Velká kapitola o přeinstalaci Windows aneb Bille, chcípni!

úterý 6.10.

Po úspěšném odeslání mojí, doufám poslední, práce do školy, jsem se tedy vrhla na další přeinstalaci. Zálohovala jsem těch pár dat, co jsem za ty tři dny stihla na počítači vyprodukovat, znovu zkusila nabootovat české Windows, a nakonec jsem zvolila stejný postup jako posledně: formátovat pomocí francouzských načež následně přeinstalovat na české. Antivirus jsem potom samozřejmě instalovala jako první, potom všechny ovladače, pár programů, a když už jsem to měla jakž takž hotový, a když jsem mámě slíbila udělat nějaký půdorysy v Archicadu, tak přišlo varování o viru, že se smaže až po restartu, restart, naběhnutí windows, načítání antiviru, modrá smrt a restart.

---

A tento cyklus (od toho restartu až po restart) se potom opakoval asi 10x, spuštění v nouzovém režimu sice počítač neshodilo, ale zas mi to nedovolilo nic odinstalovat ani nainstalovat, takže nevim, na co tenhle režim vlastně je. Když jsem dokončila zálohy, strávila hodinu a půl hledáním návodu, jak z ISO woken vyrobit bootovaci CD, přičemž jsem jedno CD tímto pokusem zničila (vypálil ho, ale bylo prázdný), vypálila jsem si jiné CD (protože to úplně první, ze kterého jsem instalovala minule, jsem poškrábala tím, když jsem se na to nevhodnou fixou pokoušela napsat "xp") a vložila opět Windows Trust a zopakovala postup, co jsem se za těch pár dní docela naučila. Už jsem taky vyrobila tři body obnovy podle postupu instalace programů a jen doufám, že už se mi Virut.win vyhne... Projela jsem antivirem všechny disky a pročistila, co jde, tak teď jen čekám, až si zase z netu natáhnu nějaký nový. Život je svině.

Co jinak dál...? Večer jsme se koukli na Listuár d'Adél Aš (Příběh Adély H.), co mi maminka doporučovala jako moc dobrý film, ale byla jsem z něj trochu rozpačitá... Jako že chudák holka, jestli to bylo podle skutečného příběhu, ale stejně si za to histerka může sama. Jinak Roman se tomu asi půl hodiny smál, a pak usnul. Aby tím vyjádřil, co si o tom myslí. No, já se s ním zas nebudu dívat na Terminátora, takže je vůbec s podivem, že jsme už našli pár filmů, na které jsme se chtěli kouknout oba dva :-D

Už jsem si stěžovala, že nechápu tuhle rodinu, co jí potmě? V kuchyni je, i při zapnutém světle, tma. Oni jedí tak, že tupě zírají potmě do televize a žvýkají stravu, zatímco já si k tomu civilizovaně rozsvítím a kulturně si čtu knížku. A oni se na mě koukají jako na buržoa, když si chci k jídlu rozsvítit a co to je vůbec za zhovadilství chtít vidět, co jím. No je fakt, že když se někdy mamince R něco "povede", tak bych radši ani nechtěla vidět, co jím, nedej bože to jíst :) Naštěstí se tu vaří prakticky jen večer, což znamená v osm až v devět, na což řeknu, že už tak pozdě jíst nebudu a že jsem už jedla (myslím, že bych mohla určovat čas... v pět, maximálně šest odpoledne dostanu hlad a musím něco zdlábnout). Potom si obyčejně udělám salát, případně jen čaj, nebo si dám pouze symbolicky z Romanova talíře na ochutnání. Přestávám se trochu cítit jako medicimbál, ale už jen jako nafukovací balónek.

Taky čtu jako o závod, co tady taky jiného mám dělat. Začínám litovat, že jsem si těch knížek vzala jen pět a né i tu šestou... Škoda, že jsou z knihovny, jinak bych se nemusela nějak ohlížet na to, kdy se musí vrátit. Asi doma prohrabu knihovnu, respektive tento úkol svěřím jiným (mami, koukneš se mi po něčem na čtení? Toulky českou minulostí to ale zrovna být nemusí, díky), a až za měsíc přijedeme (nemusím se rozhodně ohlížet na to, jeslti mi ted den volna v práci dají či ne, protože žádnou práci hned tak rychle mít nebudu, to už je mi jasný...), odvezu si aspoň pět kilo literatury! Teďka právě čtu S elegancí ježka od francouzské spisovatelky Muriel Barbery a docela bych toužila po tom si to přečíst ve fránině, protože by to značně rozšířilo mojí slovní zásobu, hlavně co se týče hovorových a ještě hovorovějších výrazů :) Mám pocit, že o tom někdo natočil i film, protože když jsme byli v červnu v kině na těch několika velkodílech, tak jsem tam zahlídla v jedné reklamě slovo "hérisson". Ale na netu jsem nic nenašla.

