C’est fini!!!

Tak konečně, skoro bych tomu nevěřila, ale jsem Arch.dplg!!! Jo a pozor, nejsem slečna inženýrka, jen architektka... Ale to podle mě docela stačí...kdybych se ještě někdy nudila, tak toho inženýra taky udělat můžu. Ale nechce se mi. Po těch posledních pěti měsících se mi vážně do školy už fakt nechce. Samozřejmě, že až nastoupím do práce, tak rychle změním názor, ale teď už toho všeho mám vážně dost. A taky nemám žádný prachy, což se při práci obvykle nestává... Jejda, to bude nádhera mít zase víkendy a večery volné... Pořád se ještě cítím provinile, že po večerech nepracuju... tak stejně přes den pracuju, hledám práci, uklízím počítač a taky se chystám dělat webovky.

---

Jo taky jsem uklidila celý byt, zase... tak jsem Jonesovi řekla, že jestli se vrátím z víkendu a bude tam zase takový bordel, jako obvykle, tak mě fakt nasere. Uklidila jsem po něm jeho nádobí z nedělního Tagine (marokánské jídlo) a třikrát vysála a pětkrát umyla podlahu v kuchyni...tak špinavou jsem ji ještě neviděla, fakt ne.

Jinak, kde jsme to skončili v odevzdávacím maratonu... poslední fáze byla připravit si prezentaci. Tak jsem začala podobným způsobem, jako u plachet: prázdnou stránkou a depkou. Odnesl to chudák Roman... A taky jsem po tý nocovce kvůli plachtám prospala skoro tři dni...teda spala do poledne. Když jsem nakonec tu prezentaci víceméně dokončila, v pondělí večer, tak měla 200 stran...dvěstě stran na patnáct minut, tzn 900 sekund, vychází 4,5 vteřiny na jeden snímek... Zděšení...to se nedá nikdy stihnout...a to i když tam mám spoustu "animací", tzn obrázků, kde se mění jen šipka nebo vytažení určitého místa podle funkce. Abych nic nezapomněla, tak jsem vyznačila všechno. Taky mi to pak řekli, že jsem možná nemusela říct tolik. Ale sakra, když člověk na něčem maká takovou dobu, tak přece neukáže jen půlku, protože mu dají jen 15 minut na prezentaci (nakonec jsem mluvila skoro 20).

V pondělí večer jsem to dvakrát odprezentovala Romanovi, nakonec jsem se dostala na počet snímků 135 a skončila jsem ve dvě ráno. Tak jsem se zase moc nevyspala. A navíc, jak jsem byla vystresovaná, tak jsem nemohla usnout a ráno jsem se probudila moc brzo. Jako obvykle mi příprava trvala hodinu, abych se v klidu nasnídala, namalovala (po dlouhé době) a oblékla v barvách svého projektu (oranžová sukně a černobílá halenka).

Pro jednou jsem chtěla jet do školy metrem, protože jsem měla modýlek a nechtěla jsem být zpocená jak prase. Tak jsme si s Romanem dali pusinku před barákem, popřál mi hodně štěstí a vyrazila jsem na metro. Když tam dorazím, vrata zavřená. Aha, no tak zkusím tramvaj... Linka T1 není v provozu... Hmmm, tak jsem, zpocená jak výše řečeno, dorazila domů, přebalila model do batohu a vyrazila na kole. Dokud se jede, tak je daleko menší vedro, než v MHD. Takže myslím, že ve výsledku jsem dorazila daleko méně mokrá, než metrem. Ale je to fakt dobrá ironie, když musejí na naší prezentaci diplomky stávkovat...jsou trochu srací, dopravní podniky města Lyonu... TCL.

Díky stávce jsme začali o půl hodiny později a během celého dne získali zpoždění dvou lidí. Já jsem měla prezentovat asi v jedenáct, a nakonec to bylo poslední vystoupení před polednem. Taky když prakticky každý mluvil 20 minut a porota to kritizovala taky déle. To, co říkali mě, si moc nepamatuju, a krom toho jsem jim rozumněla každé třetí slovo, ale vcelku to bylo pozitivní. Dost se jim líbila logika celého projektu, upravení toku lidí a otevření arkád, nelíbilo se jim atrium...nechápu proč. Jo a taky mi jeden řekl, že jsem to opravdu promyslela do posledního kousku, všechno jsem využila a tak...a jestli toho nebylo až moc. Cccccc!

