Žrádýlko a oslavy

Vzhledem k tomu, že se mi poslední dobou děsně, ale fakt hrozně moc, nechce psát, tak zase přidám pár okomentovaných fotek a k tomu se pokusím přiblížit, jak si poslední dobou papáme a oslavujeme ;))

---

Jediná věc, která mě opravdu bavila na oslavě narozenin Romanovy sestřenice Maud (loni celá v růžovém), byly svítící náramky a jejich možnosti využití. Ten zbytek byl katastrofální nuda, s dětma se už nebavím (čerstvých 19) :-D

Předminulý pátek  jsme byli večer v rybí restauraci, s Romanovou rodinkou, a já jsem si dala s jeho mámou napůl dvojitý talíř mořských potvor. Krab je fakt dobrý masíčko. Krevetky jsou klasika, moc mi chutnají mořští šneci, jinak langusta a škeble mě tentokrát moc nenadchly.

O svatbě, na které jsme byli, jsem už v rychlosti psala. Pro upřesnění, ti dva nešťastníci se jmenují Audrey a Fred a jednou byli u nás na guláš. A Audrey je vlastně téměř nevlastní sestra Romana a Audrey (jeho sestry), teda kdyby byl tatínek znovu oddán. 

Rychlá svatba se odbyla na radnici, a pak jsme se všichni přesunuli do domečku , kde už jsme byli týden předtím. Tam jsme si užili příjemné animované odpoledne a večer, výčtem: skvělý bufet o třiceti chodech, pořádný parket se světly a poslouchatelnout hudbou, manželské hrátky (hry - kdo dělá co, kdy měli křížově odpovědět na naše otázky, jako třeba kdo myje nádobí, vynáší odpadky či tráví víc času v koupelně - vše Fred; nebo svlékání podvazku atd. Nevěstu nikdo ve Francii neunáší, škoda!), pak jsme si taky užili koncert rodinného bandu složeného ze dvou strejdů za bicíma a kytarou a sestřenice, která zpívala. Tak jsme jí rovnou naverbovali do skupiny, ale uvidíme, jestli se to ujme či ne. Ještě její sestra či sestřenka šije (dělala nevěstinu róbu), tak jsme jí řekli, že by nám mohla ušít kostýmy na scénu (až někdy budeme tak daleko, abychom měli vůbec kostýmy :)). Půlnoční gáblík byl skvělý nápad, protože ono při tom tancování a podobně dost vyhládne. No a pak už jsme to zabalili a do Trévoux jsme přijeli ve tři a šli rovnou do hajan.

Ještě jedno "rodinné" foto.

Bez komentáře :)

Až dostávám znovu hlad...

Svatební dort, pro nás velmi netradiční. Jsou to kuličky z těsta na větrníky plněné jakýmsi vanilkovým krémem a pospojované karamelem. Dvě kuličky mi naprosto stačily, myslela jsem, že si s tím karamelem rozkoušu i zuby :)

Neděli jsme zabili obědem u prarodičů, ale bylo to už nezbytné, protože se musely oslavit dvoje narozeniny (Roman a jeho máma). Příště přijedou k nám do Lyonu, tak se aspoň podívají, jak bydlíme, a pak půjdeme někam do restaurace.

Ve čtvrtek jsme dělali zase sushi (dojídala jsem to ještě v sobotu!). Spotřebovali jsme celý to zelený a skoro celou rejži. Krom toho myslím, že to teď nějakou dobu vydržím bez nich. Ale dle fota musíte uznat, že se vylepšujeme :)

A v pátek jsem byla na obědě s kolegy z práce a určitě bychom to měli podnikat častěji! "Pozval někdo Marion?" "Oops, my jsme zapoměli." :) Vyhlásila jsem příměří, ale jinak si myslím svoje a dost mě rozčiluje, že vždycky čeká, až to budu mít hotový, aby mi oznámila další změny v projektu. No ale jinak jsme se dobře pobavili na její účet. "Když se mnou mluvíš, tak se mi dívej do očí." :-DDD