21 května 2010

Kdyby byl život spravedlivej

...tak by to asi nebyla taková sranda, myslí si Pánbůh. Určitý věci mě začínají vážně rozčilovat. Například to, že mě na sociálce vyhodili s tím, že nemám jakýkoliv nárok zpětně požadovat něco, na co jsem měla nárok, ale nikdo mi neřekl, že si o to mám požádat. Takže těch cca 200 Euro za zdravotní prohlídky si prostě zaplatím ze svýho. Bez jakýchkoliv příjmů. Jste milí... No a krom toho se mnou ta skvělá banda architektů rozvázala pracovní smlouvu během zkušební doby, která čítá 12 dní...


Nechci se o tom moc bavit, už mě to nebaví, unavuje mě to a považuji to za vyčerpávající a nevyřešitelné téma. Prostě jsem ve středu odešla z práce a v pondělí ráno, když jsem se koukla na maily, tak tam na mě čekal jeden, co měl předmět Přerušení smlouvy. Hmm. Tak jo. Když jsem se šla zeptat, proč, tak se mnou nemluvily ani dveře. Nikdo z těch super kolegů, kteří se se mnou ještě ve středu kamarádili, mě ani nepozdravil. A paní šéfová se na mě tvářila tak, že jsem si připadala minimálně jak masovej vrah.

Dozvěděla jsem se, že se kolektiv shodl na tom, že do něj vůbec nezapadám, že se jim nelíbí můj způsob práce a že "už nechtějí více mě". Fajn. Stihli to docela rychle. Nemám ráda pokrytce a nemám ráda nespravedlnost. A nesnáším lidi, kteří vám do očí tvrdí, že mají radši férové jednání na rovinu a pak vám za zády udělají tohle.

Ve středu jsem to byla povídat na sezení anonymních alkoholiků, takže mi ta naše lektorka nabídla, že si dáme příští týden rande a ona tam zavolá a zeptá se, proč a co a jak. Nevím, jestli to chci vědět, ale na druhou stranu, jestli to pro mě někdo udělá, tak by byla blbost toho nevyužít.

Rozjela jsem zase trochu hledání, občerstvila lehce zašlé kontakty a jinak si užívám toho, že jsem doma, mám čas lítat po doktorech, bankách, nákupech, sociálce a uklízet. Dneska jsem na sebe byla opravdu pyšná, protože jsem sama stvořila slušný sprostý dopis do první banky, kde už tři měsíce čekám na zrušení konta. A neměla jsem tam jedinou chybu. Začínám chytat ty jejich fráze a dost mě to baví :) Jo, a s doktorama si ještě užiju, musím znova na krev a budu brát kvanta železa, protože máme v rodině chudokrevnost a protože moje hodnoty jsou fakt napováženou. Paní doktorka mi řekla, že to je dost pravděpodobné, že moje neustálá únava pramení právě z toho nedostatku železa. No tak uvidíme, jestli tohle všechno, co teď pro své zdraví provozuju, bude mít nějaké pozitivní výsledky... Bylinky, proteinové koktejly, železo, cholesterolová dieta... Asi se z toho brzo zblázním a začnu se živit jenom francouzskými paštičkami s křupavou bagetkou. A pak si koupím trakař, aby mě na něm mohli vozit, protože kolo pode mnou praskne :))

Jak vidíte, tak si z toho vcelku nic nedělám. Z ničeho. A k čemu by to taky bylo, když i tak mám nervy dostatečně v hajzlu? Aspoň mě potěšilo, že za ty dva týdny práce jsem dostala zaplaceno skoro stejně, jako za měsíc u Žána Lyka. Tak bude aspoň na dva nájmy a já si do té doby snad najdu nějakou práci aspoň v Mekdonaldu, abych si nadělala ještě 80 hodin práce a konečně dostala podporu v nezaměstnanosti, jupííí!

Jen se trochu bojím, že jak jsem předtím s žádnými příjmy měla nárok na tu 100% zdravotní péči, tak teď díky těm penězům, co jsem dostala, mě pošlou do háje. Mezitím jsem si v bance vyřídila "zdravotní doplněk", tzn doplacení poplatků na plnou výši. Vzhledem k tomu, jaké specialisty navštivuju, jsem si vzala ten nejvyšší, což ale vychází na 70 Euro měsíčně, což si bez žádných příjmů nemůžu moc dovolit :( Na druhou stranu jsem tenhle tejden vyplajzla už 140 a ještě 50 to bude minimálně, takže se mi to docela vyplatilo. Takže zejtra musím na pracák a na sociálku poptat se, co a jak, a příští týden do banky, kde vymyslíme nějakou střední cestu, abych byla alespoň z větší části připojištěná. Život je fakt jednoduchej, v zemi, kde jste cizincem a neznáte tu vůbec nic... A né, že by se někdo snažil vám to usnadnit :(

Jooo, po pěti měsících čekání jsem dostala zdravotní kartičku, takže konečně nemusím sbírat ta nekonečná lejstra na to, aby mi sociálka vrátila alespoň určitou almužnu!