Architektovi SNCF (obdoba ČD) se ten můj projekt moc líbil. Hned po prezentaci mi jeden profesor řekl, že jestli chci žádat o práci u SNCF, tak klidně můžu, že se Mr. Barnier do mého projektu naprosto zamiloval. Ostatní méně, ale nikdy se nemůžeme líbit všem...

Obídek jsme si dali piknikovou formou na trávníku před školou a bylo to fakt příjemné najednou jíst s pocitem volnosti. Sešlo se nás tam více, někteří už to taky měli za sebou, někteří prezentovali odpoledne a pár těch, co to měli až zítra, se tam ukázalo taky.

Musím říct, že odpolední prezentace se mi sledovaly daleko více v pohodě. Viděla jsem skoro všechny, kromě posledních dvou ten den, protože pro mě přijel Romain a jeli jsme do Trevoux. Od dvanácti nula nula jsem sice už byla v "mode vacances" - prázdninový mód, ale nedostatečně odpočatá, abych si toho mohla užít... Takže jsme akorát skočili do bazénu, navečeřeli jsme se a vytuhla jsem nejprve na gauči a pak ihned na to v posteli. V úterý mě Roman vysadil v půl deváté ráno u mě doma, tak jsem si udělala oběd a vyrazila na metro, protože kolo jsem den předtím nechala ve škole.

Po zbylých prezentacích jsme se s cca půlkou lidí, co zůstala ve škole, dohodli, že si uděláme apero, tak se půlka vydala do Casina nakoupit něco k pití a něco k jídlu a my jsme se přesunuli na trávu. Pozvali jsme jednoho profa, aby si dal s námi, toho samého, co mi řekl o architektovi SNCF. Pak jsem strávila většinu odpoledne s ním, protože jsem se od něj dozvěděla spoustu věcí a mluvil fakt zajímavě. Cesta domů na kole byla trochu obtížnější, než obvykle, protože alkohol unavuje :)

Ve čtvrtek jsem se konečně pořádně vyspinkala, z postele jsem vylezla pěkně v poledne a bylo mi fajn. Potom jsem trochu poklidila v pokoji a jinak si užívala nicnedělání. Večer jsme šli do kina na nového Woodyho Allena. Bylo to v angličtině s francouzskými titulky, které jsem naprosto vyignorovala, díky čemuž mi ale bohužel uteklo pár vtipů. Ale jinak byl film dost příjemný, jen škoda, že hlavní roli nehrál Woody, ale nějaký jiný herec, byla to role přesně pro něj.

V pátek jsem se vrhla do tvorby portfolia, resp. do překladu do francouzštiny a přidání posledního projektu. Na tom jsem strávila čas až do neděle, kdy mi to Audrey zase kontrolovala. Abych to všechno mohla vytisknout v pondělí ve škole, jelikož mi zbývalo ještě 13 Euro na tisk na školním účtu.

Páteční večer jsme původně měli strávit v kině na L'Age de glace (Doba ledová 3) s Romanovým bratrancem a jeho holkou, ale fronta před kinem byla asi dvojnásobná, než počet míst v sále. Tak jsme zas jeli zpátky, ťukli si šampaňským, které jsme koupili už v úterý, ale nestihli vypít. Oni pak šli hrát Buzz, obdoba Riskuj na Playstation. A já jsem dělala portfolio.

V sobotu jsme byli v Annecy, moc pěkné město, ale o tom bude jiný blog. V neděli večer jsme dorazili do Lyonu a šli spát jak babička s dědečkem, každý se svojí knížkou, a zalehli jsme tak v deset.

V pondělí jsem jela do školy na jedenáctou na vyhlášení výsledků obhajob, prošli skoro všichni. Jo, Paul to neudělal...ale prý mu to řekli ještě před tím, než se k nim dostal... Od nás to nedostal jeden kluk, o kterém se to ale vědělo už dost dlouho, a pak jedna holka, což pro nás všechny bylo dost velké (a nemilé) překvapení, ale její projekt prý nesplňoval podmínky místa, kde jsme ho dělali. Tak se z toho chudák rozbrečela a pak začala přemýšlet, co bude ten půlrok dělat. Chudák. Ale nakonec to vzala srdnatě.

