Sportovní víkend

Uff, tak jsem se konečně trochu v tom maratonu zastavila a mám trochu času sesmolit blog. Tenhle víkend byl super, hodně sluníčka, hodně zážitků a hodně pohybu. Páteční večer nás příjemně překvapil v parku jakousi humanitární akcí se skvělými koncerty a v sobotu jsme byli 40 kilometrů za Lyonem u jednoho kolegy z práce, který organizoval pěší tůru po kraji a bylo to super, jednak jsem se více seznámila s lidmi z práce, dvak jsme si užili super den i večer. A v pondělí jsem měla den volno za ty přesčasy z minulého týdne, aby se to jakože nahradilo. Tak jsem se byla pořádně projet na kole a dokonce jsem se i na chvíli ponořila do rybníka :)

---

Takže, kde začneme... asi těmi koncerty z pátku. To jsme se takhle byli jen tak projít do parku a pak jsme zjistili, že tam celé odpoledne probíhá nějaká akce a s ní spojené koncerty. Mě nejvíce zajímal gospel, tak jsme se na něj šli podívat. Teda nejdřív jsem si vypila svoje mojito, co jsem si donesla i se skleničkou do parku (co já můžu za to, že Roman chtěl vyrazit zrovna v okamžiku, kdy jsem si ho namíchala...) a zdlábla druhou půlku zmrzliny Haagen-Dasz s karamelem a pekanovými oříšky. Úspěšně se mi povedlo se namazat, takže jsem první vystoupení, jakýsi dědula se dvěma muzikanty, něco ve stylu Schmitzera, ale ve francouzštině (takže naprosto nezajímavé), jsem víceméně prospala. Gospel nastoupil potom a moc se mi to líbilo. Ale to nejlepší na závěr, od půl deváté do desíti nám hrála kapela šesti muzikantů: dechy a bicí. Trubka/klávesy, 2 saxofony, pozoun a tuba. Naprosto libová kapelka, šlapalo to tak, že jsem úplně čučela, jak je možný tohle všechno zahrát. A to divadlo na pódiu...no kdyby jsme něco takového uměli, tak si můžeme pískat :) Po koncertě jsme si koupili CD a pro vás tady uvádím odkaz, kdyby jste si chtěli poslechnout, co je to za zázrak. Jinak se taky dá hledat na youtube Imperial Kikiristan. http://www.kikiristan.com/

V sobotu jsem se zase pořádně nevyspala, musela jsem se hodně přemáhat, abych se v sedm ráno neobrátila na druhý bok a znova neusnula. Pak jsme vyrazili směr jihovýchod a v devět patnáct, tzn se čtvrt hodinou zpožděním, dorazili na místo. Byla tam jen jedna holka, naše milá asistentka a sekretářka, a do desíti jsme čekali na zbytek, tzn další čtyři lidi v autě. Damien, který nás pozval, byl z nás nejstarší, a pak až já. Takže taková omladina. Ale tím líp. Aspoň si máme teď trochu víc o čem povídat, když zrovna neklikáme myší.

Vyrazili jsme docela pozdě a začali rovnou svižným tempem - minimálně 15%ním stoupáním aspoň 10 minut a pak další půl hodiny 10%. Byly jsme tam tři holky, takže jsme docela často stávkovaly. Po rovince se pak šlo daleko líp. Jestli ještě někdy půjdu na pěší výlet (jako že Roman je rád a já daleko radši kolo), tak si koupím pořádný kotníkový boty. Asi v půlce mě tak neskutečně začaly bolet kotníky a kolena, že jsem myslela, že nedojdu. Taky jsme došli do jedné vesnice, to bylo asi tak 12km, a tam jsme se rozdělili na dvě půlky. My jsme zůstali na místě a Damien pro nás pak přijel autem :) Tahle část výletu se mi líbila nejvíc :-D Koupili jsme si zmrzlinu a šli se trochu vyráchat do potoka, tzn namočit si nohy po kolena. Ale jak to příjemně chladilo. Aaaaach! Pak jsme si s holkama příjemně pokecaly, zdrbaly jsme půlku kolektivu, hlavně teda Marion, která má odteď přezdívku La reinne, tedy Královna, a děláme si neustále srandu z toho, jestli bude sympa nebo ne. Je to s ní lepší, jak na začátku, ale dneska mě zase peskovala jak malýho Jardu. Kráva. Eště, že neumí česky! Myslím, že jí nikdo moc nemusí a všichni se rozhodli, že budou její nálady a příkazy ignorovat. Jen já si holt nevyberu, když je to teda moje šéfová. Ale aspoň mám spoustu spojenců! :)

Když jsme dorazili zpátky do domečku, tak jsme si trochu odpočinuli, něco pojedli a popili a šli se kouknout k Damienovi na zahrádku. Taky bych chtěla takovou, abych si tam mohla v klidu pěstovat svoje rajčata a rukolu :-D Dneska mi přinesl velkou tašku a v tom meduňku a mátu, tak už jsem je pěkně rozložila a suším. Večer jsme pak chtěli být venku na terase a grilovat, ale spustila se hrozná bouřka, takže kluci venku pod deštníkem ogrilovali těch pár klobás a pak jsme seděli venku. Ale taky to nebylo vůbec špatné. Jen škoda, že jsem si nemohla užít ten večer venku, když je takové vedro. Bojím se, že tohle léto zase uteče ani se nenaděju a já skoro nic nestihnu. Kór když budu celou dobu v práci. Už to zase začíná, dneska jsem přijela domů v osm. A podle toho, kolik mám práce, tak tam asi strávím víkend... No nic.