No, a ještě než jsme jeli do Carké a než jsem byla vyhozená z práce, protože přiznávám, že s touto variantou jsem fakt nepočítala, tak jsme se byli podívat v nově otevřeném křídle nákupního centra na Part Dieu a koupili si bedničky k počítači 5.1, abychom to stále neposlouchali přes ta chrastítka z monitoru. Docela změna :) Já jsem si vymohla takový ten malý vysavač do ruky, který za sebou netáhne šňůru, protože se neustále nabíjí, a který je tudíž pořád všude po ruce a člověk není tak líný ho vytáhnout a vysát ty chomáče prachu, co se tu všude povalují. Věřím, že čtenářky toto ocení, i když čtenářům to nic neřekne :)

Zasadila jsem další semínka, když rajčátka krásně rostou, prozatím jsem vybrala asi 15 rostlinek, které vypadají, že by z nich mohlo něco být, dala jsem je do kelímků samotně, a čekám, až třeba v srpnu budeme mít domácí cherry rajčátka :) Takže, ta nová jsou rukola a kopr. Uvidíme, co z toho bude. Ještě si chci koupit ředkvičky, ale nikde jsem je nemohla sehnat. Doufám, že se dají sázet průběžně přes celé léto a ne jen na jaře. Bazalka začíná pomalu růst do výšky, i když se jí moc nechce, a pažitka se nejspíš nesmí zalívat shora, protože mi celá uschnula. Odteď už vodu liju jen do mističky pod ní. Respektive dělám to skoro se všemi kytkami, které by mohly být háklivé na vodu shora. Jinak kaktusy a jiné rostlinky, co jsem dostala od botanika Tomáše, se mají dobře, a některé z nich velmi dobře prosperují, z těch chudinek se vyklubaly krásně zelené skalničky a podobně :)

Jo, a když už jsme u té nespravedlnosti, Roman dostal pokutu za špatné parkování. Protože u nás v ulici dělali nějaké travaux (práce) a zapoměli tam tu ceduli dát 48 hodin předem. Dali jí tam to samé ráno, co s tím začali, a rovnou zavolali policajty, aby ta auta odtáhla. Měl aspoň štěstí, že šel zrovna okolo a schytal jen pokutu a ne odtažení... Ale chudáci majitelé těch dalších patnácti aut, co půjdou v klidu hledat svoje auto, aby jeli do práce, a ono tam nebude?

C'est la vie... Jednou jsi dole, jednou jsi nahoře. A ber to všechno s nadhledem a s humorem, protože jinak se zcvokneš :)

1 komentář:

  1. 1 máma máma | E-mail | 21. května 2010 v 14:57 | Reagovat
    Čti dopis, následující blog mi trochu spravil náladu, zkušenosti se sbírají různě, někdy i dost tvrdě. Musí se z nich ale člověk poučit. máma

    2 Monika Monika | Web | 22. května 2010 v 10:52 | Reagovat
    Aha už si to tu čtu, jsem te hlupá, přečetla jsem si první nějaký ten kratší článek ,a pak až ten delší a tím vznilko nedorozumnění. Jednou jsem tohle zažila úplně stejně - jako s tím vyhazovem, 8 dní přesně jsem tam byla, a bylo to o to horší že to vlastně byla úplně moje první práce. Prý jsem nadbytečná a kdesi cosi. A od té doby se potloukám, a potloukám, a čtu tvůj blog, třeba mě aspoň uklidňuje že nejsem sama.

    3 Lenka Lenka | Web | 23. května 2010 v 10:50 | Reagovat
    Obdivuju Tě, Leni, jak to všechno bereš s nadhledem! Však už jsi o něco větší, než když ses tenkrát ztratila v bludišti... :)
    Ale stejně. Já přijít o práci, kterou jsem po x měsících konečně sehnala, a k tomu všemu tak hloupým způsobem, tak by mě to asi o hodně víc sebralo...

    4 Nessie Nessie | Web | 24. května 2010 v 14:53 | Reagovat
    [3]: Díky... víš, já jsem přišla na to, že mě to tam stejně ani nebavilo a že to vůbec není to, co bych chtěla dělat... viz následující článek :)

    OdpovědětVymazat