jednak jsem nevěděla ani pořádně, co to znamená, v češtině, natož to ještě překládat do angličtiny. Slova jako "na přední straně sloupku" (ale napsáno jako "au droit du montant") nebo "průběžný profil L-úhelník" se běžně na škole neučí. Krom toho jsem už fakt zblbnutá tou francouzštinou, takže jsem měla co dělat, abych dala dohromady nějakou rozumnou větu :)

A dneska mi konečně dorazil nový počítač (ale musela jsem chodit do práce měsíc se svým noťáskem, aby šéf pochopil, že se na té mé mašině fakt dělat nedá). Doufám, že tu zítra bude ten kluk, co se o počítače stará a postaví mi ho. Sice bych to zvládla i sama, ale prý se do toho nemám vrtat.

A teď bych už mohla začít něco dělat, protože sedím v práci a ťukám tenhleten blog jako zprávu do outlooku. Ale jinak bych se k tomu napsání asi nedostala, takže to bylo nutné. A můžeme říct, že mi to pomohlo trochu si utřídit myšlenky ohledně projektů ;) Teď si vezmu tablet a budu kreslit do počítače různé návrhy, jak bychom ten náš super projekt mohli vyřešit.

1 komentář:

  1. 1 máma máma | E-mail | 15. března 2011 v 23:31 | Reagovat

    Milá Lenko, přečetla jsem tátovi nahlas blog, který jsem právě objevila. Několikrát jsme se oba srdečně zasmáli. To zaměřování si umíme představit. Vždycky mě to skoro schvátilo a tak to teď už moc často nedělám a nechávám to mladším. Perspektivy krovu jsou super, už jsem Ti je pochválila, když jsi mi je poslala mailem. Jenom tiše závidím, jak Ti to jde a jak jsou pěkné. Samozřejmě máme oba velkou radost, že je Barnier spokojený. O freskách ke stému výročí 7.arrondismánu jsi mi psala i poslala návrh, nevím zda v blogu nebo mailem. Bude to zajímavé. Co se týče stálé únavy, to je na práci snad to nejhorší. Myslela jsem si, že budu moci časem trochu zvolnit, ale ono to nejde. Mám pocit, že se toho ode mně chce stále víc, pořád pracuji a pořád nestíhám. Je to přesně ve stylu písničky Kvapíka z Včelích medvídků : "Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid, já tam, já tam, dávno už měl být. Ne, ne, nesnídám, nesvačím, nestihnu to, nestačím. Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění." Naprosto ze života. Tak se měj hezky a zase "na počtenou", máma a táta

    OdpovědětVymazat