Neděle byla pořádně odpočinková, konečně jsem trochu dohnala spánkový deficit. Vstávala jsem v jednu. Odpoledne jsem vyšůrovala neskutečnej bordel v bytě, Roman mi teda výrazně pomohl, a šla se podívat na ten festiválek do parku. Akorát, že už se tam skoro nic nedělo, protože všechny stánky byly od dvou do čtyř. Jak jsem nemohla chodit, tak jsem tam jela na kole, ale debil jsem ho nechala před vchodem a dál šla pěšky, jen jsem si neuvědomila, že jsou to docela vzdálenosti, takže jsem se slzama v očích dopajdala zpátky ke vstupu a druhé kolečko udělala na kole. Nicméně oproti pátku mě to moc nenadchlo a kapely taky ne. Takže jsem se celkem brzo vrátila domů a pak jsme se rozhodli, že půjdeme do kina na Shreka 4 ve 3D. Byla to sranda, takovej odpočinek a 3D bylo milý, takže po všech stránkách fajn strávený večer. A pak rovnou zaplout do postýlky a chrrrr pšííí.

Pondělní volno jsem si užila tak, že jsem se zase vyspinkala, tzn do půl desáté, a pak jsem šla koupit něco fajn k papů. Chtěla jsem koupit čerstvé ryby, abychom zkusili sushi, jak Roman dostal ten hrnec na vaření rejže, ale ryby nebyly. Takže to snad zkusíme v neděli, jestli je teda seženeme na trhu.

A odpoledne jsem se teda vydala na kolo do toho velkýho parku, co je kousek od mojí bejvalý školy, ale rozhodla jsem se, že nepojedu po cestě a klasicky až tam, ale že prozkoumám místa, co se mi na google maps tak líbila. Pro tento účel jsem si v pátek tu mapu složila a vytiskla a potom jsem se podle ní orientovala. Prodírala jsem se cestou necestou, křovím, kopřivama... Ale nakonec se mi povedlo najít super místo na koupání. Vzhledem k tomu, že jsem minimálně hodinu předtím neviděla živou duši, tak jsem se po krátkém váhání osmělila a vlezla tam na Evu. Nemusím dodávat, že v ten okamžik se tam přiblížil nějakej chlápek se psem, takže mi taktně nechal chvíli, abych vylezla a oblíkla se, a pak zůstal na druhé straně rybníka, že jsem se radši vydala hledat cestu ven a zpátky domů. Ale i tak to bylo fajn osvěžení. Jen myslím, že příště asi půjdu na oficiální místa :) Kdyby někoho ta krása zajímala z výšky, tak nechť v google maps hledá Miribel Jonage. No neříkejte, že vás to taky neláká :)

No a od úterý zase práce, takže už není moc co vyprávět. Nesnáším AutoCAD. Už tři dni nedělám nic jinýho, než že neustále měním sem a tam DÚZ (Do Úplného Zblbnutí) všech pět set plánů, co máme, takže mě to fakticky baví. Navíc dneska jsem si přišla jak blbej prvňáček, kterej neumí udělat pitomej řez barákem. Stylem, jakým se mnou mluvila. Krom toho mě chápe jako jejího otroka a né jako svéprávnýho zaměstnance tý samý firmy. No nic... Budeme mít nový počítače a na nich Revit. Moc ten program neznám, ale vím, že bude ve 3D, takže snad odpadne tahle naprosto neproduktivní práce tahače čar.

Roman si vzal dneska a zejtra volno, aby stihnul udělat nějaký věci doma a taky si trochu odpočinul. Tak jsme se v poledne sešli na Part Dieu a šli na oběd. Akorát ta super restaurace, nad kterou jsem se tady minule tak rozplývala, mě tentokrát teda fakt zklamala. Tak první bylo, že poslední místo venku bylo na úmorným sluníčku a vevnitř byla díky klimatizaci zima jak v *** (nesnáším klimatizaci!!!), takže jsme se pekli jak čuníci venku. Když jsme na zákusek chtěli změnit stůl a jít do stínu, tak nám číšník řekl, že jsou tam lidi, co čekají, a že nemůžeme. Nebyl tam nikdo a 6 volnejch stolů. Tak jsme odešli bez dezertu. No a jinak to papů, co jsme si dali, zas tak dobrý nebylo, takže jsem celkově zklamaná. Ach jo.

Aspoň jsem si trochu spravila náladu a konečně si něco koupila ve výprodejích, takže mám novou sukni, dlouhé letní šaty až na zem a jednu bílou košili pro všechna použití. Jo a Romanovi jsem v  úterý nakoupila pět košil, aby neprskal, že nestíhám dostatečně včas prát ty jeho 4 dosavadní. Ale jinak v těch slevách vůbec nic nemaj. Mě se ostatně vůbec nelíbí dnešní móda a Francie s velikostmi od 30 do 36...!

No a teď už je zase spousta hodin, takže půjdu pověsit prádlo, dát si sprchu a spinkat, protože jinak jim tam zejtra v tý práci už fakt usnu. A večer jdeme pak zapíjet svobodu jedněch skoro manželů, takže abych tam vydržela aspoň do jedenácti, než vytuhnu v zahradním křesle, jak je mojí oblíbenou zábavou :)