Zběsilé tempo pokračuje

Dneska mám po cca týdnu první den, kdy se trochu zastavím, proto jsem měla čas napsat minulý blog a taky chci hned napsat, co dalšího se děje, protože je toho strašně moc a všechno jsou to veskrze pozitivní události, takže se o ně s vámi chci podělit!

---

Začala bych třebas školou. Od minulého pátku jsem se do toho fakt ponořila, takže se mi povedlo najít si dvě školy v okolí Lyonu, a ta jedna z nich je dokonce jen na jeden rok. Je to přesně to, co hledám - dva dny chodíš do školy, tři dny v práci, program studia mi naprosto vyhovuje, vzhledem k tomu, co se tam člověk naučí, a ještě poznám nové lidi. Včera jsem byla na přijímacích pohovorech od jedné Skupiny (Groupe), ale oni měli školu Aménagements Paysagers jen v Paříži, takže poté, co jsem vyplnila jakýsi vědomostní test, jsem po pěti minutách pohovoru odešla. Ale rozhodně jsem se dozvěděla víc o tom, jak tohle studium en alternance funguje. Pro všechny školy je to pak to samé, takže je to určitě užitečně prosezený čas.

Od soboty je krásně slunečno, respektive bylo krásně slunečno. Včera jsem tam jela na kole a chvíli předtím, než jsem chtěla odjet domů, začlo strašně pršet. No naštěstí jsem nějak vychytala moment, kdy to sbíralo síly na ještě větší slejvák, takže půlku cesty dokonce ani nekáplo. Stejně jsem přijela domů naprosto mokrá. Tak jsem se převlíkla, a večer jsem si užila to samé, když jsem šla na zkoušku s kapelkou a pak z ní domů. Takže jsem si vzala své původní oblečení z dopoledne, které již stihlo uschnout, a to nové dala sušit.

Roman si včera večer pozval pár kamarádů, ale já neměla ani chuť pít, ani síly zůstat s nimi vzhůru moc dlouho, takže jsem si šla docela brzo lehnout.

Protože v úterý, den předtím, tady byla celá kapela, abychom se podívali na videa z koncertu a popovídali o tom, co a jak a co dál. To byl zase vypráskaný večírek. Nemůžu si stěžovat, že bych se nebavila, to spíš naopak. Trochu jsme hráli kulečník, poslouchali jsme nahrávky, domlouvali jsme si další koncerty a nabídky, řešili, jak to bude s nahráním té nové desky, a úplně nakonec, tzn asi o půlnoci, jsme začali hrát a zpívat. Sousedi na nás nepřišli, ale myslím, že to bylo hodně na hraně :)

Dneska večer přijdou sousedi, u kterých jsme byli v sobotu na večírku, a zítra bude v Lyonu Jean-Romain, ten Francouz, co bydlí v Bratislavě. V sobotu večer je další repas dansant (tančící večeře) a v neděli jedeme s Julienem a Rzim na jih do Cassis na procházku po calanques, tedy místních zátokách, kde jsme byli přede dvěma lety se Slováky na výletě.

No a teď ta asi nejdůležitější novinka: zítra odpoledne mám rande s Monsieurem Barnierem, to je ten pan architekt nádraží, který se mi tento týden ozval s tím, že by pro mě asi měli práci. Byl rád, že jsem v Lyonu a ne v Praze, že mám čas a dokonce se mě vyptával, jestli jsem za tu dobu mezitím našla někde nějakou práci, jako kdyby to byla jeho vina, že mě nemohli vzít. No prostě strašně hodnej člověk :) Tak doufám, že se to zítra nějak dobře upeče.

Jo, v úterý jsem byla s Pavlem, tím Čechem, co bydlí s Francouzkou Claire, obíhat CAF a sociálku, protože jsem tam sama musela. Tak byli oba dva rádi, že jsem mu s tím trochu pomohla, protože se v tom přeci jen už vyznám líp. Jinak ty peníze, co mi CAF poslal, jsou opravdu moje, a budu dostávat slušný příspěvky na byt ještě nějakou dobu, protože máme oba dva nulový příjmy pro rok 2008.

Prostě nabitej tejden, ale mám z toho všeho dobrej pocit a radost. Doufám, že mi vydrží elán a síly, protože tohle mizerný počasí je strašně těžký a hrozně mě vyčerpává! A teď nám držte palce, protože jdeme vyplňovat Impos za rok 2009, to znamená daně, protože Francouz je prý zrozen k tomu, aby platil, platil a platil :-D