Annecy a koupání v jezeře

Sobotní výlet do Annecy se povedl, sluníčko svítilo tak, jak mělo, cesta nebyla zase tak dlouhá a koupání v jezeře bylo super. Vyrazili jsme v osm ráno a dorazili ještě před desátou. Z Romanova auta dědečka vymáčknul 160 km/h, ale jinak jsem ho krotila, že se svým "A" má nárok první tři roky řidičáku na 110 :) Zaparkovali jsme za nechutných 1,50 E za hodinu a vyrazili do starého města na procházku.

---

Hned od začátku jsme si rozdělili role, já jsem fotila a Roman prohlížel menu restaurací okolo. Město je fakt moc pěkné, jak se tam kroutí řeka mezi domy, a pak to ústí do jezera. Stylem domů je to podobné starému Lyonu, asi to bude z podobné doby. Jo a taky nás překvapilo, jak bylo město čisté, včetně vody v jezeře, která přímo vybízela ke koupání.

K obědu jsme se dohodli na pikniku u jezera a restauraci že necháme na večer. Taky kvůli počasí, na večer hlásili přeháňky. Koupili jsme si šunku, sýr a klobásu, taky moc dobrý chleba a croissant s mandlemi. Jenom jsme na tu klobásu neměli žádný nůž, tak jsme chvíli přemýšleli, jak to uděláme... Ale všechny okolní restaurace měly krásně nachystáno na stůl, tak jsme se u jedné zastavili, Roman se koukal do menu a já jsem nenápadne ztopila nůž :)

Usadili jsme se v moc příjemném parku ve stínu pod stromy a dali jsme si dobrý dlabanec. Pak jsme se šli projít dále k jezeru a že se i vykoupeme, ale nakonec jsme si lehli do trávy a dali si hodinu siestu, usnuli jsme oba jak miminka. Probudilo nás hřmění a pár kapek vody, ale nespadlo toho moc a do večera už se nic neozvalo.

Vrátili jsme se do města a dali si něco k pití, já jsem měla koktejl tiramisu. Bylo to moc dobré. Potom jsme se vydali zpět k jezeru, ale na druhou stranu, a usadili jsme se vedle docela pěkného hotelu z 19. stol. Tam jsem se vydala koupat a rozhodně toho nelituju, protože plavat s takovým výhledem se člověku nepoštěstí moc často. Myslím, že jezera jsou lepší, jak moře, protože tam není slaná voda, která je tak agresivní.

K večeři jsme si vybrali takovou menší hospůdku u řeky s typickým savojským menu: tartiflette (slanina, cibule, brambory, smetana a reblochon - sýr) a Roman si dal plátek masa zapečený taky s tím sýrem, něco jako romadur lehce kombinovaný s nivou. Večeře byla dobrá, jsem ráda, že jsem se pro jednou nepřežrala.

A pak už jsme vyrazili směrem na Lyon. Roman hledal cestu v GPSce a pro jednou si říkal, že to nebude dělat za jízdy, ale že kvůli tomu zastaví. Tak najel na chodník, zastavil a pak už jen slyším zprava PŠŠŠŠÍÍÍÍÍÍÍÍ... Tak myslím, že máme problém... Pamatuju si, jak bratr vyměnoval kolo na dálnici, ale měl k tomu patřičné vybavení... Tady jsme otevřeli kufr a v něm nic. Ani jsme nevěděli, kde je rezerva. Tu jsme pak našli pod autem vzadu.

Chvíli jsme okukovali kolem auta a pak jsme zkoušeli zastavit nějaké auto, aby nám pomohli... Pak Roman našel příručku k autu a zjistilm, že hever a klíč jsou vepředu v kapsičce nad motorem... Taky se tam dozvěděl, jak vyndat tu rezervu. Tak nevím, ale bez návodu bychom to nikdy nenašli.

Když jsme začali, tak se z vedlejšího domu objevil nějaký chlápek a pomohl nám to udělat, respektive to kolo vyměnil. Roman nevypadal na to, že by byl schopný to kolo napoprvé vyměnit :)

Cesta domů proběhla v pohodě, i když Roman pak říkal, že půlku té cesty prospal. Jo a týden na to přišel dopis, že nás vyfotil radar... Na dálnici, kde bylo 90km/h. Co to je proboha za dálnici, když je jejích 20km limit o 40 kiláků méně? (to jsme zjistili o týden později, když jsme po ní jeli)

fotky na rajčeti

Smrt Jacksona tady v televizi i v rádiích prožívají opravdu hodně, protože po návratu běžel v televizi zase nějaký dokumentární film s videoklipy, i když už to bylo bůhví kolik dnů po jeho smrti. V rádiu ho hrají každou pátou písničku. Tak jsme se koukli na pár klipů a šli spát.