V poledne bylo před školou přichystáno malé pohoštění, několik pizz z blízké boulangerie a pak zobání jako chipsy nebo sýr a kola s džusem. Zůstali tam i profesoři a dozvěděla jsem se zase pár novinek. Taky nás obcházel náš hlavní profesor a říkal nám, jak jsme si stáli u jury. Tak mi řekl, že ten architekt SNCF mi dal 18 bodů (ze 20ti), což bylo ze všech nejvíc. Průměrně jsem měla 13, ale nejvíce bylo 15, a prof mi řekl, že jsem měla opravdu dobrý projekt a že jsem podle něj zrozena pro architekturu... No to je fajn, hlavně když ani nevím, jestli to chci dělat ;) No nic...uvidíme. Požádáme o práci a uvidíme, co z toho bude.

Jo a Lyonský starosta má prý v hlavě podobný projekt, jako byl ten můj, tak mu prý Mr. Barnier chce ukázat plachty, jsem zvědavá, co z tohohle vznikne. Každopádně to by bylo terno, dostat se takhle do povědomí už diplomkou. No doufám, že mi to pomůže sehnat práci.

Odpoledne jsem zůstala ve škole, abych mohla vytisknout portfolio, 100 fotek za poslední rok a Paul mi pak pomohl nařezat jednotlivé stránky toho mého velkodíla. A rovnou mi řekl, kde všude jsou chyby, ale zakázala jsem mu to po dvou stránkách :) V sedm jsem to svázala a pak jsme rychle vyrazili do Casina koupit něco na večerní párty architektů A la Poste, kde někteří z nás strávili letní semestr.

Bylo tam dost lidí od nás a taky lidi z jiných departmánů, seznámila jsem se s pár holkami a pobavila se s těmi, co jsem znala. O půlnoci všichni zmizeli na poslední autobus, tak jsem se pak vydala na kole (!) zpátky domů. Z počátku se mnou ještě jel jeden kluk a pak jsem se nějak dostala domů. Spát jsem šla v půl druhé jako miminko. Ráno jsem vstala moc brzo, probudila jsem se už v sedm, ale vydržela jsem do půl desáté.

Jo, v jednu v noci jsem volala Paulovi, protože jsem tam zapomněla šátek, ale nestihla jsem se s ním sejít, tak nevím, jak si ho od něj přeberu.

Včera jsme byli večer v kině na novém Johny Deppovi, agentovská historka Public Ennemies, ale nebylo to zrovna nejlepší. Myslím, že nějakou se dobu nebudu muset na Johnyho koukat, Sweeney Todd, co jsme shlédli večer předtím, mě taky neuchvátil, trochu moc krve... Tak teď zase koukám na MASH, už jsem u epizody 225 z 250, tak nevím, co budu dělat potom.

Dneska jsem trochu uklízela počítač a odpovídala na nějaké nabídky práce, ale na internetu se nabídky, jako hledám já, prakticky neobjevují. Dneska bych měla stvořit ještě dopis pro toho architekta a příští týden mu zavolám. Jinak hodně si se mnou povídal Jones, trochu jsme řešili, co dál a tak... Je teď poslední dobou docela dobře naložený, tak se asi těší na tři týdny v Maroku. A na to, že konečně vypadnu, i když mi řekl, že se mu po mně tak jako tak bude stýskat. No, já abych řekla upřímně, tak mě zas tolik ne, přeci jen mě nebaví dělat ženu v domácnosti.

Teď jsme v Trevoux, Romain se kouká na nějaký seriál v TV, já jsem si půjčila jeho počítač a píšu tenhle žvást, jinak čumím na MASH a asi půjdu brzo do postýlky, protože ráno v pět vyrážíme k moři. Jo, k moři, a taky jo, v pět ráno. Brouček se rozhodl, že nechce zahnít v ranních zácpách. Novinky z Annecy a z Toulonu příští týden.

Jo, ještě jsem se chtěla zmínit o mém hledání té literatury: Ten Paris Match, co jsem si koupila, je z půlky složený z reklamy a témata mě moc nezaujala. Zkusím ještě ten druhý...ale obávám se, že problém bude v tom, že mě prostě francouzské aktuality nezajímají. Jones koupil nějaký časák s krátkými komixy, což se mi fakt líbilo, protože jsou to vtipné historky a díky obrázkům je tomu velice dobře rozumnět. Myslím ale, že příští časopis, co budu louskat na záchodě, bude aktuální Instinkt na mini záchodě (oproti tomu lyonskému, co má 2,5m na délku) u našich v Praze.