Koupací víkend a sushi

Hola hola, tak se zase hlásím se svojí pravidelnou relací na téma Co nového v Lyonu. Tak předně je tu neúměrný vedro. Ale strašný. Venku je asi 35°C a jediný příjemný místo je sklep nebo bazén. A přitom u moře je krásně svěží větříček a sotva 25°. No a v práci máme tu slavnou klimatizaci, takže nám sice není takové vedro jako venku (i když dokud nevylezete ven, tak si toho ani nevšimnete), ale že by mě to zrovna bavilo, to né... Aspoň otevřít okno kdyby šlo...

---

Nicméně tenhle víkend jsem si užívala v bazénu a se spoustou lidí, takže si v zásadě nemůžu na nic stěžovat. V pátek jsme tedy byli zapíjet rozlučku se svobodou, i když musím říct, že jsme jí teda moc nezapili. Dejme tomu, že jsme ji vcelku dobře zajedli a zahráli, taky zakoupali, ale že by zapili? Mizerně zásobenej bar to teda byl... No uvidíme, jaký to bude příští týden na svatbě. Docela se těším, protože ten domek, kde jsme byli, má nádhernou zahradu (nesmím zapomenout na výhonek banánovníku, byl mi dokonce nabídnut, ale o půlnoci už jsem na to nemyslela) a super bazén, ve kterém se dá i plavat, takže se tam člověk nejenom osvěží, ale může se i trochu hnout, když je mu zima, nebo si s sebou vzít drink, co předtím popíjel na suchu :)

V sobotu jsme byli v Trévoux u maminky a bazén mají sice jak náprstek, ale vydrželi jsme tam podstatně déle, protože jsme se tam cákali jak malí. A hráli si s balónem. Maminka byla opět ta nejaktivnější :) Taky jsem se trošku vyspinkala na trávě ve stínu, a za chvíli, co jsme vylezli z bazénu, se zatáhlo a během půl hodiny začaly padat i kroupy. Večer jsme se koukali všichni kolektivně na televizi na animovaný film Zataženo, občas trakaře, a byla to docela sranda. Hlavně jsme totiž museli vyzkoušet novou televizi, co si koupil maminčin přítel JP, novou Sony s úhlopříčkou nevím kolik kilometrů, LED displejem a možností sledování 3D filmů. A my jsme tímto vyhráli jeho "starou" televizi s ubohou uhlopříčkou 94cm a mizerným LCD displejem ;) Teda něco nás to stálo, to jako že jo, ale jako kdybychom jí kupovali v bazaru.

A dneska jsme si jí dovezli (s tou bouřkou jsme tam radši přespali) domů a nainstalovali i se všema věcma okolo. Tak jsme pak rovnou vyzkoušeli ping-pong na Wii a Roman si taky zahrál tu svojí hru a k večeru jsme si pustili Shreka 2, abych si jí užila i já :) A mimochodem, já jsem na tom taky vydělala, mám teď dva monitory!

No a teď bych ještě měla zmínit ty sushi (kus rýže a na tom ryba) a maki (závitky).

Nechme promluvit fotky:

Bod číslo jedna: v rýžovaru nebo v hrnci uvaříme kulatou japonskou rýži na sushi a zatepla do ní nalejeme jakýsi ocet na sushi, který obsahuje 3% rýžového octa a už tak lepivou rýži udělá ještě lepivější. Až to vychladne, tak jí začneme nanášet na jakousi placku slepenou z mořských řas a budeme se snažit to udělat daleko tenčí, než tady na obrázku předvádí Roman :)

Poté to ozdobíme garniturou, tzn. syrovou rybou (koupili jsme si červeného tuňáka a lososa a oboje jsme si nechali nakrájet na teňoučké plátky rovnou v obchodě), kousky avokáda, okurky... Chtěla jsem vyzkoušet i sushi-maki s kozím sýrem, medem, salátem a piniovými oříšky, ale nezbyla nám už řýže. Jinak co se týče oblohy, tak je dobré se podívat na stránky nějaké sushi restaurace, aby si člověk udělal představu o tom, čím se to vlastně plní.

Pak to celé zavineme do jedné velké rolky, řádně si naostříme nůž (!), a nařežeme kolečka, my jsme dělali cca 1,5cm, ale to protože naše rolky byly strašně velké. Jinak se to řeže i na 3cm, když jsou malinké. Příště bych chtěla docílit toho, aby byly opravdu malinký, aby se to dalo pořádně nabrat hůlkama a sníst na jedno, max dvě (to jen já) sousta.

A takhle potom vypadala naše večeře na stole. Vzadu sushi, vepředu maki a zbytky okurek a avokáda, co jsme už nenacpali dovnitř, a nezbytná sojovka a wasabi. Jo a taky čínské hůlky. Jinak esteticky to ještě nemáme úplně zvládnutý, ale co se týče chuti, tak se to naprosto vyrovná tomu, co si občas objednáme domů za nehorázný prachy cca 15 euro na osobu. Takhle jsme to pořídili asi za 10 pro oba. A to nám ještě ryba zůstala (bude zejtra k obědu na pánvi) a sáček s rýží i ocet rovněž. Takže si to určitě zopakujeme. Navíc je to sranda to vyrábět :)

Jinak ze začátku mě to taky nijak nenadchlo, ale postupem času, asi po páté degustaci, jsem objevila něco, proč mi to vlastně chutná. Nevím, jestli je to tou slepenou rýží, nebo tou sójovkou, ale vždycky mám chuť si je dát znova. Tak příště budu trochu víc experimentovat a zkusím nějaké bezrybí variace :)