Jinak počítač se rozhodl, že ještě jednou (možná i vícekrát, to uvidíme další dny) prověří moje nervy, takže teď zase přestala fungovat mechanika CD/DVD. Prostě jí nevidí. Ale nikde. Ani správce zařízení, ani v registrech, o tom, že by jí viděl TotalCommander či nedejbože Průzkumník nemůže být ani pomyšlení. No a protože jsem tedy díky této "užitečné" funkci od Microsoftu nemohla nainstalovat ArchiCAD z CD, tak jsem ho musela někde stáhnout. Což trvalo hodinu a půl, po kterou jsem se rozčilovala s tou mechanikou. No a když už jsem toho měla fakt plný brejle a krom toho venku bylo aspoň 30° a sluníčko úplně všude (krom týhle zahrady samozřejmě), tak jsem se sbalila a vyrazila na kolo.

Byla jsem docela daleko, aspoň dvě hoďky mi ta jízda trvat mohla. Jela jsem podél Saôny dál a dál až pak přes jeden most a zpátky po druhém břehu, kde jsem se trochu zamotala mezi mnoha pidi jezírky, o kterých jsem ani neměla ponětí. Ale jak tam bylo krásně, sem-tam člověk potkal koně, občas lodičku a jinak TICHO, žádný vrčící auta v pozadí, prostě jenom šumění stromů a vody...nádhera.

Pak jsem chtěla pokračovat po tomhle břehu až zpátky, ale do cesty se připletla taková malá říčka, skoro až potok, ale brodit se mi těch 6 metrů nechtělo a nejbližší most, co jsem viděla, byl dálniční. Tak jsem se kousek vrátila a vzala to po mostu (tenhle byl přes Saônu) zpátky na náš břeh a dojela známou cestou. Jo, a aby to nebylo tak jednoduchý, tak jsem tam někde v tomhle momentě píchla a abych dojela až do baráku, musela jsem třikrát dofoukávat. Takže si v týdnu pojedu koupit nový pneumatiky a rovnou je vyměním za tyhlety, na kterých by se vzorek už asi ani lupou nedal najít (jo, ty MADE IN CZECH REPUBLIC...to se hned pozná kvalitka... :) ). A u toho si taky pořádně seřídím brzdy, protože když jsem jela v sobotu koupit chleba, tak cestou z toho velkýho kopce dolů jsem měla obě brzdy úplně zatažený a jela jsem... Teď jsem to před cestou trochu poštelovala, ale jenom tak provizorně, chtělo by to možná i nový špalky, či co já vím.

...Já budu asi brečet... Nainstalovala jsem ArchiCAD 12, přičemž při pokusu o otevření verze 7, co mi poslala máti, mi to vyhodilo "nepodpodovaná verze souboru" a můžu se jít picnout. Když se daří, tak se daří...včera jsem si taky rozbila mističku na čaj, fňuk...

Jo, TCL přestali stávkovat, protože jim nějakej šikula hodil Molotovův koktejl do vozovny a spálil 29 autobusů. Karel říkal, že u Irisbusu jsou nadšení a čekají objednávku na nové autobusy.

Taky jsem asi ještě nepovídala o Tommym. Tommy je místní kočka a je to ta nejotravnější bytost, co jsem zatím měla tu čest poznat (i když je pravda, že když má můj bratříček rýmičku, tak s ním může směle soupeřit). To zvíře snad celý den nedělá nic jinýho, než jí! Pořád stojí a kňučí (ano, tato kočka nemňouká, ale kňučí) a čeká, až někdo otevře ten den už třetí pytlík s potravou a nakydá mu trochu do misky. Kromě toho je taky neskutečně umíněný a dokáže stát nehnutě (s příslučnými otravnými zvuky) tak dlouho, než vás přesvědčí, že nutně musíte jít otevřít dveře na zahradu, aby se pět minut na to mohl vrátit a otravovat o jídlo. Ta kočka nepije, prostě jenom žere. Ptala jsem se, jak to teda dělá, když vůbec nepije, a ona prý pije, ale jen z tekoucího kohoutku... Taky jsem pozorovala, co tato bytost dokáže provést s inteligencí ženského osazenstva baráku: Kde je moje bebe (= mimi)? Nó, pojď sem moje bebe, atd... Jo a maminka R má alergii na kočičí chlupy. Tomu se říká láska ke zvířatům, co?

čtvrtek 8.10.

Dneska prší. Řekla bych dokonce, že chčije. Prozatím píšu blog. Včera jsem se asi ještě hodinu snažila rozchodit CDromku, ale naštěstí byl problém jen softwarový, protože normálně bootovala a v BIOSu bylo všechno OK. Byste nevěřili, jak se mi jí povedlo opravit: strčila jsem tam flashku a když jí systém načetl, z ničeho nic se objevila Mechanika CD/DVD. Asi přejdu na Jablíčko, už toho mám docela dost...

Mám taky jednu dobrou zprávu - moje stáž byla uznaná, protože to velkodílo, co jsem poslala, odpovídalo očekávání. Jupíííí, teď už jsem fakt Architekt ;) Jinak máti mi včera poslala dwg, který otevřít můžu, takže jdu konečně dělat něco, co se po mě opravdu chce (ne, že by se po mě neustále nevyžadovaly nové články na blogu, žejo!).